VEŘEJNÁ SLUŽBA:
- klasické pojetí úřednictva veřejné služby doznalo změn po druhé světové válce – nový přístup = důraz na postavení úředníků jako služebníků společnosti (uzavřená kasta lidí, vzájemná solidarita, neprůhledné vztahy, stereotyp…); pojetí veřejné služby jako služby veřejnosti placené z peněz daňových poplatníků (dnes např. v Anglii, v ČR – zákon o policii: každý má právo obrátit se na policii s žádostí o pomoc a ta mu musí vyhovět);
Důležité pro uzákonění systému správa = služba je uzákonění veřejné služby – vyvození konkrétní odpovědnosti vůči konkrétním osobám.
ŘÍZENÍ ZDROJŮ VEŘEJNÉ SLUŽBY
- v minulosti byl systém narušen – důraz se kladl na kolegiální kolektivní řízení, pronikaly různé vlivy (politické, zájmové apod.); pro veřejnou správu není vhodný takový způsob řízení, lepší je 1 osoba;
Specifika řízení: má směřovat k dosahování maximálních výkonů a spokojenosti lidí ztotožnit lidi s úkoly instituce, ve které pracují; systém má být pružný, adaptabilní;
3 hlavní modely systémů řízení:
1. liberální: nevhodný pro veřejnou správu; vedoucí činitel neřídí, ale ponechává lidi rozhodovat, nezasahuje do jejich práce a rozhodování
2. demokratický = kooperativní: vedoucí se radí s kolektivem a dává mu možnost participace na řízení; deleguje pravomoci a odpovědnosti; vhodný systém pro veřejnou správu; dává možnost uspokojit potřeby lidí při účasti na řízení
3. autokratický: osoba = vládce, všichni plní její příkazy; různé varianty (partiarchátní, různé ostrost apod.)
Záleží na typu organizace, jaký model řízení se zvolí; ve veřejné správě se vytváří kombinace kooperativního a autokratického modelu, v poslední době pronikají i návyky podnikového managementu
Ve veřejné správě v řízení lidských zdrojů je typická potence mezilidských konfliktů – horizontálních i vertikálních; vznikají na různých stupních – bezprostřední nadřízený a podřízený, nadřízený o několik stupňů výše než podřízený; horizontální = střety mezi odborníky (technici, právníci, ekonomové); generační konflikty, heterosexuální apod.
Na tyto konflikty musí reagovat řídící pracovníci = musí umět jednat s lidmi a znát zákonitosti fungování veřejné správy; veřejná správa jako systém fungující z peněz daňových poplatníků – zájem aby byla maximálně výkonná.
Výkonnost = není hledisko kvantitativní (počet stránek ve spisu), ale hodnotí se podle kvality; nelze přenášet kritéria z výrobní sféry;
V oblasti personálních zdrojů je nutné otázku výkonnosti sledovat již při přijímání lidí do veřejné správy = lidé kteří jsou schopni odvést práci, ale také přizpůsobit se kolektivu (= sociální inteligence); během výkonu správy je třeba udržovat lidi v tempu různými prostředky – odměny (hmotné – např. i lepší vybavení či větší kancelář X nehmotné – např. slovní ocenění, vzdělávací kursy v zahraničí); je nutné uplatňovat i důsledné postihy; celý systém veřejné služby je vytvářen po desetiletí, ba i staletí, je závislý na celkovém kulturním prostředí a úrovni země.
ÚČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY
Účinnost = hodnocení veřejné služby (= složitý objekt složitý úkol): veřejná správa má množství funkcí v nejrůznějších sférách (= mocenské i sociální); je apolitická, ale politikou je ovlivňována;
Účinnost = stupeň kvality činnosti vykonané orgánem veřejné správy (= splnění stanoveného úkolu); účinnost není hodnocení kvantity, ale kvality = jak bylo něco vykonáno; s ohledem na zdroje, racionalitu, hospodárnost apod.; správa může vyprodukovat množství aktů a přesto může být absolutně neúčinná, protože akt nikam nesměřuje; ve správě se účinnost nehodnotí podle množství vložených prostředků, ale je důležité jejich využívání;
Na účinnost mají vliv také vnější, zejména politické vlivy: např. v ČR až 60% práce legislativních odbor ministerstev jde z tohoto důvodu „do koše“ (= brání v účinnosti správě);
Hodnocení = porovnání vložených prostředků a dosažených výsledků; v oblasti veřejné správy = hmotné, lidské a technické prostředky; výsledek = kvalita fungování veřejné správy; hodnocení provádíme podle určitých kritérií (efektivnost, hospodárnost, účinnost apod. - viz níže);
Účinnost sledujeme ze dvou pohledů:
1. vnitřní: jak správa funguje = jak uvnitř zajišťuje své úkoly; projevuje se různými rozhodovacími procesy – jak rychle se informace a impulsy dostávají z vyššího na nižší stupeň, jak je rychlá reakce správy na podněty z jiné organizační složky apod.; = sleduje se, jak fungují organizační vazby, struktury, jak se osvědčují interpersonální vazby atd.
2. vnější: jak správa funguje navenek = vůči adresátům; sleduje se vztah mezi subjekty = vykonavateli a adresáty; vydání aktu = jak rychle, jak dobře; nelze kvantifikovat!, důležité je, o jaké akty se jedná; základní kritérium hodnocení = bezproblémový chod správy + spokojenost adresátů.
Tyto dvě roviny nejsou od sebe oddělené, není možné je separovat, ale souvisí spolu; dobré X špatné fungování správy uvnitř se projeví i navenek a naopak; v oblasti správní vědy se věnuje pozornost zejména otázce vnitřní účinnosti.
