ADSL

ADSL - Chceme-li pochopit, jak ADSL funguje a jak může po jedné místní smyčce nabízet tradiční hlasové hovory a současně s tím i vysokorychlostní datové přenosy, musíme se vrátit k jedné důležité skutečnosti, kterou jsme si uvedli již v prvním dílu. Tehdy jsme si naznačili, že schopnost místních smyček přenášet signály různých frekvencí byla na počátku vývoje telefonní sítě uměle omezena - na rozsah 300 až 3.400 Hz.
Důvodem bylo tehdejší propojení mezi analogovými ústřednami, realizované pomocí frekvenčního multiplexu (čím užší byl rozsah frekvencí připadající na jeden hovor, tím více se jich dařilo vměstnat do daného pásma).
Již ve svém názvu však má ADSL (od: Asymmetric Digital Subscriber Line) zakotveno, že je technologií tzv. asymetrickou. Tomu je třeba rozumět tak, že neusiluje o stejnou rychlost v obou směrech, ale snaží se ji maximalizovat v jednom směru, byť za cenu výraznějšího zpomalení ve směru opačném. Proto také oněch báječných 7 až 9 Mbit/s je u ADSL dosahováno jen jednosměrně, zatímco v druhém případě je rychlost často jen desetinová.
Jak jsme si již naznačili, ADSL může dosahovat na místních smyčkách vyšších rychlostí díky tomu, že využívá širší rozsah frekvencí (větší šířku přenosového pásma). Jak ukazuje následující obrázek, jde konkrétně o frekvence až do 1,1 MHz.
Pro dokreslení podstaty fungování ADSL je vhodné se alespoň orientačně zmínit i o používané technice modulace. Tou je dnes DMT (Discrete MultiTone). Její princip je takový, že celé dostupné přenosové pásmo rozdělí na 255 částí (frekvenčních kanálů o šířce cca 4 kHz, na principu frekvenčního multiplexu), které se snaží používat samostatně a nezávisle na sobě
ADSL přitom průběžně monitoruje kvalitu přenosu v každém dílčím kanálu (jaký je zde útlum, jak se projevuje rušení, chybovost atd.), a podle toho se snaží adaptivně rozkládat celkový datový tok do těch kanálů, které má k dispozici a jež jsou momentálně vhodné.