Propojovací část končí slovem implementation. V propojovací části lze uvést veškeré deklarace konstant, datových typů, proměnných, hlavičky procedur a funkcí, které mají být předmětem exportu z modulové jednotky. Deklarační část musí být seřazena stejně jako v programu.
Procedury a funkce se deklarují v propojovací části, ale jejich vlastní tělo se uvádí v implementační části. V propojovací části se uvede pouze název procedury nebo funkce a její parametry.
Implementační část začíná klíčovým slovem implementation a může obsahovat další deklarace konstant, proměnných a definice typů. Deklarace v implementační části jednotky nejsou předmětem exportu z jednotky a nejsou přístupné z programu, který jednotku používá. Implementační část obsahuje těla procedur a funkcí, každá procedura nebo funkce se uvádí svým jménem a parametry. Obsahuje-li jednotka externí procedury, pak tyto musí být uvedeny direktivou {$L}.
Implementační část se ukončuje slovem end, nebo může končit tzv. inicializační částí. Inicializační část lze umístit na konec implementační části tak, že před koncové end vložíme begin. Mezi těmito klíčovými slovy pak píšeme vlastní inicializační program. Inicializační část se využívá např. na počáteční inicializaci proměnných, otevření souborů apod. Příkazy uvedené v inicializační části se provádějí vždy automaticky po spuštění programu, který jednotku využívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat