Peníze a měna
Peníze jsou hmotným nositelem finančních vztahů. Například finančním vztahem mezi státem a podnikem je daň. Aby se tento vztah uskutečnil, musí podnik zaplatit státu určitou sumu peněz a tím splnit svojí daňovou povinnost. Peníze neustále přijímají a vydávají všechny ekonomické subjekty – stát, obyvatelstvo, podniky i banky.
Peníze jsou specifickým zbožím s určitou hodnotou, ve které všeobecně ostatní zboží vyjadřují svoji hodnotu ve všech státech. Jsou univerzálním zbožím, které je směnitelné za všechny druhy ostatního zboží.
Peníze představují všeobecný ekvivalent a jako ekonomická kategorie jsou stejné ve všech státech a plní určité funkce.
V tržní ekonomice plní peníze tyto základní funkce:
• jsou mírou hodnoty, protože slouží jako univerzální prostředek k vyjadřování cen ostatního zboží,
• jsou oběživem a prostředkem směny při prodeji zboží,
• plní funkci míry úspor a prostředku akumulace,
• jsou platidlem a tím je možné vyrovnávat platební závazky bez hotových peněz,
• mají funkci světových peněz, pokud se uplatňují v mezinárodním platebním styku jednotlivých zemí.
Peníze neplnily své funkce ve své obecné podobě, ale potřeby peněžního oběhu si vynucovaly úpravu jejich podoby, vydávání, stahování a vlastního oběhu tak, aby byla zajištěna plynulost směny i ostatních plateb. Stát proto upravoval formu peněz a organizoval peněžní oběh.
Peníze začaly plnit své funkce jako historicky konkrétní, státem uspořádaná peněžní soustava – měna.
Na počátku byla platnost organizace peněžní soustavy omezena především na území státu a měny vystupovaly především jako národní forma peněz.
Měnu tak lze chápat jako národní formu peněz, jako konkrétní peníze určitého státu.
S rozvojem mezinárodního oběhu zboží a internacionalizace výroby začal být peněžní oběh upravován i na mezinárodní úrovni a vedle národních měn vznikají i měny mezinárodní, schopné plnit funkci světových peněz.
Měnou rozumíme právně upravované peníze, obíhající uvnitř určitého státního útvaru nebo seskupení států, tj. státem uznané, regulované a garantované peníze.
Měnovou jednotkou rozumíme konkrétní základní částku určité měny, která je označena názvem a je vnitřně členěná.
Peníze v rozvinuté společnosti vystupují jako konkrétní národní peníze, jako měna určená státem.
V jednotlivých peněžních operacích vystupují peníze vždy ve své státní podobě bez ohledu na to, zda jde o vnitrostátní nebo mezistátní peněžní transakce (USD, Kč).
V této souvislosti se rozeznává měna domácí a zahraniční měna.
Zahraniční (cizí) měna se člení na:
1. valuty - které představují oběživo, tzn. bankovky a mince cizích států. Jde o hotovostní zahraniční peníze.
2. devizy - které představují bezhotovostní peníze. Jde v podstatě o platební dokumenty, které jsou vyjádřeny v cizí měně a používají se v mezinárodním styku (šeky, směnky, akreditivy).
Pravidla oběhu domácí měny a její vztah k zahraničním měnám jsou upraveny zákonodárstvím příslušného státu.
Vymezení měny určitého státu obvykle stanoví měnový zákon, který zpravidla upravuje:
1. název peněžní jednotky a jejích zlomků (např. česká koruna a haléře, USD a centy).
2. vztah peněžní jednotky k drahým kovům, tzv. měnová parita. Jde o formální vztah, protože v současnosti již v žádném státě neexistuje směnitelnost za měnový kov.
3. určení hodnot, ve kterých se peněžní jednotka emituje (vydává) do oběhu, např. 10, 20, 50, 100, 200, 1000, 5000. Zároveň je nutné stanovit v jaké formě se oběživo emituje, zda ve formě papírových peněz nebo plnohodnotných či neplnohodnotných mincích.
4. Způsob vydávání peněz do oběhu a stahování z oběhu, způsob zajištění stability měny, měnové kompetence.
5. Vztah peněžní jednotky domácí měny k zahraničním měnám, neboli devizový kurz.
Měnový systém má v každé zemi své specifické rysy. Některé principy uplatňované v měnových systémech jednotlivých zemí jsou společné.
