80. léta ve Francii
hlavní je symbol (= slovo, které má svůj význam, chce zdělit význam přenesený a ne věcný, snaží se vyjádřit vnitřní podstatu jevu – holubice = ne pták, ale symbol míru a naděje)
reakce na realismus, naturalismus i impresionismus; vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazných pojmenování; důraz na hudebnost verše; podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit; volný verš. Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé; Březina, Sova, Hlaváček…
dekadence – z fr. décadence = úpadek ve společnosti
motivy smrti, chorob, vše smutné
zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti; záliba v šílenství a různých úchylkách, únik z reálného světa (těsný, úzký, nedokonalý) do světa snů, k mystice; úsilí o „čisté umění“ (lartpourlartismus – umění pro umění, smyslem není změnit svět, umění má smysl samo v sobě.) Verlaine, Mallarmé; Oscar Wilde; Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic…
Pozn.: Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
Je autor básně Havran (The Raven) – prožitek člověka v deliriu tremens, refrén never more.
FRANCIE
Tzv. prokletí básníci: ve své době nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii
Charles Baudelaire (1821 – 1867)
Básník a překladatel; protiměšťácký postoj, bohémský život (ženy, alkohol, opium) v Paříži. Hledání harmonie, čistoty X skutečný svět; touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření; bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma; cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky.
Lyrická sbírka Květy zla – odsouzena z mravnost. důvodů k pokutě. Vyšla před Nerudovým Hřbitovním kvítím, starší než Neruda. Titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus – hledá krásu i v ošklivosti. Byl to skandál, spol. na to nebyla připravena.
Např. b. Zdechlina (život X smrt; vliv klasicismu; srovnání krásy dívky se zdechlinou u cesty),
Co povíš dnes večer (intimní zpověď, čistá lyrika; smutek, samota X touha po kráse),
Vztahy (vztah člověka k přírodě). Přestože je Baudelaire revoluční v tematice, forma jeho básní je velmi přísná, sonet, čtyřverší, žádný volný verš. Objevit krásu v tom, co je líbivé, to dokáže každý, ale objevit krásu v tom, co je hnusné je úkol hodný umělce.
je proti náboženství – vzpoury proti Bohu
vytvořil kult ošklivé krásy, nenacházel dobro, tak se spojoval se zlem
básně založené na kontrastu (např. láska a nevěra, touha po životě x smrti)
důraz na smyslové jednání a hudebnost
samostatná b. v próze Báseň o hašiši = ne básně, ale krátké prozaické útvary
Žádné komentáře:
Okomentovat