11) Veřejná správa

STÁTNÍ SLUŽBA

Ve středoevropských (západoevropských) poměrech existoval status veřejných (= státních) služeb od 16. století; postupné dotváření, stabilizace v polovině 19. století; v ČR byl vydán první zákon o státní službě v roce 1914 = obecný zákon, v té existovala již různá místní úprava; tento obecný zákon platil po celé období první republiky (s urč. úpravami);

Radikální změna = po roce 1948 = v roce 1950 přijat zákon, který zrušil status veřejné služby a zavedl systém smluvní = pozice zaměstnanců jejichž poměr vzniká na základě smlouvy;
úředníci = vykonavatelé vůle společnosti, kterou reprezentují zastupitelské sbory = jsou jim podřízeni a nemají zvláštní status (vymykala se jen policie a armáda); systém měl právní a faktické provedení = např. jednotná pracovní doba;

Stav smluvního zaměstnance trvá až do dnešní doby, vymyká se pouze úzká skupina zaměstnanců (ozbrojené složky: policie, armáda, bezpečnostní zpravodajské služby, celníci, justiční a vězeňská stráž) = status státních zaměstnanců;

Po roce 1990 v zákoníku práce některá ustanovení o státních úřednících: rozhodují nestranně, povinnost mlčenlivosti o úředních skutečnostech, musí se vystříhat střetu zájmů, nesmí zneužívat úřední informace, nesmí podnikat ani účastnit se řízení podnikatelských subjektů; = nevyhovující stav dle standardů EU: požadavek zavedení systému veřejné státní služby (tento zákon je již vypracován a předložen Parlamentu, je však velmi úzký = má vytvořit standardní kariérní systém veřejné služby + přispět k profesionální úrovni veřejné správy; předpokládá se systém zkoušek a atestací za trvání poměru;


Obecná teoretická rovina:

Systém veřejné služby se dělí podle tradic zemí a politických a kulturních poměrů na:
1. kariérní = klasický systém veřejné služby, základem je úřednické povolání jako doživotní kariéra; princip definitivy = nezrušitelnost poměru, zaměstnanec státu = za každé situace se o něho stát musí postarat, najít mu nové místo v případě zrušení původního atd.; zaveden princip služebního postupu dle kvalifikace a počtu odsloužených let;
☺ vytvoření profesionálního úřednického aparátu = věrný státu
- menší dynamičnost, nebezpečí vytváření úřednické kasty

2. meritní = na principu služebních míst = úzká specializace jednotlivých míst – vytvoří se takové místo a na ně se potom hledá odborník nejen v aparátu správy, ale i mimo ni, není důležité, ze které sféry tento pracovník přijde
☺ zavedení a plynulý přechod metod a postupů mezi soukromou a státní sférou
- menší stabilita, úzká specializace (v kariérním systému člověk nastoupí a teprve potom se specializuje, má širší rozhled);
typické pro USA a Skandinávii – specializovaní lidé bez širšího rozhledu

3. kořistní = vychází z představy že veřejná správa = předmět politického zápasu, kdo vyhraje, má právo obsazovat místa; tento systém se dnes v otevřené formě nerealizuje (naposledy se používalo v USA na začátku 19. stol.); některá místa, např. náměstci ministra se obsazují politicky – pouze na určité vysoké úrovni (do úrovně)

Obsah veřejné služby = její právní úprava; obsah této právní úpravy = konstituování vzniku, průběhu, zániku služebního poměru; regulace je obsažena nejen v právních předpisech, ale hojně i v interních aktech; smyslem této právní úpravy a interních aktů = zajistit řádné kvalitní plnění služebních povinností a garantovat postaven osob, které je vykonávají;


