Celočíselné konstanty:
Prvním jsou konstanty dekadické, které jsou tvořeny libovolným řetězcem číslic, který nezačíná nulou a který ještě může předcházet znaménko ‘+’, nebo ‘-‘.
12
-548
Naopak konstanty, které nulou začínají jsou interpretovány jako octalová čísla, tedy čísla zapsaná v osmičkové soustavě => Použitelné znaky náleží intervalu 0-7.
14 (octalový zápis dekadického čísla 12)
Konstanty můžeme zapsat ještě v hexadecimálním tvaru tak, že před samotné hexadecimální číslo připojíme prefix 0x, nebo 0X.
0x15 (21 dekadicky)
0X3e
0xEF
pozn.: V jazyku C existují ještě tzv. Sufixy, které slouží k explicitnímu určení konstanty(určují, jestli je konstanta unsigned, long double, atd.), ale nevím jak je to v C++.
Reálné konstanty:
Pro reálné konstanty existují dva způsoby zápisu. Prvním z nich je zápis ve tvaru s desetinnou tečkou.
1 (typ int!)
1.0 (typ double)
.23
-.378
-125.5484
Druhou možností je použití semilogaritmického tvaru.
15e-6
485E5
Znakové konstanty:
Ty jsou uzavřeny mezi apostrofy např.: ‘a‘
Velikost znaku je odvozena z ASCII tabulky.
Kód ASCII lze zadat i přímo: ‘\097‘ (stejná konstanta jako výše)
a nebo v hexa ‘\x61‘
znaku ‘\‘ se říká escape sekvence
Řetězcové konstanty:
Jsou odděleny uvozovkami: “Toto je řetězcová konstanta.“
Zápis lze přerušit mezerou nebo tabulátorem: “Toto“ “je řetězcová“ “konstanta.“
Klíčová slova nesmí být použita jako identifikátor proměnné nebo funkce.
Jsou to např. if, for, int, double, atd.
Operátory viz otázka č. 3
Žádné komentáře:
Okomentovat