Směnka je převoditelný cenný papír, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává směnečnému dlužníkovi povinnost zaplatit a současně majiteli směnky právo požadovat zaplacené směnečné sumy v určitém čase a na určitém místě. Vydávání a použití směnek se řídí speciálním zákonem (zákon směnečný a šekový 191/1950 Sb.). Směnka je speciální cenný papír – může ji vystavit a použít kterýkoliv podnikatel (v souladu s obchodním zákoníkem), ale také občané dle občanského zákoníku. Prostřednictvím směnky si tedy podnikatel může půjčit peníze i od občana (nepodnikatelského subjektu). Vystavení směnky nepodléhá schválení žádné instituce, můžete ji tedy sepsat kdykoliv a kdekoliv – v tom tkví její velká operativnost. Směnka musí obsahovat podstatné náležitosti dané směnečným zákonem, její forma není předepsána. Na základě mezinárodní konvence přijatou většinou států má směnka stejné náležitosti ve všech zúčastněných zemích, a má proto využití i v mezinárodních obchodních vztazích.
Druhy směnek:
• směnky vlastní – upravují vztah mezi věřitelem (remitent) a dlužníkem – výstavcem směnky (trasant). Výstavce směnky dává vystavením směnky písemný slib uhrazení směnečné sumy majiteli směnky
• směnky cizí – upravují vztah mezi výstavcem (trasant), který je v dlužnické pozici vůči věřiteli (remitentovi). Výstavce směnky vystavením směnky přikazuje třetí osobě – směnečníkovi (trasát), který je tímto vázán uhradit dlužnou částku věřiteli (remitentovi). U standardní směnky cizí máme tedy tři subjekty (nikoliv dva jako u směnky vlastní).
Zákon směnečný a šekový připouští, aby u směnky cizí došlo k identitě (totožnosti) výstavce a remitenta, pak se jedná o tzv. směnku cizí na vlastní řad, nebo k identitě výstavce a směnečníka, tzv. zastřená směnka vlastní.
Další použití směnek vyplývá z jejich charakteristiky obchodovatelného cenného papíru – převod směnky na jinou osobu se uskutečňuje pomocí indosamentu (rubopisu). Nový vlastník je zapsán na rubu směnky. Směnku proto může věřitel před uplynutím její splatnosti prodat jiné osobě (právnické i fyzické) nebo bance, která mu poskytne eskontní úvěr (odprodej směnky bankou se nazývá eskont, pokud tato banka prodá směnku centrální bance, hovoříme o reeskontu). Banky většinou odkupují pouze cizí směnky (je zde však možnost využít identitu výstavce a směnečníka a vystavit zastřenou směnku vlastní).
Směnka může sloužit jako:
• zástava při jiných typech úvěru
• směnkou může ručit určitou obchodní transakci
• směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, používaného především
při obchodech se zahraničím
• směnka se dá využít jako platidlo
• směnky jsou jedním z cizích zdrojů krátkodobého financování firmy
• směnka je využívána při úvěrech
• Eskont exportních směnek je nástrojem proexportní politiky ze strany ČNB
na podporu přímých vývozců zboží (v současné době ČNB tento nástroj nepoužívá).
Správně vystavená směnka je právně lépe vymahatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění.
Žádné komentáře:
Okomentovat