Soustava platidel v určitém státu tvoří z formálního hlediska měnovou soustavu.
Zobrazují se příspěvky se štítkempeníze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempeníze. Zobrazit všechny příspěvky
2) Přednáška: HISTORIE VÝVOJE PLATIDEL
HISTORIE VÝVOJE PLATIDEL
- první mince za Boleslava I. nebo II. (2. pol. 10. století), nazývala se denár - denárové období
- 1. mincovní reforma 1050 n.l. = zlepšení kvality mincí
- roku 1210: Přemysl Otakar I. uskutečnil 2. mincovní reformu, začínají se vydávat jednostranně ražené mince – tzv. brakteáty
- roku 1300: král Václav II. povolil ražení pražského groše - grošová měna – ta patřila mezi nejkvalitnější měny v Evropě, trvala až do roku 1574, stříbro se těžilo v Kutné Hoře, která v roce 1300 získala horní a mincovní právo
- za Jana Lucemburského se začaly razit zlaté mince – podle vzoru Florencie = florenty, později z nich vznikly dukáty
- roku 1527 se začaly razit stříbrné mince = tolary (od Thaler – jméno údolí), byly používány od roku 1527, kdy už u nás vládli Habsburkové
- roku 1561 u nás Habsburkové zavedli krecarovou měnu
- v roce 1623 nastal finanční krach a bylo obnoveno používání tolaru
- roku 1750 vzniká v Čechách nová mincovna, základní jednotkou je zlatník = zlatková měna
- za Marie Terezie se v roce 1762 tisknou první papírové bankovky = bankocetle – jsou tištěny nastojato, po jedné straně a mají vlastnoruční podpis ředitele státní banky
- v roce 1811 byla zrušena – proběhla další finanční krize
- v roce 1857 se zavádí vídeňská měna založená na zlatce, trvala do roku 1892 – pak byla zavedena v době Rakouska-Uherska korunová měna, ta byla samostatná až od roku 1900
- v roce 1919 naše vláda chtěla oddělit měnu pomocí kolkování (ministr financí: Alois Rašín), část vkladů musela být vázána
- název „koruna“ zůstal pouze u nás, ostatní si název měny změnili
- po válce existovala omezená směnitelnost za drahé kovy
- v roce 1923 byl ministr Alois Rašín zastřelen
- probíhala emise papírových bankovek
- roku 1926 vznikla Národní banka Československa, která měla vlastní tiskárnu
- za okupace říšská banka zabavila naší národní měnu a nasadila špatný kurz vůči německé marce
- po 2. světové válce se u nás pohybovalo více druhů měn – zmatek, proto 1.11.1945 byla zavedena jednotná měna
- po válce taktéž existoval přídělový systém
- k 1.6.1953 nastala měnová reforma, peníze se tiskly v Rusku, změna starých peněz za nové byla uskutečněna v poměru 1:50, byl zrušen přídělový systém, ale přesto ceny šly nahoru, stát anuloval veškeré své závazky a cenné papíry?
- v roce 1993 se musela rozdělit měna – nastala tzv. měnová odluka (8.2.1993)
- vyšla nová bankovka s nominální hodnotou 200,- Kč
- v roce 1999 musí mít všechny ceny již vyjádření také v EURO
Kvantitativní rovnice směny
M = Q x p / v ° M x v = Q x p
kde M - peněžní zásoba
v - rychlost obratu jedné peněžní jednotky
Q - množství vyrobeného zboží (zpravidla se uvažuje na úrovni HDP)
p - průměrná cenová hladina (míra inflace)
Na tuto rovnici se můžeme dívat jako na poměr nabídky (Q - p) a poptávky (M - v) po zboží, respektive jako na poměr nabídky peněz (M - v) a poptávky po penězích (Q - p).