Politické hodnocené účinnosti správy: stanoví se kritéria podle kterých se hodnocení provádí; v zásadě jsou kritéria formulována – stanovena z vnějšku (Parlament, tisk, veřejnost); naplněním kritérií hodnocení se zjišťuje, zda správa jako celek je úspěšná; všechna kritéria by měla být na stejné úrovni = stejný význam (kritéria hlavní, vedlejší, obecná); usiluje se o dosažení maximální validity při hodnocení; nebezpečí snížení validity hodnocení:
1. haló efekt = hodnocení podle prvního dojmu (sympatie, antipatie)
2. shovívavost X přísnost – přehlížení chyb X maximalizování i drobných nedostatků
3. průměrování – nahlížení na celek, když jednotlivé složky pracují odlišně dobře; nepostihuje se špatná složka; nebezpečí zaostávání;
JEDNOTLIVÁ KRITÉRIA HODNOCENÍ
1. odbornost: při rozhodování i při organizaci = momenty těsně související (špatně organizovaná správa nemůže dobře rozhodovat; vyplývá z vnitřní organizace i z vnějších kritérií (např. politických)
2. efektivnost: převzato z oborů technických, resp. ekonomických; poměr mezi vloženými prostředky a výstupem; v oblasti veřejné správy se takto efektivnost nedá omezovat = nejen kvantitativní hodnocení; rozlišuje se efektivnost:
a) vnitřní = jak je správa uspořádána, schopnost adaptování se na vnější podmínky a nové úkoly
b) vnější = schopnost působení na adresáty řízení = fyzické a právnické osoby; společenská efektivnost
Obě tyto roviny spolu opět souvisí; úkol správní vědy = včas upozornit na poruchy, např. na potřebu nového uspořádání struktur; výhoda = provedení bez nákladů;
3. pohotovost: je dána faktem, že každé rozhodnutí směřuje k cíli, musí být učiněno v určitém časovém limitu; splnění jednoho cíle často podmiňuje další např. dokončení dalších cílů, navazují na sebe; každé rozhodnutí je časově limitováno:
a) pozitivně = vykonavatelé správy vědí co, kdy a jak mají vykonat
b) negativně = rozhodnutí nemá být přijímáno v příliš krátké době; vždy je třeba včas vědět, že něco bude řešeno (existují i právní kritéria, např. ve Správním řádu je určena lhůta na vydání rozhodnutí 30 X 60 dní); na časovost mohou působit i negativní politické vlivy = Parlament přijme pozdě rozhodnutí, jímž ukládá něco správě v určitém časovém limitu vykonat málo času
4. hospodárnost: využití prostředků, zdrojů; důležitá otázka; = řádné nakládání s věcnými prostředky, lidským potenciálem, časem; zvyšování racionality, odbornosti, pohotovosti; správa nemá klást nároky na další prostředky; hospodárnost nemusí znamenat pouze snížení výdajů: zvýšení výdajů do správy může být velmi hospodárné (modernizace – zvýšení výkonu); měření hospodárnosti:
a) pevně stanovené prostředky, zdroje požadavek dosažení maximálního užitku
b) pevně stanovený cíl požadavek jeho dosažení s minimem nákladů
šetrnost („subkritérium“) = hodnotí se minimalizace nákladů (zjednodušení správních procesů, zjednodušení systému podání – elektronický podpis = snížení počtu papírů)
Při hodnocení hospodárnosti je třeba zjišťovat stav v konkrétních jednotlivých složkách = neprůměrovat!
5. cílevědomost: každý systém správy se snaží dosahovat určitého cíle – směruje tam jeho aktivita jako celku i jednotlivých komponentů; sleduje se rozpornost jednotlivých cílů: racionalita, pohotovost X nákladnost, hospodárnost
6. účelnost: souvisí s cílevědomostí, projevuje se v tom, zda dosažený výsledek je v souladu či se přibližuje vytýčenému cíli: činnost je stanovena určitými pravidly (=je organizovaná a jsou stanovené prostředky kterými je uskutečňovaná); účelné jednání není vždy hospodárné X naplňování určitého účelu do budoucna je účelné (např. oblast životního prostředí); co je účelné, nemusí být efektivní
7. přiměřenost: vztah mezi použitými prostředky a výsledky, slouží k posouzení, zda postup odpovídá účelu, zda splnění účelu bylo potřebné a přiměřené; určuje a zároveň limituje použité prostředky (= zda nebude dosaženo opačného efektu); sleduje se také, zda použité prostředky ještě slouží k dosažení cíle (typické u silových složek – policie = co je přiměřené k dosažení efektu; např. nasazení počtu policistů při akcích: 1 policista na 3 demonstranty)
Všechna tato kritéria ústí v hodnocení produktivnosti = v oblasti sprány není uvažována kvantitativně, ale hodnotí se, jak správa plní své poslání, jak zabezpečuje výkon veřejné moci a uspokojuje požadavky adresátů veřejné správy.
Zobrazují se příspěvky se štítkemveřejné služby. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemveřejné služby. Zobrazit všechny příspěvky
10) Veřejná správa
INTERNÍ KONTROLA
2 dimenze:
a) užší pojetí, pouze vlastní organizační jednotky řízení
b) širší pojetí, kontrola celého systému veřejné správy (nebo některého subsystému)
Typické je, že vztahy se odehrávají ve vertikální (hierarchické) linii = nadřízenost a podřízenost; kdo řídí, ten také kontroluje; nadřízená složka sleduje činnost podřízené složky; řízení je bez kontroly nemožné; kontroluje se také chování pracovníka ke třetím stranám účastníků řízení.
Při interním dozoru se realizuje „služební dozor“ – při vertikálních vztazích – specielním případem je vrchní dozor (= nejvyšší dozor) = určitá instance sboru kontroluje veškerou činnost subjektů, které nejsou bezprostředně podřízené (= o několik stupňů níže); ministerstva, či jiné ústřední úřady; služební dozor se může vztahovat k osobám i k věcným problémům (uskutečňuje se ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti = osoby + jejich věcné záležitosti, výsledky činnosti); dochází k tomu, že nadřízený nemůže obsáhnout věcnou znalost všech záležitostí – vytváří různé štábní formace, které pak kontrolují celou oblast.
K výkonu interní kontroly je zpravidla třeba existence adresného zákonného zmocnění, ale pokud je dozor vykonáván jen vůči podřízeným organizačním jednotkám, stačí obecné zmocnění, pozice nadřízeného (ministr např. nepotřebuje konkrétní zákonnou oporu ve svém resortu).
Specifický druh kontroly = státní dozor = uskutečňuje se ve vztazích stát resp. státní správa X samospráva; samospráva nepodléhá státu, resp. státní správě, ale nemůže se úplně vymknout kontrole, nemůže fungovat zcela mimo, právní předpisy stanoví určitý rozsah, ve kterém kontrola může být prováděna = kontrola hospodaření a dodržování zákonnosti;
Dodržování zákonnosti - různé prostředky (např. právo okresních úřadů a ministerstev pozastavovat akty krajů, požadovat jejich soulad se zákonem apod.)
Oblast hospodaření – samosprávné korporace hospodaří s majetkem, kontrola je vykonávána za účelem ochrany před nehospodárným zacházením (např. okresní úřady mohou obcím provádět audit, totéž MF vůči krajům);
Kontrola se vždy provádí i v oblastech profesních komor, orgány si musí nechat schválit některé akty, některé činnosti se činí za účasti státu apod.
