Při stabilním

lépe řečeno fixním kurzu domácí měny vůči měnám devizových rezerv by se výnosy z aktiv ČNB, to znamená především výnosy z devizových rezerv, podílely částečně na kompenzaci nákladů na financování pasiv, to znamená nákladů na měnové operace. Míra kompenzace by byla závislá na velikosti rezerv a rozdílů korunových úrokových sazeb a úrokových sazeb rezervních měn. Přepočtem výnosu devizových rezerv v účetnictví do korun však uvedená kompenzace nemusí nastat. V grafu lze vidět masivní vliv kurzových rozdílů (to znamená přepočtu výše devizových rezerv a jejich výnosů do korun) na celkový výsledek hospodaření ČNB. Pohledem do historie hospodářských výsledků ČNB zjistíme, že kombinace vývoje domácích úrokových sazeb a vývoje kurzu domácí měny způsobily, že ČNB stále dosud neuhradila ztráty z let minulých. Naopak, při dalším případném posilování domácí měny (například v souvislosti s vyrovnáváním cenových hladin mezi ČR a Evropskou unií přes posílení nominálního kurzu koruny proti euru) se může ztráta dále prohlubovat. Mimoto je situace o to komplikovanější, že ani tyto náklady ani tyto výnosy nelze "rozpočtovat". Náklady na měnovou politiku se odvíjí od vývoje inflace; výnosy z devizových rezerv se odvíjí od úrokových sazeb rezervních měn a kurzu české koruny vůči těmto měnám. Z faktu, že devizové rezervy jsou součástí bilance České národní banky mimo jiné také plyne, že jak způsob, tak výsledky jejich správy podléhají ověřením auditora.