- první mince za Boleslava I. nebo II. (2. pol. 10. století), nazývala se denár - denárové období
- 1. mincovní reforma 1050 n.l. = zlepšení kvality mincí
- roku 1210: Přemysl Otakar I. uskutečnil 2. mincovní reformu, začínají se vydávat jednostranně ražené mince – tzv. brakteáty
- roku 1300: král Václav II. povolil ražení pražského groše - grošová měna – ta patřila mezi nejkvalitnější měny v Evropě, trvala až do roku 1574, stříbro se těžilo v Kutné Hoře, která v roce 1300 získala horní a mincovní právo
- za Jana Lucemburského se začaly razit zlaté mince – podle vzoru Florencie = florenty, později z nich vznikly dukáty
- roku 1527 se začaly razit stříbrné mince = tolary (od Thaler – jméno údolí), byly používány od roku 1527, kdy už u nás vládli Habsburkové
- roku 1561 u nás Habsburkové zavedli krecarovou měnu
- v roce 1623 nastal finanční krach a bylo obnoveno používání tolaru
- roku 1750 vzniká v Čechách nová mincovna, základní jednotkou je zlatník = zlatková měna
- za Marie Terezie se v roce 1762 tisknou první papírové bankovky = bankocetle – jsou tištěny nastojato, po jedné straně a mají vlastnoruční podpis ředitele státní banky
- v roce 1811 byla zrušena – proběhla další finanční krize
- v roce 1857 se zavádí vídeňská měna založená na zlatce, trvala do roku 1892 – pak byla zavedena v době Rakouska-Uherska korunová měna, ta byla samostatná až od roku 1900
- v roce 1919 naše vláda chtěla oddělit měnu pomocí kolkování (ministr financí: Alois Rašín), část vkladů musela být vázána
- název „koruna“ zůstal pouze u nás, ostatní si název měny změnili
- po válce existovala omezená směnitelnost za drahé kovy
- v roce 1923 byl ministr Alois Rašín zastřelen
- probíhala emise papírových bankovek
- roku 1926 vznikla Národní banka Československa, která měla vlastní tiskárnu
- za okupace říšská banka zabavila naší národní měnu a nasadila špatný kurz vůči německé marce
- po 2. světové válce se u nás pohybovalo více druhů měn – zmatek, proto 1.11.1945 byla zavedena jednotná měna
- po válce taktéž existoval přídělový systém
- k 1.6.1953 nastala měnová reforma, peníze se tiskly v Rusku, změna starých peněz za nové byla uskutečněna v poměru 1:50, byl zrušen přídělový systém, ale přesto ceny šly nahoru, stát anuloval veškeré své závazky a cenné papíry?
- v roce 1993 se musela rozdělit měna – nastala tzv. měnová odluka (8.2.1993)
- vyšla nová bankovka s nominální hodnotou 200,- Kč
- v roce 1999 musí mít všechny ceny již vyjádření také v EURO
Kvantitativní rovnice směny
M = Q x p / v ° M x v = Q x p
kde M - peněžní zásoba
v - rychlost obratu jedné peněžní jednotky
Q - množství vyrobeného zboží (zpravidla se uvažuje na úrovni HDP)
p - průměrná cenová hladina (míra inflace)
Na tuto rovnici se můžeme dívat jako na poměr nabídky (Q - p) a poptávky (M - v) po zboží, respektive jako na poměr nabídky peněz (M - v) a poptávky po penězích (Q - p).
1) Přednáška: PENÍZE
PENÍZE
a) teoretická definice peněz (filozofická úvaha) = peníze je každé aktivum (zboží), které je všeobecně používáno pro placení za zboží, služby nebo k úhradě dluhů
b) pragmatická definice peněz (praktické hledisko) = peníze je součet veškerého oběživa neboli hotových peněz a peněz na primárních vkladech na bankovních účtech
M = oběživo (hotovost) + primární vklady na bankovních účtech (nebankovní peníze)
(šekové peníze – USA či účetní peníze)
oběživo = veškeré bankovky a mince vydané centrální bankou (ČNB), která je sleduje ve svém účetnictví (vede je na straně pasiv) každodenně vyplývá ze statisticko-účetních údajů objem oběživa, které vydají a přijmou obchodní banky
peníze z výroby = nově vyrobené peníze v České tiskárně či Jablonecké bižutérii (mince)
zásoba českých peněz = uložená zásoba peněz ČNB, teprve po jejich vydání do oběhu se nazývají:
peníze v ekonomice (peněžní zásoba – peněžní masa) = po tomto uvedeném cyklu kolují tam a zpět
• vklady činí asi 90% a oběživo 10% množství peněz v ekonomice
šekové peníze = bezhotovostní peníze, hlavně v USA, kde se platí ve velké míře šekem
elektronické peníze = čipová karta – „přenosný účet“
Peněžní agregáty
(metodika stanovení peněžních agregátů)
M0 = oběživo (nejlikvidnější peníze)
M1 = M0 + netermínované vklady (vklady na viděnou)
M2 = M1 + termínované vklady + vklady v cizí měně
--------------------------------------------------------------------------- tyto jsou sledovány v České republice
v jiných zemích jsou sledovány ještě další např. M3 (úsporné vklady +termínované vklady), M4 ……..