Základní požadavky na zaměstnance státní služby:
a) odbornost = základní požadavek, pouze osoby odborně vzdělané vykonávají činnosti ve veřejné službě; zužuje se pouze na státní úředníky = pouze onimohou vykonávat tuto činnost uvnitř systému; někdy je kladen důraz na specializaci (= linioví zaměstnanci = profesionální znalosti) X všeobecné znalosti (= zaměstnanci na vyšších stupních: schopnost řídit, vycházet s lidmi); německá praxe rozlišuje mezi specialisty (zaměří se na určitou problematiku) X generalisty (obecnější znalosti, např. právníci), v současné době je tendence slučování těchto pozic, specialisté by měli mít i obecný širší rozhled.

b) nestrannost = zajištěna v různých podobách: vnější X vnitřní: zákaz diskriminace při přijímáních, pohovorech, povyšování, propouštění, postihu; legitimní je princip pozitivní diskriminace (= určitým skupinám je třeba vytvořit specielní podmínky, aby měly stejné šance s ostatními – například mladí zaměstnanci bez praxe); vyloučení podjatosti; úprava inkompatibility funkcí; zákaz podnikání; zákaz přijímání darů; zákaz kumulace funkcí; zákaz vykonávání zaměstnání v řídících vztazích rodinných příslušníků; politická nestrannost (dnes více požadavek neutrality – většinou je možné být členem politické strany, ale nutno je dodržovat politickou rezervovanost, např. ne ve vedoucích funkcích politických stran X připouští se např. u náměstků – dle politického klíče)

c) stabilita: veřejná správa = soustavný nepřetržitý odborný výkon státní správy, musí být pružná a musí podporovat výkonnost (je jedno, kdo činnost vykonává, důležité je, že výkon je kontinuální…)
d) kompenzace: vychází z toho, že zaměstnanci mají četné povinnosti (ad. b)- tyto nevýhody jsou kompenzovány – princip definitivy, mají zajištěn plat, právo na další dovolenou, tituly, vzdělávání, oděv apod.


Mimo tohoto existují specielní požadavky u veřejných zaměstnanců:
1. požadavek státního občanství = musí být občané státu = věrnost státu, povinnost mlčenlivosti atd.; dochází k určitým posunům – na činnosti státního aparátu se může podílet např. i zahraniční poradce (oblast EU – členství umožňuje získání určitého pracovního místa X některá místa stát rezervuje pro své občany; !nezaměňovat s národností!

2. požadavek bezúhonnosti = beztrestnost, někde je vyžadována absolutní beztrestnost (= vždy), jinde zúženo jen na určité delikty; také otázka morální úrovně, důvěryhodnost, charakter, někde jsou požadovány reference, klade se důraz i na chování v soukromí (člověk ve veřejné službě je zaměstnán 24 hodin, je stále pod dohledem = reprezentuje)

3. požadavek profesionality – dvě roviny:
- požadavky na vzdělání, případně praxi
- požadavky na schopnost jednat s lidmi (vnitř, navenek správy), společenské vystupování, schopnost se oblékat – u některých povolání přímo upravují normy v právních předpisech zajištění náležitým způsobem, např. příplatek na oblečení

4. požadavek nestrannosti, neutrality, nezúčastněnosti, nepodjatosti (viz výše); pokud k tomu dochází, věc je předána jiné osobě

5. zletilost = osoba nese případnou odpovědnost


Veřejná služba jako pracovní činnost se dělí podle 3 kritérií:

I. podle způsobů:
a) ustavování do funkce:
- na základě smlouvy (pracovní smlouva zakládá pracovní poměr – u nás převažuje)
- jmenování (u vyšších úředníků, vyšších funkcí)
- volba (omezeně, např. u některých samosprávných činností – starosta, rektor VŠ)
- na základě správního aktu (u nás platí omezeně, např. policisté, vojáci – na základě rozkazu)

b) změny zaměstnaneckého poměru:
- dobrovolně (osoba souhlasí)
- nedobrovolně – nuceně (ponížení ve funkci, přeložení za účelem výpomoci)

c) zániku poměru:
- penzionování (neutrální)
- propuštění (akt disciplinární)


