autor zde tlumočí vroucí obavy o nemocnou matku a zároveň obraz matky přerůstá v obraz národa a vlasti
Pět minut za městem – vrací se k motivům domova a k období dětství.
Historický obraz – reagoval na události Mnichova 1938
Óda na návrat Karla Hynka Máchy – zobrazil manifestační převoz Máchových ostatků z Litoměřic do Prahy po zabrání Sudet.
Další díla: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou- varování před zneužitím atomové energie
Jaroslav SEIFERT (1901-1986)
narodil se na Žižkové v rodině zámečníka
před maturitou opustil gymnázium a živil se jako žurnalista a spisovatel
jako novinář začal v Rudém právu, pak časopis Rovnost v letech 1922-25 redigoval satirický čas. Sršatec
po 2 světové válce redaktor odborářského deníku Práce
r. 1949 byl spisovatelem z povolání
r. 1957 na II. sjezdu svatu čs. spisovatelů se otevřeně zastal uvězněných spisovatelů (Jana Zahradníka)
r. 1968-69 vystoupil otevřeně proti totalitnímu režimu
r. 1969-70 předsedou Svazu českých spisovatelů
v období normalizace nesměl až na drobné výjimky oficiálně publikovat, básně vycházeli v exilu a samizdatu
r. 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu
Proletářská:
Město v slzách-představa světa bez bídy, má touhu léčit a potěšit ubohé tohoto světa, vyjadřuje soucit s chudými
Sama láska – naznačuje autorův postupný tvůrčí obrat. Město jako hranatý obraz utrpění, kdysi ho odmítal, obraz se mění oslavuje moderní život.
Poetismus:
Na vlnách TSF – telegrafie sans fil – bezdrátová telegrafie, rádio. Později vycházela pod názvem Svatební cesta. Inspirace z cest po Francii, Španělsku a Itálii. Verše vyjadřují radostné opojení celým světem, jsou plné hravé fantazie a rozmarného citu.
Poštovní holub – začíná být skeptický vůči možnostem napravit svět. tato sbírka uzavírá jeho poetistické období
Intimní poezie:
Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – autor se nostalgicky vrací dětství, vzpomíná na svou matku, na své první lásky. Jeho lyrická zpověď je upřímná, krásu hledá v obyčejných zážitcích.
Občanská poezie:
Osm dní – 10 elegií, nejvíce zapůsobil touto sbírkou po Masarykově smrti
Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, vyjadřuje zde i vztah k rodné zemi.
Vějíř Boženy Němcové – je pro něj symbolem českého jazyka a domova
Světlem oděna a Kamenný most – alegoricky působila tvorba o Praze, hlavně její krásy a velikosti
Žádné komentáře:
Okomentovat