+ připravuje se v rámci Evropské unie sjednocení metodiky na stejnou úroveň
L = M2 + cenné papíry CP (vybrané – tj. které jsou v držení nebankovních subjektů)
(např. státní pokladniční poukázky a cenné papíry v držení nebankovních subjektů)
Funkce peněz
1) peníze jsou prostředkem směny (pomocí nich nakupujeme zboží či služby)
2) peníze jsou účetní jednotkou (můžeme pomocí nich vyjádřit hodnotu aktiva v peněžním vyjádření)
3) peníze jsou uchovatelem hodnot (jsou funkcí pokladu)
- nebezpečí znehodnocování hotovostních peněz v důsledku růstu cen (inflace)
Měna = je definována jako národní forma peněz, která je stanovená zákonem (česká koruna)
+ ale v roce 1999 vznikla měna EURO, která má charakter nadnárodní měny definované směrnicemi Evropské unie
Jakou formou se peníze dostávají do oběhu?
Existují dva hlavní kanály (způsoby):
1) úvěrová činnost bank
2) aktivum platební bilance
A Měnový přehled P
tuzemská aktiva (TA) tuzemská pasiva (TP)
- úvěry - oběživo
- rezervy - vklady
zahraniční aktiva (ZA) zahraniční pasiva (ZP)
- vklady v zahraničí - vklady v cizí měně
- úvěry do zahraničí - úvěry přijaté ze zahraničí
Převod na rovnici: M = úvěry + zahraniční aktiva – zahraniční pasiva
M = úvěry +/- zahraniční platební bilance
Historicky známé modely emise peněz
1) Neúvěrový model (mincovní / metalický) – byl založen na ražbě plnohodnotných zlatých či stříbrných mincí
a) monometalický (v oběhu jsou mince pouze z jednoho drahého kovu)
b) bimetalický (v oběhu se vyskytují jak zlaté tak stříbrné mince)
2) Úvěrový model
a) bankovně -úvěrový klasický - bankovky
moderní - bankovky + bezhotovostní peníze
b) státně (rozpočtově) úvěrový - státovky
c) obchodně-úvěrový - směnka
• neúvěrový model je historicky prvním peněžním modelem – jako všeobecný ekvivalent vznikly mince z drahých kovů
- první mince se objevily v 7. st. př. n. l. v Asii, odtud je převzali Řekové (drachmy) a poté Římané (denáry)
- nominální hodnota vyražená na minci by měla být totožná se skutečnou hodnotou kovu
- mince měly dlouhodobou udržitelnou hodnotu
- nebyly banky, mincovní právo měl panovník a pověřené osoby („mincovní právo“)
nevýhody:
- inflace, tj. při nárůstu objemu těžby zlata se snižovala hodnota peněz (znásobení oběhu)
- časem tento model narazil na nedostatek kovu (počátky kapitalismu), a proto ekonomika hledá způsob řešení:
pět velkých inflačních období = 1. objevení Ameriky, 2. Napoleonské války, 3. I. světová válka, 4. po II. světové válce, 5. 70. léta 20. století
• klasický model vzniká v 17. století – papírové peníze (první vznikly ve Švédsku a dále je vydává Bank of England (1762) v Londýně)
- emisní banka + centrální banka
- bankovka měla charakter dluhopisu, tj. závazku, že na požádání při její předložení ji banka vymění za plnohodnotné peníze (zlaté mince)
- tento systém fungoval až do 1. světové války
- fiduciální emise = 100% krytí bankovek zlatem!
