- též nazýván interpret příkazové řádky
- zajišťuje komunikaci mezi uživatelem a systémem, zpracovává příkazy obsluhy, tj. vstup z klávesnice nebo příkazy dávkových souborů
- příkazy buď provede ihned (interní příkazy – např. COPY, CD, MD, RD, DEL, …), nebo spustí program zadaného jména, což je buď externí příkaz (např. PRINT, CHKDSK, ATTRIB, …), nebo uživatelský program.
- má tři části:
- inicializační – pracuje pouze při prvním zavedení do paměti
- rezidentní – je trvale přítomna v paměti
- tranzientní – leží v horní části paměti, kde může být případně jiným programem přepsána. Systém potom ze systémové proměnné COMSPEC zjistí jméno souboru, ze kterého bude tranzientní část načtena.
Další vrstvou již v podstatě kvantitativně neohraničenou, je aplikační SW, kam můžeme zařadit i některé programy, pro svoji důležitost nazývané externí příkazy MS-DOSu.
Pojem soubor z hlediska operačního systému
Soubor (file) z hlediska OS MS-DOS:
- je množina prvků, které k sobě logicky patří a dohromady tvoří logický celek
- všechna data ukládaná na magnetická média (diskety, disky) jsou organizována do souborů
- každý soubor na disku musí být jednoznačně pojmenován. Odborně tomu říkáme, že souboru je přiřazen jednoznačný identifikátor.
- tímto identifikátorem je jméno souboru. To se skládá z:
- jména (name), může mít maximálně 8 znaků
- přípony (extension), která udává typ souboru, může mít 0 – 3 znaky
- přípona je tedy nepovinná, ale téměř vždy se používá
- přípona je od jména oddělena tečkou
- pokud soubor nemá příponu, tečka se nemusí uvádět
- ve jméně a příponě:
- nezáleží na velkých a malých písmenech
- nejsou dovoleny znaky: ? * / \ < > | . , ; : + = [ ] ^
- jsou dovoleny znaky: A-Z a-z 0-9 $ % ‘ ’ - @ { } ~ ! # ( ) &
Žádné komentáře:
Okomentovat