Důvod budování devizových rezerv

V současné době je stále významným účelem budování devizových rezerv jejich (ne vždy správně interpretovaná) vypovídací schopnost o finanční síle země. Přestože neexistuje standard určující optimální výši devizových rezerv, na zahraniční investory působí zcela jinak informace o tom, že devizové rezervy ČR jsou dnes více než 12 miliard dolarů než informace, že ČR má rezervy řádově stovky milionů dolarů (stav, který nastal těsně po rozdělení federace). Právě proto, že neexistuje obecná formulace stanovující optimální výši devizových rezerv, panuje obecné přesvědčení, že čím vyšší rezervy jsou, tím důvěryhodnější je stát. Je pochopitelné, že takový přístup je finančními trhy uplatňován především u tzv. rozvíjejících se zemí. Pokud nic jiného, velikost devizových rezerv lze snadno konfrontovat s výší zadluženosti nebo s velikostí dovozů; vývoj výše devizových rezerv vypovídá o chování měnové autority. Nejčastěji se výše devizových rezerv srovnává s výší měsíčních dovozů zboží a služeb, skrátkodobou zahraniční zadlužeností země, s výší dluhové služby státu a také s výší měnové báze. Srovnávání s objemem dovozů a se zadlužeností je tradiční přístup. Za minimální je požadováno krytí alespoň tří měsíčních dovozů zboží a služeb. Na jedné straně vypovídá o schopnosti země dostát svým závazkům v případě potřeby. Na druhé straně je však evidentní, že v současnosti by se případný nedostatek deviz k uhrazení jak dovozů, tak splátek zahraničního dluhu musel nejprve projevit v tlaku na oslabení koruny, který by byl eliminován intervencemi centrální banky. Neexistuje jiný přímý způsob, jakým by se devizové rezervy mohly podílet na financování dovozů nebo jiných zahraničních závazků nestátní sféry. Je to dáno tím, že podle nynějšího kurzového režimu je koruna plně směnitelnou a tzv. volně plovoucí měnou a její hodnota je dána pouze nabídkou a poptávkou na trhu. Jinou situací byl stav, kdy koruna byla vázána na koš měn a kdy existoval tzv. fixing. Za tohoto režimu měla ČNB povinnost odkoupit od komerčních bank přebytek deviz, respektive ČNB měla povinnost prodat komerčním bankám devizy v případě jejich nedostatku na trhu. I tehdy však srovnávání s dovozem či zahraniční zadlužeností nebylo zcela vyčerpávající, a to z důvodů existence jiných forem závazků (jako například přímé nebo portfoliové investice). Srovnávání s výší měnové báze je spíše měnovým ukazatelem, který je nejdůležitějším poměrem při používání tzv. měnového výboru (currency board). V tomto kurzovém režimu je na začátku poměr výše rezerv aměnové báze roven jedné a za pomoci pravidla, že každá emitovaná jednotka domácí měny je podmíněna nákupem stejného množství deviz, se udržuje tento poměr konstatní. Smyslem je zabránit nekontrolovatelné emisi peněz. Přehled některých ukazatelů (jak vývoj pro ČR samotnou, tak srovnání ČR s jinými podobnými zeměmi) je uveden v tabulkách. Z nich je zřejmé, že velikost devizových rezerv je stabilní ve srovnání s vývojem velikosti dovozů zboží a služeb a že toto srovnání se příliš neliší od jiných zemí. Lze vidět, že se mírně zhoršuje velikost rezerv vůči zahraniční zadluženosti, avšak v porovnání s jinými zeměmi patří devizové rezervy ČR měřené tímto kritériem mezi nejvyšší.