1.      kursová politika fondu
-         po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu  ± 1%.
-         pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
-         BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
-         problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD
Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata
1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
-         pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
-         obchodní trh
1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato
1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %
1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu
od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating
1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.
po 1976 – úprava stanov fondu
-         po ratifikaci upuštěno od kursové stability
-         možnost zvolit si jakýkoliv systém
BW nahrazen Jamajským systémem
Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.
2.      politika v oblasti rušení devizových omezení
-         cílem zavádění volné směnitelnosti čl. 8 stanov = taková měna, která nemá žádné omezení při transakcích na běžném účtu PB
-         ze cca 190 členských zemí má 60% volnou směnitelnost
3.      úvěrová politika
-         cílem poskytovat výhodné úvěry členským zemím, když se dostanou do problému s deficity PB
-         má přispět k plynulejšímu mezinárodnímu platebnímu styku, čímž se má přispět ke stabilnímu vývoji devizových kurzů
Úvěrovou pomoc poskytuje ze svých vlastních zdrojů:
-         vnesené členské příspěvky – množství kvót se zvyšuje, dochází k přijímání nových členů (300 mld. USD)
-         emitované jednotky SDR – připisovány na účet členských států podle kvót
-         všeobecná dohoda o zápůjčce (GAB) – dříve; 11 nejvyspělejších zemí se dohodlo, že v případě potřeby půjčí fondu až 17 mld. SDR; později Nová dohoda o zápůjčce (NAB) – zvýšení na 46 mld. USD
-         bilaterální smlouvy MMF se členskými státy
-         zlato, které drží fond z dřívějších splátek kvót ve zlatě
Poskytování:
-         formou swapových operací, buď s SDR nebo národní měnou dlužnické země
-         země poskytne své jednotky SDR, MMF poskytne volně směnitelnou měnu
-         při splácení se jí vrací SDR
-         pokud nemá => domácí => nemění se rozsah úvěrových zdrojů fondu, jen jeho struktura
Typy poskytnutých úvěrů:
 
Žádné komentáře:
Okomentovat