Kniha Golgata: b. Dohořelo, dohořelo – skepse, už není nic, co by čl. zahřálo; Karikatura pořádného člověka – schovejme se, hlavně ať je klid; Žalm – vzívání boha, v kterého nevěří. Pak nastává obrat, hledá pozitivní východiska, ideály v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti).
Básnický cyklus Svědomím věků (vliv V.Huga a Vrchlického) –
první sb. V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností. B. Posel – Posel přináší do Sparty zprávu o porážce, padli všichni, matky jsou hrdé na své syny, ale on sám měl smůlu, musel přežít; T.Manlius, Hanibal ante portas (Hanibal před branami, oslava železného Říma).
Další sb. Jed z Judeje (= křesťanství, obžaloba, staví se X římské žel. morálce), Barbaři, Pohanské plameny, Roky za století.
Antonín Sova (1864 – 1928)
Impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje). Odlišný od Machara, přemýšlivý, smutným hloubavý, jemný, nesmělý, nervózní, nejistý, podobný Verlainovi. Impresionismus a symbolismus, lyrika přírodní a intimní; své subjekt. nálady vkládá do obrazu krajiny; sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru; mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost; patetický verš i píseň. Narodil se v Pacově v Jižních Čechách (otec byl venk. Učitel), studoval gym. Stal se úředníkem, nakonec ředitelem knihovny v Praze. Na přímluvu Jaroslava Vrchlického dostal práci na Ottově slovníku naučném.
impresionistická přírodní lyrika
Jeho první sb. Realistické sloky – verše podobné Macharovým, snaží se o jízlivost.
Sb. Květy intimních nálad – b. U řek – lyr. krajinomalba, bás. impresionismus – zachycení okamžiku; barevné odstíny a subjektivní nálady, bolestné snění; neobjektivní obraz krajiny – do ní promítá své duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost verše.
Sb. Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak), impresionistická vnímavost. B. Olše – personifikace, precizně propracovaná; b. Suchopár – vyschlá krajina bez šťávy.
Sb. Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury; hudebnost.
Sb. Zlomená duše (podtitul Z Přítelova deníku – fikce, jako by šlo o zemřelého přítele) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem;. Má sedm kapitol: Kapitola z mládí (I.) – blankvers = pětistopý, nerýmovaný jamb, silně rytmizovaný, u angl. lit. (Shakespeare); První láska (II.); Pražský román (III.) – milostná poezie; intermezzo Z mého života (IV, podle skladby Smetanovo kvarteto – skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia, uštvaného okolím volný verš); Smutky peripatetika (V.); S rozpitvanými nervy (VI.); In urna perpetuum (VII.).
Žádné komentáře:
Okomentovat