Funkce ústavy:

1.) Právní

2.) Kulturní

3.) Politická

1.) Právní – základem právního řádu (je tam zakotveno jak má právní řád vzniknout), vrchol právního řádu (souvisí s tím hierarchie a právní síla těchto předpisů), právní řád nesmí být v rozporu s ústavou, orgány ochrany ústavnosti kontrolují kompatibilitu a to, že nejsou v rozporu s ústavou rozhodnutí nižších pater

2.) Kulturní – je patrný v tzv. preambulích ústavy a funguje jako tzv. identifikační činitel k jakým hodnotám se stát hlásí – můžou v nich být zakotveny i národní/státní ideje

3.) Politická – ústava udává mantinely odkud pokud se může odehrávat boj o moc

Ústavy:

Psané – (90% ústav)

û

Nepsané – (Velká Británie – části nepsané, ale jsou stále již z historie uchovávané)

Materiální – 1. postavení složek moci a 2. postavení občana ke vztahu ke státu a materiální ústava a všechny zákony/přepisy souvisejí s těmito dvěma okruhy

û

Formální – dokument který je za ústavu považován

Monolegální – materie shrnuta do jednoho zákonu

û

Pololegální – materie rozložena do více než jednoho zákona

Reálná – „De facto“ ústava je dodržována v praxi je respektována občany i politiky

û

Nominální – „De iure“ napsána, ale nedodržována

Rigidní – ke změně je potřeba větší většiny než ke schválení zákonů, změna není tak snadná (př. ústavní většina, 3/5 všech poslanců)

û

Flexibilní – lze měnit jako běžný zákon

Oktrojovaná – vytvořena panovníkem a předložena lidu tak, že platí (nemá takovou legitimitu)

û

Revoluční – za revolucí, rychlé změny

Pramen ústavního práva v ČR:

Ústavní pořádek ČR článek 112 Ústavy se dá ztotožnit s pramenem ústavního práva a v 1. řadě je ústavním zákonem a rozhodně patří do její materie.

Podle čl. 112 je ústavní pořádek ČR:

- Ústava ČR 1/1993 Sb.

Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb