Fráňa Šrámek
- byl básníkem, dramatikem i prozaikem
- jako básník vyjadřoval citové okouzlení, které dával do jazyka, který používal
- próza: Stříbrný vítr (1910) – jedná se o generační střet, vystupuje touto prózou proti církvi
Hlavní postavou je mladý chlapec Ratkin s otevřeným srdcem, který hledá nějaký vzor ve světě dospělích. Vždy je ale zklamán. Pochází z přísné rodiny. Otec nezná slitování a to chlapce svazovalo. Matka byla pokornou ženou, která se manželovi podřizovala a Ratkin jí za to pohrdal. Chlapec se nakonec setká se svým strýcem, který má pro něj pochopení,ale také ho zklame, protože spáchá sebevraždu. Generace mladých nechce být jako jejich otcové. Nechtějí být moralisté.
- Šrámek zde zdůrazňuje citovost, je to lyrizovaná próza
- válka silně ovlivňovala tvorbu těchto buřičů
-mladé generaci se nedůvěřuje.
Viktor Dyk
- byl prozaikem, novinářem, překladatelem
- vyjadřuje tvrdý odpor vůči měšťákovi
- sbírka: Satiry a sarkasmy – mnoho ironie
- kritika maloměšťáckého pokrytectví
- próza: Krysař – napsal podle staroněmecké pověsti
- je autorem válečné tetralogie ( = soubor 4 sbírek) – básně vycházející ze strašné válečné situace
Karel Toman
Pohádky krve – z období symbolismu i trochu dekadence
Měsíce – paralela práce a přírody, symboly
Gellner měl nejnešťastnější osud – padl ve válce.
Žádné komentáře:
Okomentovat