Wi-Fi - Standard IEEE 802.11b (dnes známý též jako Wi-Fi - Wireless Ethernet Compatibility Alliance) pochází z roku 1999 a jeho hlavním cílem bylo zrychlit původní standard 802.11, se zachováním zpětné kompatibility. To se mu také podařilo, sítě na bázi 802.11b mohou dosahovat přenosových rychlostí až 11 Mbps (standard však počítá i s rychlostmi 5,5 Mbit/s, 2 Mbit/s až 1 Mbit/s při horších přenosových podmínkách). Pracuje přitom ve stejném bezlicenčním pásmu 2,4 GHz, a z původních tří možností 802.11 (přímo rozprostřené spektrum, přeskakování a infračervené přenosy) pracuje již pouze s technikou přímo rozprostřeného spektra (DSSS).
Většina sítí založených na WiFi funguje na buňkovém principu, kdy centrální přístupový bod zprostředkovává připojení všem stanicím v dosahu a body dohromady tvoří jakousi plástev - analogicky s GSM sítí, takže umožňuje souvislé pokrytí určité oblasti (např. letiště). Propojení těchto přístupových bodů je řešeno různě - nejlevněji vychází spojit je stejnou technologií, druhý extrém představuje vyhrazené optické vlákno
Nevýhodou této technologie je skutečnost, že pásmo 2,4 GHz je na exponovaných místech (například okolí prakticky veškerých výškových budov v centru Prahy) vyčerpáno a rušení je natolik silné, že je možné budovat pouze vnitřní pokrytí. Zarušení pásma je přitom dynamické a závisí na chování všech subjektů, které ho využívají.
WiFi sítě dnes slouží především ke dvěma účelům. Jako korporátní sítě a jako veřejné přístupové sítě k Internetu.
Žádné komentáře:
Okomentovat