Ekonomika však šla dopředu a bylo nutné rozšířit emise peněz
- jak zajistit krytí toho co bylo vydáváno nad rámec krytí plnohodnotnými mincemi
• po 2. světové válce zůstává směnitelný pouze americký dolar a navíc jeho směnitelnost je omezena pouze na centrální banku USA
• v 50. letech se vrací ke omezené směnitelnosti za zlato i evropské země (1956-58)
• na konci 70. let se USA dostává do pasti – pasivní obchodní bilance – a proto na konci roku 1971 je ukončena směnitelnost dolaru na zlato – tím končí klasický model
- mezitím dochází k poklesu objemu obchodů mezi centrálními bankami a obchodními bankami (refinancování)
- v roce 1976 dochází k demonetizaci zlata – zlato je odpoutáno od měny, tj. měna se již nevyjadřuje zlatým obsahem
- mizí vazba na plnohodnotné peníze i regulativy
- vznikají bezhotovostní bankovky – ve „vzduchoprázdnu“ – nejsou kryté zlatem
- označení (pojem) peníze jako myšlenka funkce
• centrální banka reguluje množství peněz v ekonomice
• dnes existuje moderní bankovní úvěrový systém
Státní rozpočtově-úvěrový systém:
státovky = vzhledově shodné s bankovkami, ale liší se ve způsobu jejich emise – stát může tyto vytištěné peníze vnutit občanům, které musí být veřejností přijaty což je dáno ze zákona
- stát je špatný regulátor oběhu, má velkou potřebu pokud peníze chybí, tak vydá další
Existují modely, kde vedle sebe existuje klasický i bankovní model. Od státně rozpočtového systému se ustupuje, přetrvává pouze v málo rozvinutých zemích.
- v roce 1918 – 1919 existovaly v Československu jako první peníze právě státovky, protože stát chtěl nezávislost od Rakousko-Uherské měny
- až v roce 1926 vznikla centrální banka, která vydala bankovky a stáhla státovky
a) teoretická definice peněz (filozofická úvaha) = peníze je každé aktivum (zboží), které je všeobecně používáno pro placení za zboží, služby nebo k úhradě dluhů
b) pragmatická definice peněz (praktické hledisko) = peníze je součet veškerého oběživa neboli hotových peněz a peněz na primárních vkladech na bankovních účtech
M = oběživo (hotovost) + primární vklady na bankovních účtech (nebankovní peníze)
(šekové peníze – USA či účetní peníze)
oběživo = veškeré bankovky a mince vydané centrální bankou (ČNB), která je sleduje ve svém účetnictví (vede je na straně pasiv) každodenně vyplývá ze statisticko-účetních údajů objem oběživa, které vydají a přijmou obchodní banky
peníze z výroby = nově vyrobené peníze v České tiskárně či Jablonecké bižutérii (mince)
zásoba českých peněz = uložená zásoba peněz ČNB, teprve po jejich vydání do oběhu se nazývají:
peníze v ekonomice (peněžní zásoba – peněžní masa) = po tomto uvedeném cyklu kolují tam a zpět
• vklady činí asi 90% a oběživo 10% množství peněz v ekonomice
šekové peníze = bezhotovostní peníze, hlavně v USA, kde se platí ve velké míře šekem
elektronické peníze = čipová karta – „přenosný účet“
Peněžní agregáty
(metodika stanovení peněžních agregátů)
M0 = oběživo (nejlikvidnější peníze)
M1 = M0 + netermínované vklady (vklady na viděnou)
M2 = M1 + termínované vklady + vklady v cizí měně
--------------------------------------------------------------------------- tyto jsou sledovány v České republice
v jiných zemích jsou sledovány ještě další např. M3 (úsporné vklady +termínované vklady), M4 ……..
+ připravuje se v rámci Evropské unie sjednocení metodiky na stejnou úroveň
L = M2 + cenné papíry CP (vybrané – tj. které jsou v držení nebankovních subjektů)
(např. státní pokladniční poukázky a cenné papíry v držení nebankovních subjektů)
Funkce peněz
1) peníze jsou prostředkem směny (pomocí nich nakupujeme zboží či služby)
2) peníze jsou účetní jednotkou (můžeme pomocí nich vyjádřit hodnotu aktiva v peněžním vyjádření)
3) peníze jsou uchovatelem hodnot (jsou funkcí pokladu)
- nebezpečí znehodnocování hotovostních peněz v důsledku růstu cen (inflace)
Měna = je definována jako národní forma peněz, která je stanovená zákonem (česká koruna)
+ ale v roce 1999 vznikla měna EURO, která má charakter nadnárodní měny definované směrnicemi Evropské unie
Jakou formou se peníze dostávají do oběhu?
