7. 3 Objektové programování
OOP – objektově orientované programování představuje nový způsob vytváření programů. Nejedná se o převratné změny na úrovní jazyka, jedná se o umožnění jiného logického přístupu ke stavbě programů. Přínos OOP je ve větší strukturovanosti a modularitě vytvářeného programu. Program se stává přehlednější, což je přínosem zejména při vytváření velkých programových celků.
Objektově orientovaný jazyk je charakterizován třemi základními vlastnostmi:
• Obalení (encapsulation) – datový typ object obaluje množinu datových prvků a metod, které pracují s datovými prvky. Object obaluje datové struktury a jim příslušející řídící struktury, navenek však vystupuje jako jeden samostatný typ.
• Dědičnost (inheritance) – dědičnost můžeme vysvětlit stejným způsobem jako v živé přírodě. Vlastnosti objektu, který je předkem se přenášejí tj. „dědí“ na nově vytvářený typ objektu, na potomka. Nově vytvořený objekt může získané vlastnosti rozšiřovat nebo modifikovat.
• Polymorfismus (polymorphism) – polymorfismus je vlastnost, která umožňuje pojmenovat akci jedním jménem, ale tato akce může být společná pro různé objekty v hierarchii objektů. Implementace pro jednotlivé objekty hierarchie se mohou lišit.
V OOP se přímý přístup k datovým složkám objektu zásadně nepoužívá. Veškeré operace s datovými položkami objektu se realizují pomocí metod. Metody jsou struktury řídící a mají za úkol pokrýt veškeré požadované operace s datovými strukturami včetně jejich inicializace a získání aktuálních hodnot.
Metoda je procedura nebo funkce, která je součástí definice objektu. V objektu se uvádí pouze svojí hlavičkou a její deklarace následuje za definicí objektu. Protože je metoda součástí definice objektu, v dalších odkazech musíme použít stejné konvence tak, jako pro práci s datovým typem záznam. Ve všech odkazech na metodu musí identifikátor metody předcházet identifikátor objektu oddělený tečkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat