7. Základní programové vybavení počítače - operační systémy. Přehled a vlastnosti operačních systémů nejčastěji používaných v praxi. Operační systémy MS-DOS a UNIX: charakteristika. Operační prostředí. Druhy příkazů. Operační systémy s grafickým, uživatelským rozhraním (MS Windows, X-Windows).
Podstata, hlavní funkce
• V širším slova smyslu chápeme pod pojmem „Operační systém“ veškeré programové vybavení, které je na počítači při dané instalaci dostupné.
• V užším slova smyslu chápeme pod pojmem „Operační systém“ jen určité vrstvy programového vybavení, nezbytné pro „oživení“ technického vybavení. Jsou to vždy určité vrstvy programových prostředků, které tvoří více či méně přátelské rozhraní mezi uživatelem a technickými prostředky počítače.
• Za standardní OS u počítačů IBM PC kompatibilních jo možno považovat MS-DOS (Microsoft Disk Operating System). Osobní počítač může pracovat i pod jinými operačními systémy, jako jsou OS řady Windows 9x, Windows NT, UNIX aj.
Z hlediska užšího pohledu je operační systém MS-DOS v podstatě tvořen:
- Vestavěnou pamětí ROM (Read Only Memory – paměť jen pro čtení), ve které je uložena speciální část BIOS (Basic Input/Output System), která obsahuje drivery k ovládání vstupních/výstupních zařízení počítače. BIOS tedy tvoří rozhraní mezi různorodými periferiemi a jednotnou komunikací s nimi. S vrstvou BIOS souvisí vazební program.
- Vazební program – IO.SYS
- zprostředkovává spojení (interface) mezi HW a OS – určuje fyzický způsob zpracování (např. zápis znaku, čtení znaku).
- podprogramy BIOSu, na které navazuje, jsou v ROM a jsou plně závislé na HW. BIOS překrývá rozdíly v technickém vybavení počítačů PC (různí výrobci komponent) a navenek vůči IO.SYS se chová jednotně.
- Jádro systému – MSDOS. SYS
- určuje logický způsob zpracování (práce se soubory, adresáři, zařízeními)
- poskytuje služby pro aplikační programy včetně COMMAND.COMu
Žádné komentáře:
Okomentovat