Existují dva hlavní kanály (způsoby):
1) úvěrová činnost bank
2) aktivum platební bilance
A Měnový přehled P
tuzemská aktiva (TA) tuzemská pasiva (TP)
- úvěry - oběživo
- rezervy - vklady
zahraniční aktiva (ZA) zahraniční pasiva (ZP)
- vklady v zahraničí - vklady v cizí měně
- úvěry do zahraničí - úvěry přijaté ze zahraničí
Převod na rovnici: M = úvěry + zahraniční aktiva – zahraniční pasiva
M = úvěry +/- zahraniční platební bilance
Historicky známé modely emise peněz
1) Neúvěrový model (mincovní / metalický) – byl založen na ražbě plnohodnotných zlatých či stříbrných mincí
a) monometalický (v oběhu jsou mince pouze z jednoho drahého kovu)
b) bimetalický (v oběhu se vyskytují jak zlaté tak stříbrné mince)
2) Úvěrový model
a) bankovně -úvěrový klasický - bankovky
moderní - bankovky + bezhotovostní peníze
b) státně (rozpočtově) úvěrový - státovky
c) obchodně-úvěrový - směnka
• neúvěrový model je historicky prvním peněžním modelem – jako všeobecný ekvivalent vznikly mince z drahých kovů
- první mince se objevily v 7. st. př. n. l. v Asii, odtud je převzali Řekové (drachmy) a poté Římané (denáry)
- nominální hodnota vyražená na minci by měla být totožná se skutečnou hodnotou kovu
- mince měly dlouhodobou udržitelnou hodnotu
- nebyly banky, mincovní právo měl panovník a pověřené osoby („mincovní právo“)
nevýhody:
- inflace, tj. při nárůstu objemu těžby zlata se snižovala hodnota peněz (znásobení oběhu)
- časem tento model narazil na nedostatek kovu (počátky kapitalismu), a proto ekonomika hledá způsob řešení:
pět velkých inflačních období = 1. objevení Ameriky, 2. Napoleonské války, 3. I. světová válka, 4. po II. světové válce, 5. 70. léta 20. století
• klasický model vzniká v 17. století – papírové peníze (první vznikly ve Švédsku a dále je vydává Bank of England (1762) v Londýně)
- emisní banka + centrální banka
- bankovka měla charakter dluhopisu, tj. závazku, že na požádání při její předložení ji banka vymění za plnohodnotné peníze (zlaté mince)
- tento systém fungoval až do 1. světové války
- fiduciální emise = 100% krytí bankovek zlatem!
Ekonomika však šla dopředu a bylo nutné rozšířit emise peněz
- jak zajistit krytí toho co bylo vydáváno nad rámec krytí plnohodnotnými mincemi
• po 2. světové válce zůstává směnitelný pouze americký dolar a navíc jeho směnitelnost je omezena pouze na centrální banku USA
• v 50. letech se vrací ke omezené směnitelnosti za zlato i evropské země (1956-58)
• na konci 70. let se USA dostává do pasti – pasivní obchodní bilance – a proto na konci roku 1971 je ukončena směnitelnost dolaru na zlato – tím končí klasický model
- mezitím dochází k poklesu objemu obchodů mezi centrálními bankami a obchodními bankami (refinancování)
- v roce 1976 dochází k demonetizaci zlata – zlato je odpoutáno od měny, tj. měna se již nevyjadřuje zlatým obsahem
- mizí vazba na plnohodnotné peníze i regulativy
- vznikají bezhotovostní bankovky – ve „vzduchoprázdnu“ – nejsou kryté zlatem
- označení (pojem) peníze jako myšlenka funkce
• centrální banka reguluje množství peněz v ekonomice
• dnes existuje moderní bankovní úvěrový systém
Státní rozpočtově-úvěrový systém:
státovky = vzhledově shodné s bankovkami, ale liší se ve způsobu jejich emise – stát může tyto vytištěné peníze vnutit občanům, které musí být veřejností přijaty což je dáno ze zákona
- stát je špatný regulátor oběhu, má velkou potřebu pokud peníze chybí, tak vydá další
Existují modely, kde vedle sebe existuje klasický i bankovní model. Od státně rozpočtového systému se ustupuje, přetrvává pouze v málo rozvinutých zemích.
- v roce 1918 – 1919 existovaly v Československu jako první peníze právě státovky, protože stát chtěl nezávislost od Rakousko-Uherské měny
- až v roce 1926 vznikla centrální banka, která vydala bankovky a stáhla státovky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)