EXTERNÍ KONTROLA
má povahu:
1) dozor vůči veřejné správě (= objekt kontroly); kontrolu vykonávají zastupitelské sbory, případně jiné nezávislé orgány, dále kontrola soudní, tiskem, stížnosti občanů, ombudsman…
a) parlamentní kontrola: základním úkolem zákonodárných sborů je vydávat zákony, právo se postupně rozšiřuje na další práva a úkoly, např. výkon kontroly (a to přímo X nepřímo prostřednictvím vlády);
- např. schvalování rozpočtu, vláda předkládá Parlamentu návrh; Parlament také celou dobu sleduje, jak je rozpočet plněn; rozpočet není aktem, který zakládá právo někoho na konkrétním plnění, ale obecně někdo nakládá s rozpočtem = hospodaření se sleduje
- interpelace členů vlády
- zřízení vyšetřovacích komisí, výborů Parlamentu, obvykle ad hoc nějaké věci; obvykle nic nevyšetří, protože nemají čas, ani odborné znalosti; důležitá je zejména potencionální hrozba kontroly;
- nápravné prostředky v tomto systému = politická odpovědnost, nikoliv právní; ministr může být odvolán (eventuelně celá vláda)
b) kontrola nezávislým orgánem – v ČR je to NKÚ, kontroluje obecně nakládání s majetkem státu,plnění státního rozpočtu; kontroluje vše = zákonnost, hospodaření, věcnost ad. Slabina = oprávnění vyvozovat důsledky je velmi slabé, NKÚ nemůže autoritativně nařizovat; pokud zjistí odchylku, nemůže přimět k nápravě, ani k zaplacení pokuty, ale vše oznámí příslušným orgánům + publikuje výsledek ve věstníku; = tlak více morální;
c) soudní kontrola veřejné správy = soudní kontrola aktů veřejné správy; právo, možnost každého, kdo se cítí být poškozen, obrátit se na soud, aby přezkoumal akt; rozlišujeme 2 modely:
1. specializované správní soudnictví (SRN, Francie)
2. společné nespecializované soudnictví = soud, který také rozhoduje o správních aktech (v ČR); při správním soudnictví se přezkoumají správní akty = akty orgánů státní správy, samosprávy ale nikdy se nepřezkoumávají akty zákonodárné moci ani akty soudních orgánů; přezkoumává se jen činnost, ne nečinnost správních orgánů (nečinnost je možno kontrolovat jen někdy); přezkoumává se pouze zákonnost, soud nemůže přezkoumat účelnost, věcnost, hospodárnost; současný právní stav = soud může akt pouze zrušit, nebo jej potvrdit, nemůže provádět jinou další činnost, ani jej pozměnit; plná jurisdikce = standard EU, reforma soudnictví by měla směřovat k tomu, aby soudy mohly akty měnit, zatím soudní moc nesmí zasahovat do oblasti správní.
d) jiné kontrolní mechanismy které vykonávají také soudy:
- kontrola nad právními předpisy, kterou vykonávají soudy; soudy jsou zásadně vázány zákonem, ne podzákonnými předpisy; soud neruší vyhlášku (= nižší předpis), ale nemusí ji aplikovat, pokud se neslučuje se zákonem vyšším
e) komory = stavovské samosprávné korporace, zabezpečují také výkon správy; atributem je, že členství v nich = předpoklad k určitému zaměstnání (advokát, veterinář, auditor); nastoleny určité podmínky, možnost odmítnout zájemce = možnost znemožnit vykonávat zaměstnání; možnost ukončit členství; tyto prostředky – rozhodnutí komory - jsou soudní cestou přezkoumatelné;
f) externí kontrola = problematika dozoru nad osobní svobodou; osobní svoboda může být omezena jen výjimečně, rozhodnutím soudu, nebo v trestním řízení; například nucené vzetí za zařízení pro duševně choré osoby, karanténní opatření (nařizují hygienické složky = v tomto případě správní orgány), zadržení na protialkoholní stanici; oprávnění, opravné mechanismy; jiná omezení = disciplinární tresty (vojáci); ne vždy je tato oblast náležitě vyřešena
g) sféra politických stran, atribut demokracie; mechanismy k povolování a kontrolování dodržení předpisů při jejich založení; totéž při rozpuštění a pozastavení politické strany – rozhodne nejvyšší soud, lze se odvolat k ústavnímu soudu; dále je kontrolováno např. volební právo – výkon (zápisy do volících seznamů, osvědčení volby kandidáta atd.)
h) stížnosti = další z nástrojů kontroly; úprava stížnostního práva ve vyhlášce 150/1958 = vládní vyhláška = postup při vyřizování stížností a podmětů, vztahuje se pouze na státní orgány
stížnost = individuální X podnět = obecný
Příslušný orgán je povinen se zabývat stížností/podnětem ihned, existuj zvláštní složka, nebo věc vyřizuje nadřízený; při závažnosti je vyřizuje do 30 dnů; vyřízení = prošetření, učinění kroků k nápravě a vyrozumění podavatele stížnosti/podnětu.
i) petice = petiční právo, základní ústavní právo podávat petici v každé věci; jednotlivec X skupina; orgán ji vyřídí, nebo taky ne, nelze to žalovat, ale orgány se tím spíše zabývají – kontrola tiskem; právní možnost nápravy zde není.
j) Ombudsman = veřejný ochránce práv, dohlíží nad činnostmi ve všech možných sférách, správa do toho spadá jako celek; nemůže nařídit postup, ani pokutovat, ani přimět k činnosti, obrací se na nadřízeného, na tisk; působí svoji autoritou
2) dozor který provádí veřejná správa vůči subjektům stojících mimo veřejnou správu na základě zákonného zmocnění; rozlišujeme tři druhy dozoru:
a) běžný = nebývá zvláštní právní úprava, obvykle ji činí orgány které také vykonávají dozor, nejsou na něj specializované a dozor je upraven jen v obecných předpisech (např. celní kontrola, státní dozor v ochraně přírody, oblast protipožární ochrany); tento dozor vykonávají všechny orgány; nejhůře právně upravená záležitost
b) specializovaný = vykonávají orgány – inspekce; statut inspekce přímo ze zákona; obvykle jsou to vnitřní dekoncentráty = relativně samostatné složky v jiném orgánu; detailně zakotvena působnost, pravomoc, postupy (česká školní inspekce, česká inspekce životního prostředí)
c) pořádkový = zvláštní druh, typické je, že dozorčí činnost začíná anonymně = není specifická úprava k tomu, jak má být vykonávána, není třeba součinnosti (měření rychlosti radarem); v případě kdy existuje důvodné podezření z porušení zákona – specifické dozorčí prostředky, čistá forma bezprostředních zásahů, pokynů; specielní zákony, zejména oblast veřejných ozbrojených sborů, příp. jiných složek (policie, celní, veřejné stráže – lesní, rybářská…); dozorčí oprávnění těchto orgánů je např. právo požadovat vysvětlení, požadovat prokázání totožnosti atd.; orgány při pořádkovém dozoru mají určitá zvláštní oprávnění v konkrétních zákonech = odebrat zbraň, někoho zajistit, omezit v pohybu agresivní osobu atd.
