· kapitál tvoří základ provozu banky
· Umění řídit vlastní prostředky spočívá ve schopnosti současně uspokojit zájmové skupiny zainteresované na kapitálových položkách: centrální banku bankovní dohled, akcionáře, investory a finanční analytiky.
· Kapitál je určen k:
– financování především hmotného investičního majetku
– má chránit banku před neočekávanými událostmi
– důvěra u vkladatelů
– úvěruschopnost
Interní obstarání kapitálu
· Interní tvorba kapitálu je určována částí nerozdělených či zadržených zisků a výnosností vlastního kapitálu. Čím vyšší jsou tyto faktory, tím vyšší je interní tvorba kapitálu
· pokud se bance nepodaří dosáhnout těmito cestami zvýšení vl.kapitálu, musí si požadované zdroje obstarat na kapitálových trzích
Externí obstarání kapitálu
· Ekonomická situace (např. na trhu) nebo orgány bankovního dohledu mohou iniciovat u banky obstarání dodatečných vlastních prostředků na kapitálovém trhu.
· Je třeba zvažovat, co je pro banku vhodnější, zda obstarání akciového kapitálu (základního kapitálu) nebo tzv. dluhového kapitálu (např. obligacemi). Pokud banka má možnost volby, jde o posouzení předností a nevýhod jednotlivých forem kapitálu.
· Důležitou roli při plánování zvýšení vlastních prostředků hraje využití výhodných poměrů na trhu. Např. při srovnatelně nízkých tržních úrokových sazbách je výhodná emise obligací a při relativně výhodných kurzových hodnotách akcií je vhodné zvážit obstarání akciového kapitálu.
Kapitálová přiměřenost
· Posoudit, kdy je kapitálová základna banky dostatečná nebo přiměřená, není jednoduché. Tradičně je kapitálová pozice banky měřena vztahovými veličinami, v nichž jsou dávány do vztahu vlastní prostředky se závazky, součtem aktiva rizikovými aktivy.
· K posouzení, zda banka disponuje přiměřeným množstvím kapitálu, je třeba zvážit strukturu bilance, jak na straně aktiv, tak na straně pasiv. Nevhodná struktura financování (vysoká rizika úrokových sazeb, likvidity a úvěrové riziko) může klást vyšší nároky na kapitálovou přiměřenost.
Propojené řízení aktiv a pasiv banky
· Kombinované řízení aktiva pasiv (ALM*) se stalo neodmyslitelným nástrojem řízení úspěšné banky. Moderní řízení aktiva pasiv je označováno rovněž jako dynamické řízení bilance nebo řízení toku prostředků. V úzkém smyslu tím rozumíme řízení úrokové marže, tj. ovlivnění a kontrolu pozitivní marže mezi aktivními a pasivními úroky.
· Velká důležitost se přikládá řízení rozdílu mezi úrokově citlivými aktivy (např. úvěry bankám, směnky a papíry peněžního trhu) a mezi úrokově citlivými pasivy (např. vklady na viděnou a termínované vklady).
Zdroj: Bankovnictví v České republice, str. 61 - 69
Žádné komentáře:
Okomentovat