Zapouzdřenost

Zapouzdřenost – spočívá však i v tom, že práce s datovými složkami je svěřena výhradně metodám (podprogramům) objektu. Uživatel by vůbec neměl k datovým složkám přistupovat, protože tím může způsobit chybové stavy, se kterými tvůrce objektu nepočítal.
Dědičnost – umožňuje opětovné použití již odladěného kódu.
Programátor má možnost sestavit si svou vlastní jednotku. Jednotka je rozdělena na dvě části, na část propojovací (interface) a implementační (implementation). Když program používá nějakou jednotku, má k dispozici všechny deklarace uvedené v propojovací části jednotky, jako kdyby byly definovány uvnitř vlastního programu. Objekty můžeme definovat v propojovací části (interface), protože bývají předmětem exportu. Metody definovaných objektů se uvádějí v neveřejné části jednotky (implementation). Kromě exportovatelných objektů mohou jednotky obsahovat i lokální typy object, definované v neveřejné (implementační) části jednotky. Tyto objekty nemohou být předmětem exportu. Programové moduly – jsou vhodným prostředkem pro implementaci abstraktních typů nebo jejich skupin. Princip modulu: jedná se o samostatně kompilovatelný celek, který obsahuje veřejné prvky a soukromé prvky. Moduly podporují strukturovaný přístup a dělbu práce. Dodávají se ve formě TPU souborů. Objektové knihovny jsou založeny na polymorfismu, obsahují sadu základních objektů, nad nimiž operují polymorfní podprogramy. Uživatel pak děděním vytváří následníky předdefinovaných objektů, čímž využívá již odladěného kódu a zároveň přispůsobuje chování objektů svým potřebám. Tyto následníky pak obsluhuje hotovými polymorfními procedurami, aniž by musel (nebo mohl) jakkoliv zasáhnout do jejich těla.
Algoritmus = postup řešení daného problému