VEŘEJNÉ SLUŽBY
Veřejná služba = pojem, který se používá ve 3 případech:
1) označení pro právní poměry zaměstnanců, kteří působí ve veřejné správě:
a) užší pojetí = pouze státní správa
b) širší pojetí = vztahováno na státní správu + samosprávu
2) okruh osob v této službě
3) činnost osob v této službě = vykonávají veřejnou službu
Nejrozšířenější je 1. pojetí = právní poměry; tyto osoby mají speciální postavení, protože:
1. jde o osoby, jejichž zaměstnavatelem je stát (mocenská korporace, za kterou činí, cosi vykonávají = personifikují stát a proto musí mít zvláštní postavení)
2. je třeba zajistit specielní dozor nad jejich činností, zvláštní kritéria výběru těchto osob, zajištění jejich postavení; obvykle je význam veřejné služby nasměrován pouze ke sféře úředních osob = rozhodovacích činitelů; někdy tam nejsou zahrnuty pomocné síly; díky specielnímu postavení vznikla potřeba tuto oblast zvláštním způsobem upravit = vyjmout tyto osoby z obecné úpravy smluvní – pracovněprávní a zařadit je do úpravy pouze pro ně; není postaveno na smlouvě, ale na principu správního aktu, veřejnoprávní charakter = rozhodnutí; v ČR úzký okruh (policista je přijímán do služebního poměru rozkazem, také vojáci, celníci) = správní veřejnoprávní akt, nikoliv smlouva. Veřejné služby – zvláštní práva a povinnosti zintenzivněné oproti běžným zaměstnancům (24 hod. podléhají určitým normám, intenzivnější ochrana a výhody: chráněni před proměnlivými poměry na trhu práce, nemůže jim být ukončena práce, ochrana před politickými vlivy = definitivy; dále sociální a materiální výhody, zajištění atd.)
2 dimenze:
a) užší pojetí, pouze vlastní organizační jednotky řízení
b) širší pojetí, kontrola celého systému veřejné správy (nebo některého subsystému)
Typické je, že vztahy se odehrávají ve vertikální (hierarchické) linii = nadřízenost a podřízenost; kdo řídí, ten také kontroluje; nadřízená složka sleduje činnost podřízené složky; řízení je bez kontroly nemožné; kontroluje se také chování pracovníka ke třetím stranám účastníků řízení.
Při interním dozoru se realizuje „služební dozor“ – při vertikálních vztazích – specielním případem je vrchní dozor (= nejvyšší dozor) = určitá instance sboru kontroluje veškerou činnost subjektů, které nejsou bezprostředně podřízené (= o několik stupňů níže); ministerstva, či jiné ústřední úřady; služební dozor se může vztahovat k osobám i k věcným problémům (uskutečňuje se ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti = osoby + jejich věcné záležitosti, výsledky činnosti); dochází k tomu, že nadřízený nemůže obsáhnout věcnou znalost všech záležitostí – vytváří různé štábní formace, které pak kontrolují celou oblast.
K výkonu interní kontroly je zpravidla třeba existence adresného zákonného zmocnění, ale pokud je dozor vykonáván jen vůči podřízeným organizačním jednotkám, stačí obecné zmocnění, pozice nadřízeného (ministr např. nepotřebuje konkrétní zákonnou oporu ve svém resortu).
Specifický druh kontroly = státní dozor = uskutečňuje se ve vztazích stát resp. státní správa X samospráva; samospráva nepodléhá státu, resp. státní správě, ale nemůže se úplně vymknout kontrole, nemůže fungovat zcela mimo, právní předpisy stanoví určitý rozsah, ve kterém kontrola může být prováděna = kontrola hospodaření a dodržování zákonnosti;
Dodržování zákonnosti - různé prostředky (např. právo okresních úřadů a ministerstev pozastavovat akty krajů, požadovat jejich soulad se zákonem apod.)
Oblast hospodaření – samosprávné korporace hospodaří s majetkem, kontrola je vykonávána za účelem ochrany před nehospodárným zacházením (např. okresní úřady mohou obcím provádět audit, totéž MF vůči krajům);
Kontrola se vždy provádí i v oblastech profesních komor, orgány si musí nechat schválit některé akty, některé činnosti se činí za účasti státu apod.
EXTERNÍ KONTROLA
má povahu:
1) dozor vůči veřejné správě (= objekt kontroly); kontrolu vykonávají zastupitelské sbory, případně jiné nezávislé orgány, dále kontrola soudní, tiskem, stížnosti občanů, ombudsman…
a) parlamentní kontrola: základním úkolem zákonodárných sborů je vydávat zákony, právo se postupně rozšiřuje na další práva a úkoly, např. výkon kontroly (a to přímo X nepřímo prostřednictvím vlády);
- např. schvalování rozpočtu, vláda předkládá Parlamentu návrh; Parlament také celou dobu sleduje, jak je rozpočet plněn; rozpočet není aktem, který zakládá právo někoho na konkrétním plnění, ale obecně někdo nakládá s rozpočtem = hospodaření se sleduje
- interpelace členů vlády
- zřízení vyšetřovacích komisí, výborů Parlamentu, obvykle ad hoc nějaké věci; obvykle nic nevyšetří, protože nemají čas, ani odborné znalosti; důležitá je zejména potencionální hrozba kontroly;
- nápravné prostředky v tomto systému = politická odpovědnost, nikoliv právní; ministr může být odvolán (eventuelně celá vláda)
b) kontrola nezávislým orgánem – v ČR je to NKÚ, kontroluje obecně nakládání s majetkem státu,plnění státního rozpočtu; kontroluje vše = zákonnost, hospodaření, věcnost ad. Slabina = oprávnění vyvozovat důsledky je velmi slabé, NKÚ nemůže autoritativně nařizovat; pokud zjistí odchylku, nemůže přimět k nápravě, ani k zaplacení pokuty, ale vše oznámí příslušným orgánům + publikuje výsledek ve věstníku; = tlak více morální;
c) soudní kontrola veřejné správy = soudní kontrola aktů veřejné správy; právo, možnost každého, kdo se cítí být poškozen, obrátit se na soud, aby přezkoumal akt; rozlišujeme 2 modely:
1. specializované správní soudnictví (SRN, Francie)
2. společné nespecializované soudnictví = soud, který také rozhoduje o správních aktech (v ČR); při správním soudnictví se přezkoumají správní akty = akty orgánů státní správy, samosprávy ale nikdy se nepřezkoumávají akty zákonodárné moci ani akty soudních orgánů; přezkoumává se jen činnost, ne nečinnost správních orgánů (nečinnost je možno kontrolovat jen někdy); přezkoumává se pouze zákonnost, soud nemůže přezkoumat účelnost, věcnost, hospodárnost; současný právní stav = soud může akt pouze zrušit, nebo jej potvrdit, nemůže provádět jinou další činnost, ani jej pozměnit; plná jurisdikce = standard EU, reforma soudnictví by měla směřovat k tomu, aby soudy mohly akty měnit, zatím soudní moc nesmí zasahovat do oblasti správní.
