6. Sítě typu Ethernet

6. Sítě typu Ethernet
I když síť typu Ethernet není vůbec bezproblémová, používá se nejčastěji (v 80 % případů),
používá topologii typu sběrnice nebo hvězda, a může připojit max. 1024 stanic za podmínky max. 100 stanic v segmentu dlouhém 500m a max. vzdálenost segmentů 1000m.
Přenosová rychlost činí:

10 Mb/s - přenosová rychlost je 10 Mb/s.

sběrnice:
topologie hvězda s centrálním rozbočovačem
na bázi koaxiálního
s využitím optického kabelu

100 Mb/s (rychlý Ethernet) přenosová rychlost je 100 Mb/s.

sběrnice:
symetrický kabel UTP
využívá dvě optická vlákna

1 Gb/s (gigabitový Ethernet)

sběrnice:
na bázi optického kabelu pro horizontální kabeláž v budovách
na bázi optického kabelu pro páteřní propojení i mezi budovami
na bázi měděného vodiče do malé vzdálenosti podporuje propojení skupin zařízení
čtyři páry nestíněného symetrického

Výhody
• velmi výkonná metoda při menším zatížení sítě
• jednoduchý protokol
• snadná modernizace z předchozích (pomalejších) verzí Ethernetu o možnost jejich
kombinace
• cenově výhodné řádové zvyšování výkonnosti sítě
• možnost segmentace sítě pomocí přepínačů.

Nevýhody:
• malá výkonnost při zvyšujícím se provozu v síti
• nezaručená délka čekání na přístup k médiu
• omezení rozsahu v souvislosti s vyšší rychlostí.

Standardní Ethernet
Typický je tím, že používá tzv. žlutý kabel. Stanice jsou připojeny přes tzv. transceiver kabely s maximální délkou do 50m. Transceiver obsahuje všechny obvody vysílače, přijímače a obvod detekce kolizí na vedení. Nevýhodou tohoto typu sítě je, že se poměrně těžko instaluje z důvodu malé ohebnosti žlutého kabelu (pro je ho průřez)


Tenký Ethernet
Tento typ kabelů se používá především u levnějších typů sítí. Počítače se připojují pomocí tzv. T-konektoru (rozbočky). Kabel je podstatně tenčí, a proto se s ním lépe manipuluje. Je i levnější. Jeho hlavní nevýhodou je to, že je méně odolný proti rušení.

Rámce
Spojová vrstva dohlíží na přenos, adresuje a duplikuje pakety (kopii každého paketu udržuje tak dlouho, dokud nedostane potvrzení z vedlejšího uzlu na cestě, že paket v pořádku došel.
Pracuje s tzv. datovými rámci, složenými z různého počtu Bytů, které sestavuje a k nimž přidává adresu příjemce a kontrolní informace.
Spojová vrstva převádí pakety do tvaru v němž je lze přenášet po síti - z paketů
vytvoří rámce a vyšle je po síti.
A B C D E F

A – Preable – slouží k synchronizaci vstupních obvodů – délka 8 bytů
B – Cílová adresa – 6 bytové pole – první tři byty obsahují specifikaci dodavatele zařízení a
poslední tři byty jsou definovány výrobcem
C – Adresa zdroje dat – délka 6 bytů
D – Typ – obsahuje kód typu protokolu horních vrstev, slouží pro zpracování přijatých dat –
dvoubytové pole
E – Přenášená data – po zpracování na fyzické a linkové úrovni jsou data odeslána
protokolům vyšších vrstev – délka 46 – 1500 bytů
F – FCS (Frame Checks Sequence) – kontrolní znak o délce 4 byty za účelem zjištění chyb

Segmentace zpráv
Uživatelské zprávy se podle svých délek dělí segmenty a podle druhu sítě se z těchto segmentů vytvářejí bloky (v transportní vrstvě), pakety (v síťové vrstvě) nebo rámce (ve spojové vrstvě).

Výhody
- chybové řízení je jednodušší u menších jednotek
- menší jednotky vyžadují menší vyrovnávací paměť na přijímací straně.

Nevýhody
- čím menší segment, tím větší režie (každá jednotka musí obsahovat stanovené minimální množství řídících informací)
- na zpracování menších a početnějších jednotek je třeba více času.