II. podle trvání:
a) doba určitá = např. u přípravných služeb (po zkušebním období následuje přijetí na dobu neurčitou; volební období)

b) doba neurčitá = klasické u státní služby


III. podle způsobu výkonu práce:
a) činnost hlavní = převažuje ve státní správě

b) činnost vedlejší = například poradci (smluvní úředník)

c) činnost částečná = neplacená činnost, velmi omezeně


Dělení veřejné služby podle aktu, na jehož základě je poměr vykonáván:
a) smlouva = stejné postavení jako všichni „běžní“ zaměstnanci
b) správní akt = veřejnoprávní


Zaměstnanci ve veřejné službě se dělí podle formálních hledisek:
- kdo zaměstnává:
a) státní = zaměstnavatel = stát
b) jiní veřejní zaměstnanci = obce, vysoké školy, profesní komory

- úředníci X zřízenci (pomocný personál = dříve veřejní sluhové = pomocné práce v rámci aparátu)

- zaměstnanci s definitivou X přijati jen na zkušební dobu, výpomoc apod.

- zaměstnanci podle hodnosti, titulu (např. diplomatické hodnosti)

- specialisté X generalisté (viz výše) = čím se zaměstnanci zabývají


Kardinální otázka výběru zaměstnanců
- po roce 1948 došlo k výrazné devastaci, veřejná služba byla chápána pouze ve smyslu politickém;
- kádrové pořádky = určité místo mohlo být obsazeno jen se souhlasem stranického orgánu; prověrky, potvrzování loajálnosti;
- systém byl chápán jako odkladiště neschopných funkcionářů;
- úředníci = parazité se špatnými platy, kteří však měli pravomoci, rozhodovali  vysoká korupčnost, celý systém byl v rozvalu
- hledá se jiný systém výběru = objektivní výběr = obligatorní konkurs; jeho průběh není právně upraven (konkurs je povinně předepsán pouze pro přednosty okresních úřadů, provádí se ale i ve štábním aparátu, především při obsazování vyšších pozic); návrh zákona v současné době předpokládá obsazování všech míst státní služby konkursem;

1. příprava konkursu: vychází se z toho, že bylo vytvořeno nové místo X uvolnilo se; uchazeč zvažuje, zda místo chce, má na něj; vyhlašovatel definuje obsah a rozsah práce, stanovuje konkursní orgány

2. realizace konkursu:
- vyhlášení: může být stanoven způsob a místo, např. ve věstníku vlády – záleží na povaze místa, které se obsazuje; v oznámení se uvede o jaké místo se jedná, požadavky (jazykové, odborné), stanovení termínu k podání přihlášek atd.
- konkursní komise vyřadí přihlášky neúplné a opožděné
- vlastní konkurs: může být pouze písemný, nebo doplňován pohovory, testy apod.
- stanovení pořadí uchazečů – není rozhodné pro vyhlašovatele, pouze na něm záleží, kdo místo obsadí (nese odpovědnost, důsledky); stanovisko komise = doporučení; vyhlašovatel = obsazovatel místa

3. rekonkurs = specielní případ = atestace, zkouška, zda si člověk udržel resp. zvýšil kvalifikace (např. při povýšení)
- prolínání různých zájmových vlivů (podnikatelské, politické ad.)
- špičkový odborníci se odmítají zúčastnit na konkursech (opravdoví specialisté jsou např. pouze 2, nemají konkurenci)
- příliš časté konkursy – nestabilita
- formálnost konkursu = např. je málo odborníků
- konkurs je výhodnější pro mladé lidi (mají lepší krátkodobou paměť), ale nedává odpověď na kvality člověka (vyrovnanost, sociální inteligence)
- v některých případech je konkurs nahrazován jinými formami – na konkrétní místo je připravován nástupce, konkurs se vůbec nevyhlásí

Zaměstnání veřejné správy = stejná práva a povinnosti a také zvláštní práva a povinnosti vykonavatelů a to si povíme příště!