d) jiné kontrolní mechanismy které vykonávají také soudy:
- kontrola nad právními předpisy, kterou vykonávají soudy; soudy jsou zásadně vázány zákonem, ne podzákonnými předpisy; soud neruší vyhlášku (= nižší předpis), ale nemusí ji aplikovat, pokud se neslučuje se zákonem vyšším
e) komory = stavovské samosprávné korporace, zabezpečují také výkon správy; atributem je, že členství v nich = předpoklad k určitému zaměstnání (advokát, veterinář, auditor); nastoleny určité podmínky, možnost odmítnout zájemce = možnost znemožnit vykonávat zaměstnání; možnost ukončit členství; tyto prostředky – rozhodnutí komory - jsou soudní cestou přezkoumatelné;
f) externí kontrola = problematika dozoru nad osobní svobodou; osobní svoboda může být omezena jen výjimečně, rozhodnutím soudu, nebo v trestním řízení; například nucené vzetí za zařízení pro duševně choré osoby, karanténní opatření (nařizují hygienické složky = v tomto případě správní orgány), zadržení na protialkoholní stanici; oprávnění, opravné mechanismy; jiná omezení = disciplinární tresty (vojáci); ne vždy je tato oblast náležitě vyřešena
g) sféra politických stran, atribut demokracie; mechanismy k povolování a kontrolování dodržení předpisů při jejich založení; totéž při rozpuštění a pozastavení politické strany – rozhodne nejvyšší soud, lze se odvolat k ústavnímu soudu; dále je kontrolováno např. volební právo – výkon (zápisy do volících seznamů, osvědčení volby kandidáta atd.)
h) stížnosti = další z nástrojů kontroly; úprava stížnostního práva ve vyhlášce 150/1958 = vládní vyhláška = postup při vyřizování stížností a podmětů, vztahuje se pouze na státní orgány
stížnost = individuální X podnět = obecný
Příslušný orgán je povinen se zabývat stížností/podnětem ihned, existuj zvláštní složka, nebo věc vyřizuje nadřízený; při závažnosti je vyřizuje do 30 dnů; vyřízení = prošetření, učinění kroků k nápravě a vyrozumění podavatele stížnosti/podnětu.
i) petice = petiční právo, základní ústavní právo podávat petici v každé věci; jednotlivec X skupina; orgán ji vyřídí, nebo taky ne, nelze to žalovat, ale orgány se tím spíše zabývají – kontrola tiskem; právní možnost nápravy zde není.
j) Ombudsman = veřejný ochránce práv, dohlíží nad činnostmi ve všech možných sférách, správa do toho spadá jako celek; nemůže nařídit postup, ani pokutovat, ani přimět k činnosti, obrací se na nadřízeného, na tisk; působí svoji autoritou
2) dozor který provádí veřejná správa vůči subjektům stojících mimo veřejnou správu na základě zákonného zmocnění; rozlišujeme tři druhy dozoru:
a) běžný = nebývá zvláštní právní úprava, obvykle ji činí orgány které také vykonávají dozor, nejsou na něj specializované a dozor je upraven jen v obecných předpisech (např. celní kontrola, státní dozor v ochraně přírody, oblast protipožární ochrany); tento dozor vykonávají všechny orgány; nejhůře právně upravená záležitost
b) specializovaný = vykonávají orgány – inspekce; statut inspekce přímo ze zákona; obvykle jsou to vnitřní dekoncentráty = relativně samostatné složky v jiném orgánu; detailně zakotvena působnost, pravomoc, postupy (česká školní inspekce, česká inspekce životního prostředí)
c) pořádkový = zvláštní druh, typické je, že dozorčí činnost začíná anonymně = není specifická úprava k tomu, jak má být vykonávána, není třeba součinnosti (měření rychlosti radarem); v případě kdy existuje důvodné podezření z porušení zákona – specifické dozorčí prostředky, čistá forma bezprostředních zásahů, pokynů; specielní zákony, zejména oblast veřejných ozbrojených sborů, příp. jiných složek (policie, celní, veřejné stráže – lesní, rybářská…); dozorčí oprávnění těchto orgánů je např. právo požadovat vysvětlení, požadovat prokázání totožnosti atd.; orgány při pořádkovém dozoru mají určitá zvláštní oprávnění v konkrétních zákonech = odebrat zbraň, někoho zajistit, omezit v pohybu agresivní osobu atd.
VEŘEJNÉ SLUŽBY
Veřejná služba = pojem, který se používá ve 3 případech:
1) označení pro právní poměry zaměstnanců, kteří působí ve veřejné správě:
a) užší pojetí = pouze státní správa
b) širší pojetí = vztahováno na státní správu + samosprávu
2) okruh osob v této službě
3) činnost osob v této službě = vykonávají veřejnou službu
Nejrozšířenější je 1. pojetí = právní poměry; tyto osoby mají speciální postavení, protože:
1. jde o osoby, jejichž zaměstnavatelem je stát (mocenská korporace, za kterou činí, cosi vykonávají = personifikují stát a proto musí mít zvláštní postavení)
2. je třeba zajistit specielní dozor nad jejich činností, zvláštní kritéria výběru těchto osob, zajištění jejich postavení; obvykle je význam veřejné služby nasměrován pouze ke sféře úředních osob = rozhodovacích činitelů; někdy tam nejsou zahrnuty pomocné síly; díky specielnímu postavení vznikla potřeba tuto oblast zvláštním způsobem upravit = vyjmout tyto osoby z obecné úpravy smluvní – pracovněprávní a zařadit je do úpravy pouze pro ně; není postaveno na smlouvě, ale na principu správního aktu, veřejnoprávní charakter = rozhodnutí; v ČR úzký okruh (policista je přijímán do služebního poměru rozkazem, také vojáci, celníci) = správní veřejnoprávní akt, nikoliv smlouva. Veřejné služby – zvláštní práva a povinnosti zintenzivněné oproti běžným zaměstnancům (24 hod. podléhají určitým normám, intenzivnější ochrana a výhody: chráněni před proměnlivými poměry na trhu práce, nemůže jim být ukončena práce, ochrana před politickými vlivy = definitivy; dále sociální a materiální výhody, zajištění atd.)
12) Přednáška: Místní finance
Veřejné statky a služby
- týkají se 4 kategorií, u kterých je dobré, aby se o ně obec zajímala:
1) plyne z nich užitek pro všechny bez rozdílu (čisté VS), např. obecní policie,…
- těžko platitelné
- pouliční osvětlení (pokud tam nelze omezit přístup), hasiči, veřejná zeleň, ŽP)
2) služby poskytnuté jednotlivcům, ale pokud mají vliv na ostatní (pozitivní externality)
- je třeba zajistit určitý standard
- zdravotní péče
3) statky, které jsou nezbytné pro kvalitu života, ale vyjadřují vysoké náklady na pořízení
- vybudování vodovodního systému a zásobování vodou
- obec či kraj dotují službu, aby byla všem dostupná (aby měli vliv na cenovou tvorbu) – přirozené monopoly
4) statky ovlivňující kvalitu života, které by byly pro obyvatelstvo s nižšími příjmy nedostupné, proto kraj (obec) dotuje
- obec dotuje buď obyvatele či firmu, aby měla zisk
- veřejná doprava, knihovny,…
→ zda bude obec statek či službu dotovat je záležitostí politickou (představitelé obce rozhodují, pokud služba není dána zákonem)
- zákonem je dáno vzdělávání, zdravotnictví,…
→ pak se obec rozhoduje, jak tuto službu poskytovat:
- vlastní organizace (rozpočtové a příspěvkové organizace)
- externí organizací na základě smluvního
- organizace s majetkovou účastí obce vztahu
- podle výhodnosti pro obec (kvalifikace zaměstnanců k tomuto rozhodování)
- obce byly zvyklé na vlastní organizace, a proto teď zvažují, zda to změnit nebo zachovat
- připravuje se nový zákon – měl by obsahovat určitý standard služeb, který by obec měla poskytovat, ale je jedno jak
Problémy?
