narodil se v Hrabové u Ostravy
v Ostravě absolvoval gymnázium a v Praze studia na filozofické fakultě
pracoval jako nakladatelský redaktor v Anetinu a Melantrichu
později byl knihovníkem v Národní knihovně, poté v Univerzitní knihovně
na počátku 50. let byl činný ve Svazu čs. spisovatelů
r. 1953 byl spisovatelem z povolání
Panychida
parné dozvuky poetismu, básník je okouzlen tvorbu Apollinairovu, celkový charakter sbírky je jako u Halase
tragický.
do popředí se dostává vědomí básníkovy osamělosti a osobní nezakotvenosti, v paměti mu zůstává 1. světová v níž ztratil otce
Siréna – tragický pohled na skutečnost ještě zesílen. Vyslovuje zde tragický soud nad světem, v němž převažuje smutek, smrt a strach.
Cesta pěšky – obraz dětství a rodného kraje
Hradní věž – reagoval na Mnichov a počátek okupace. Je přesvědčen o nezrušitelnosti bytí naší země.
Vladimír HOLAN (1905-1980) pokračování poetismu, prvky smrti
narodil se v Praze, v jeho 6 letech se odstěhovali do Bělé pod Bezdězem
atmosféra „Máchovy krajiny“ silně ovlivnila básníkovo dílo
studium práv v Praze nedokončil, pracoval jako úředník v Penzijním ústavu
tato práce ho neuspokojovala, tak od 30. let se věnoval jen literatuře
Je tvůrcem reflexní (úvahové) lyrické poezie, základní metodou je hluboké přemýšlení-meditace. Metaforika jeho veršů je velmi složitá a neobvyklá. Také křížil slova – spojování různorodých slov, př. mák horečky, na kovadlině vodky, k tobě se vzdaluji atd.
vrcholovým dílem 30. let je
Kameni, přicházíš…. - básnická sbírka, vedle meditativní poezie se začíná objevovat i tvorba společenská.
bylo to dáno hrozícím nebezpečím nástupu fašismu
- proto např. témata španělské občanské války Madrid
Září 1938 – vyslovil v ní jako Halas v hněvivých slokách odsouzení mnichovské zrady a pocity uraženého národa
epické básně:
První testament
Tereza Planetová – psána metodou rámcové povídky: postava rámcového příběhu se stává vypravěčem druhého hlavního příběhu.
lékař povolaný k smrtelně raněnému mladíkovi tu vypravuje básníkovi o své dávné lásce k dívce Tereze
o svých citech jí nikdy neřekl, když se po 30 letech vrátil, Terezu už nikdo neznal
jde o vyslovení pomíjivosti a krásy a něhy, ale také nad tím, jak často člověk svou neschopností k aktivnímu činu ztrácí nenahraditelné hodnoty
Žádné komentáře:
Okomentovat