- kdo to bude poskytovat (koho obec zvolí)
- jaký má být poplatek za službu (občané platí vše x ekonomicky nutná výše vč. odpisů)
- čí příjem bude poplatek
A) BRUTO ZPÚSOB
municipální organizace
P municipální rozpočet V
požadavky
municipální organizace
faktury
P municipální rozpočet V platby za odkup
uživatelské poplatky uživatel poskytování služeb
→ poplatky jdou nejprve obci a ta je přerozděluje
B) NETTO ZPÚSOB
požadavky
municipální organizace
P municipální rozpočet V
dotace
poskytování statků uživatelské
poplatky
- poplatky jdou přímo podniku
→ Zastupitelstvo si musí přesně definovat služby – např. kolikrát týdně, na co dotaci, kontrola efektu
Poskytovatelé služeb
1) Komunální organizace
o odbor úřadu (obecního či KÚ), pokud poskytují služby v rámci přenesené působnosti (licence, ověření, ŽL)
- nemají právní subjektivitu, přímý nadřízený starosta nebo tajemník (byrokratické řízení), jde spíše k neefektivnosti (těžko zjistit náklady na určitou službu)
- součást rozpočtu obce (nelze vázat odměny na vykonanou práci)
- není vhodné, nejmenší samostatnost
o organizační složky obcí (krajů)
- dříve rozpočtové organizace (dnes podle zákona z roku 2001)
- zřizovatel je obec nebo kraj
- nemají právní subjektivitu (dříve měly)
- pro činnosti nevyžadující přílišné vybavení, mnoho zaměstnanců, nemají složitou strukturu a nevstupují do složitých právních vztahů
- jesle, mateřské školy, kulturní zařízení, sociální péče
- dnes se ruší
- napojeny na rozpočet brutto způsobem
- zpravidla je nutná dotace
- obec má přímou kontrolu nad organizacemi (příjmy, výdaje), malá motivace zaměstnanců organizace (zaměstnanci pracují na obecním úřadě)
o příspěvkové organizace
- mají právní subjektivitu
- napojeny netto způsobem
- zřizovatel poskytuje dotace na investice (organizace se může starat jen o malé opravy..) a dotace na provoz
- pokud je organizace úspěšná a dosáhne zlepšený HV (zisk), může si ho ponechat a dávat do fondů (motivace), může část odvádět zřizovateli a nebo pokud má právo hospodařit s obecním majetkem, může odvádět odpisy zřizovateli (rozhoduje zřizovatel)
- kromě hlavní činnosti mohou vykonávat i doplňkovou činnost (neměla by být ztrátová a příjmy z ní by měly být použity na hlavní činnost)
- pro služby, které nemají výkyvy v HV (stabilní vývoj)
- PO, zřizovatel musí povolit organizaci vzít si úvěr
- rozdíl v daňovém režimu organizačních složek obcí a příspěvkových organizací (ty musí platit daně, protože jsou PO)
2) Typické obchodní společnosti
- obcí se týkají s. r. o. a a. s.
- rozdíl závisí na majetkové účasti obce:
- 100 % vlastník
- majoritní vlastník a zbytek vlastní jiné obce
- menšinový vlastník a zbytek ostatní obce
- menšinový a zbytek soukromý sektor
- veškeré majetkové podíly vlastní soukromý sektor
vklad - peněžní (nejlepší pro obec)
- know-how
- hmotný majetek (mohla by o něj přijít)
→ dostanou se k většímu množství kapitálu
- družstva – bytová (Správa bytového fondu)
→ obchodní společnosti jsou všechny plátci DPH (pro obec výhodné, např. u stavebních prací odpočet DPH)
3) Neziskové organizace
občanské sdružení
- kulturní, sportovní, sociální
- dobrovolné
obecně prospěšné společnosti
- služby musí být veřejně prospěšné definované v zakladatelské listině za podmínek rovných pro všechny uživatele
- dotace musí být použity na daný účel
- mohou být osvobozeny od daně ze zisku
- zaplní mezeru
4) Dobrovolný svazek obcí
- smlouva na dobu určitou nebo neurčitou
- musí schválit zastupitelstvo obcí
formy možné spolupráce obcí:
a) písemná smlouva na 1 činnost
b) zakládání PO dvěma nebo více obcemi
c) založení dobrovolného svazku obcí (hospodaří s majetkem a má rozpočet)
- dobrovolný svazek obcí má určitý statut (zakladatelskou listinu):
- jaký má majetek (vkládajícího obce k hospodaření, ale stále je majetkem
jednotlivých obcí)
- další majetek můžou nakupovat a ten už pak patří dobrovolnému svazku obcí
- způsob rozdělení zisku / ztráty
- podmínky přistoupení / vystoupení ze svazku a způsob vypořádání
- prosazování společenských zájmů (mikroregiony, vytvoření vodou, programové dokumenty, dotace ze zahraničních fondů,..)
Typy právních vztahů mezi obcemi a poskytovateli služeb
1) přímé řízení
2) smluvní vztah
- smlouva o poskytování služeb
- smlouva s provozovatelem
- pronájem
- dohoda o financování
- koncese
3) licence
4) bez právního vztahu
Faktory, které se liší podle typu smlouvy
- řízenost obcí
- kdo je odpovědný za investice, provoz, údržbu
- zda obec může poplatky regulovat
- příjem výnosů (čí jsou provozní výnosy)
- odpovědnost z finančního rizika
- dotace (jejich výše, zda je nutná)
- rozsah monopolů
Přímé řízení
- veškeré rizika a odpovědnosti má obec
- nemají právní subjektivitu
příspěvkové organizace:
- zřizovatel je odpovědný za investice, za DHIM a DNIM ručí organizace
- výši poplatků určuje (reguluje) obec
- obec může stanovit dotaci, ale může požadovat zisk
- provozní příjmy si nechá organizace
- ručí obec (obyvatelům)
Smlouvy
Smlouva o poskytování služby
- obec/kraj je uzavře se společností:
- ve které má obec účast
- externí organizace
- sepsána za činnost jako celek (bytový fond) nebo na dílčí části
- obec zůstává vlastníkem majetku, ale provozovatel odpovídá za údržbu
- provozní příjmy získá obec
- poplatky podle smluvní ceny:
- celková roční částka
- výše skutečně vynaložených nákladů + část navíc (% odměna)
- výše jednotlivých nákladů + % odměna
- obyvatelům ručí obec
Smlouva s provozovatelem
q bez podílu na zisku
- vlastníkem majetku je obec, provoz provozovatel
- obec stanoví poplatky
- náklady na provoz a údržbu stanoveny z příjmů z poplatků (přebytek získá obec nebo hradí schodek obec či provoz)
- odpovědná obec obyvatelstvu
q s podílem na zisku
- vše platí jako bez podílu, jen provozovatel požaduje nižší poplatky a navíc získává podíl na zisku (% část přebytku)
- užívá se tam, kde předpokládáme, že není třeba dotací (náklady hradí poplatky)
- obec může určitým skupinám dotovat
Pronájem
- externí organizace - vlastněná obcí
- nevlastněná
→ jdou všechny typy
- nájemce odpovídá za službu a nese finanční rizika
- obec zůstává vlastníkem majetku, nájemce má údržbu
- provozní výnosy jdou nájemci
- poplatky obec může regulovat
- nájemce obci hradí nájem nebo % podíl na výnosech z příjmů (možná i kombinace)
- majetek do pronájmu na střednědobý pronájem (10 let)
Koncese
- u nás se moc nepoužívá, ale začíná
- koncesionáři se udělí v ý h r a d n í p r á v o na určitou činnost na 15-20-30 let, za to že uhradí vstupní náklady (např. vodovod)
- koncesionář nese veškeré náklady, ručí uživatelům, nese finanční rizika
- obec koncesi uděluje na základě výběrového řízení (rozsah služby, maximální výše ceny služby, standard, možnost revidovat poplatky např. podle inflace)
- poplatky stanoveny tak, aby se uhradily vstupní náklady a odpisy + přiměřená návratnost investice + zisk
- po vypršení koncese převede na obec či kraj
→ BFO = vybuduj, provozuj a dej pak obci
- obec může vstupní investici dotovat s cílem zlevnit službu nebo vložit svůj majetek, ale pak se podílí na výnosech (nemocnice, silnice,…) nebo poskytovat provozní dotaci
Dohoda o financování
- obce vypisují granty na poskytování činností pro neziskové organizace
- vše je ve vlastnictví neziskových organizací (majetek, rizika)
- majetek může obec pronajmout neziskové organizaci
- týká se jen daného projektu (činnosti)
- obec by měla být schopná kontroly)
Licence
- dotace
- podobné podmínky jako u koncese, jen se nejedná o výhradní právo = možná konkurence
- použití tam, kde nejsou tak vysoké náklady
- není nutný převod na obec (zůstává majiteli licence)
Bez právního vztahu
- jedná se jen o dodržování obecně právních předpisů
- obec nemá vliv, jen kontroluje
Výhody spolupráce obcí a ostatních subjektů
- zlepšení možnosti přístupu soukromého kapitálu
- snížení rizika obce
- efektivnější využívání prostředků soukromým sektorem
- rozložení pro větší okruh uživatelů
- větší tendence k inovacím (odborníci ze soukromého sektoru)
- využití dodavatelských a subdodavatelských zkušeností
- týkají se 4 kategorií, u kterých je dobré, aby se o ně obec zajímala:
1) plyne z nich užitek pro všechny bez rozdílu (čisté VS), např. obecní policie,…
- těžko platitelné
- pouliční osvětlení (pokud tam nelze omezit přístup), hasiči, veřejná zeleň, ŽP)
2) služby poskytnuté jednotlivcům, ale pokud mají vliv na ostatní (pozitivní externality)
- je třeba zajistit určitý standard
- zdravotní péče
3) statky, které jsou nezbytné pro kvalitu života, ale vyjadřují vysoké náklady na pořízení
- vybudování vodovodního systému a zásobování vodou
- obec či kraj dotují službu, aby byla všem dostupná (aby měli vliv na cenovou tvorbu) – přirozené monopoly
4) statky ovlivňující kvalitu života, které by byly pro obyvatelstvo s nižšími příjmy nedostupné, proto kraj (obec) dotuje
- obec dotuje buď obyvatele či firmu, aby měla zisk
- veřejná doprava, knihovny,…
→ zda bude obec statek či službu dotovat je záležitostí politickou (představitelé obce rozhodují, pokud služba není dána zákonem)
- zákonem je dáno vzdělávání, zdravotnictví,…
→ pak se obec rozhoduje, jak tuto službu poskytovat:
- vlastní organizace (rozpočtové a příspěvkové organizace)
- externí organizací na základě smluvního
- organizace s majetkovou účastí obce vztahu
- podle výhodnosti pro obec (kvalifikace zaměstnanců k tomuto rozhodování)
- obce byly zvyklé na vlastní organizace, a proto teď zvažují, zda to změnit nebo zachovat
- připravuje se nový zákon – měl by obsahovat určitý standard služeb, který by obec měla poskytovat, ale je jedno jak
Problémy?
- kdo to bude poskytovat (koho obec zvolí)
- jaký má být poplatek za službu (občané platí vše x ekonomicky nutná výše vč. odpisů)
- čí příjem bude poplatek
A) BRUTO ZPÚSOB
municipální organizace
P municipální rozpočet V
požadavky
municipální organizace
faktury
P municipální rozpočet V platby za odkup
uživatelské poplatky uživatel poskytování služeb
→ poplatky jdou nejprve obci a ta je přerozděluje
B) NETTO ZPÚSOB
požadavky
municipální organizace
P municipální rozpočet V
dotace
poskytování statků uživatelské
poplatky
- poplatky jdou přímo podniku
→ Zastupitelstvo si musí přesně definovat služby – např. kolikrát týdně, na co dotaci, kontrola efektu
Poskytovatelé služeb
1) Komunální organizace
o odbor úřadu (obecního či KÚ), pokud poskytují služby v rámci přenesené působnosti (licence, ověření, ŽL)
- nemají právní subjektivitu, přímý nadřízený starosta nebo tajemník (byrokratické řízení), jde spíše k neefektivnosti (těžko zjistit náklady na určitou službu)
- součást rozpočtu obce (nelze vázat odměny na vykonanou práci)
- není vhodné, nejmenší samostatnost
o organizační složky obcí (krajů)
- dříve rozpočtové organizace (dnes podle zákona z roku 2001)
- zřizovatel je obec nebo kraj
- nemají právní subjektivitu (dříve měly)
- pro činnosti nevyžadující přílišné vybavení, mnoho zaměstnanců, nemají složitou strukturu a nevstupují do složitých právních vztahů
- jesle, mateřské školy, kulturní zařízení, sociální péče
- dnes se ruší
- napojeny na rozpočet brutto způsobem
- zpravidla je nutná dotace
- obec má přímou kontrolu nad organizacemi (příjmy, výdaje), malá motivace zaměstnanců organizace (zaměstnanci pracují na obecním úřadě)
o příspěvkové organizace
- mají právní subjektivitu
- napojeny netto způsobem
- zřizovatel poskytuje dotace na investice (organizace se může starat jen o malé opravy..) a dotace na provoz
- pokud je organizace úspěšná a dosáhne zlepšený HV (zisk), může si ho ponechat a dávat do fondů (motivace), může část odvádět zřizovateli a nebo pokud má právo hospodařit s obecním majetkem, může odvádět odpisy zřizovateli (rozhoduje zřizovatel)
- kromě hlavní činnosti mohou vykonávat i doplňkovou činnost (neměla by být ztrátová a příjmy z ní by měly být použity na hlavní činnost)
- pro služby, které nemají výkyvy v HV (stabilní vývoj)
- PO, zřizovatel musí povolit organizaci vzít si úvěr
- rozdíl v daňovém režimu organizačních složek obcí a příspěvkových organizací (ty musí platit daně, protože jsou PO)
2) Typické obchodní společnosti
- obcí se týkají s. r. o. a a. s.
- rozdíl závisí na majetkové účasti obce:
- 100 % vlastník
- majoritní vlastník a zbytek vlastní jiné obce
- menšinový vlastník a zbytek ostatní obce
- menšinový a zbytek soukromý sektor
- veškeré majetkové podíly vlastní soukromý sektor
vklad - peněžní (nejlepší pro obec)
- know-how
- hmotný majetek (mohla by o něj přijít)
→ dostanou se k většímu množství kapitálu
- družstva – bytová (Správa bytového fondu)
→ obchodní společnosti jsou všechny plátci DPH (pro obec výhodné, např. u stavebních prací odpočet DPH)
3) Neziskové organizace
občanské sdružení
- kulturní, sportovní, sociální
- dobrovolné
obecně prospěšné společnosti
- služby musí být veřejně prospěšné definované v zakladatelské listině za podmínek rovných pro všechny uživatele
- dotace musí být použity na daný účel
- mohou být osvobozeny od daně ze zisku
- zaplní mezeru
4) Dobrovolný svazek obcí
- smlouva na dobu určitou nebo neurčitou
- musí schválit zastupitelstvo obcí
formy možné spolupráce obcí:
a) písemná smlouva na 1 činnost
b) zakládání PO dvěma nebo více obcemi
c) založení dobrovolného svazku obcí (hospodaří s majetkem a má rozpočet)
- dobrovolný svazek obcí má určitý statut (zakladatelskou listinu):
- jaký má majetek (vkládajícího obce k hospodaření, ale stále je majetkem
jednotlivých obcí)
- další majetek můžou nakupovat a ten už pak patří dobrovolnému svazku obcí
- způsob rozdělení zisku / ztráty
- podmínky přistoupení / vystoupení ze svazku a způsob vypořádání
- prosazování společenských zájmů (mikroregiony, vytvoření vodou, programové dokumenty, dotace ze zahraničních fondů,..)
Typy právních vztahů mezi obcemi a poskytovateli služeb
1) přímé řízení
2) smluvní vztah
- smlouva o poskytování služeb
- smlouva s provozovatelem
- pronájem
- dohoda o financování
- koncese
3) licence
4) bez právního vztahu
Faktory, které se liší podle typu smlouvy
- řízenost obcí
- kdo je odpovědný za investice, provoz, údržbu
- zda obec může poplatky regulovat
- příjem výnosů (čí jsou provozní výnosy)
- odpovědnost z finančního rizika
- dotace (jejich výše, zda je nutná)
- rozsah monopolů
Přímé řízení
- veškeré rizika a odpovědnosti má obec
- nemají právní subjektivitu
příspěvkové organizace:
- zřizovatel je odpovědný za investice, za DHIM a DNIM ručí organizace
- výši poplatků určuje (reguluje) obec
- obec může stanovit dotaci, ale může požadovat zisk
- provozní příjmy si nechá organizace
- ručí obec (obyvatelům)
Smlouvy
Smlouva o poskytování služby
- obec/kraj je uzavře se společností:
- ve které má obec účast
- externí organizace
- sepsána za činnost jako celek (bytový fond) nebo na dílčí části
- obec zůstává vlastníkem majetku, ale provozovatel odpovídá za údržbu
- provozní příjmy získá obec
- poplatky podle smluvní ceny:
- celková roční částka
- výše skutečně vynaložených nákladů + část navíc (% odměna)
- výše jednotlivých nákladů + % odměna
- obyvatelům ručí obec
Smlouva s provozovatelem
q bez podílu na zisku
- vlastníkem majetku je obec, provoz provozovatel
- obec stanoví poplatky
- náklady na provoz a údržbu stanoveny z příjmů z poplatků (přebytek získá obec nebo hradí schodek obec či provoz)
- odpovědná obec obyvatelstvu
q s podílem na zisku
- vše platí jako bez podílu, jen provozovatel požaduje nižší poplatky a navíc získává podíl na zisku (% část přebytku)
- užívá se tam, kde předpokládáme, že není třeba dotací (náklady hradí poplatky)
- obec může určitým skupinám dotovat
Pronájem
- externí organizace - vlastněná obcí
- nevlastněná
→ jdou všechny typy
- nájemce odpovídá za službu a nese finanční rizika
- obec zůstává vlastníkem majetku, nájemce má údržbu
- provozní výnosy jdou nájemci
- poplatky obec může regulovat
- nájemce obci hradí nájem nebo % podíl na výnosech z příjmů (možná i kombinace)
- majetek do pronájmu na střednědobý pronájem (10 let)
Koncese
- u nás se moc nepoužívá, ale začíná
- koncesionáři se udělí v ý h r a d n í p r á v o na určitou činnost na 15-20-30 let, za to že uhradí vstupní náklady (např. vodovod)
- koncesionář nese veškeré náklady, ručí uživatelům, nese finanční rizika
- obec koncesi uděluje na základě výběrového řízení (rozsah služby, maximální výše ceny služby, standard, možnost revidovat poplatky např. podle inflace)
- poplatky stanoveny tak, aby se uhradily vstupní náklady a odpisy + přiměřená návratnost investice + zisk
- po vypršení koncese převede na obec či kraj
→ BFO = vybuduj, provozuj a dej pak obci
- obec může vstupní investici dotovat s cílem zlevnit službu nebo vložit svůj majetek, ale pak se podílí na výnosech (nemocnice, silnice,…) nebo poskytovat provozní dotaci
Dohoda o financování
- obce vypisují granty na poskytování činností pro neziskové organizace
- vše je ve vlastnictví neziskových organizací (majetek, rizika)
- majetek může obec pronajmout neziskové organizaci
- týká se jen daného projektu (činnosti)
- obec by měla být schopná kontroly)
Licence
- dotace
- podobné podmínky jako u koncese, jen se nejedná o výhradní právo = možná konkurence
- použití tam, kde nejsou tak vysoké náklady
- není nutný převod na obec (zůstává majiteli licence)
Bez právního vztahu
- jedná se jen o dodržování obecně právních předpisů
- obec nemá vliv, jen kontroluje
Výhody spolupráce obcí a ostatních subjektů
- zlepšení možnosti přístupu soukromého kapitálu
- snížení rizika obce
- efektivnější využívání prostředků soukromým sektorem
- rozložení pro větší okruh uživatelů
- větší tendence k inovacím (odborníci ze soukromého sektoru)
- využití dodavatelských a subdodavatelských zkušeností
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)