ŘEČ (jazyk), Sociální význam řeči, VÝVOJ ŘEČI, Vývojová stádia řeči

ŘEČ (jazyk)

Řeč
Sociálně žijící bytosti, lidé a některé druhy zvířat, mají potřebu dorozumívat se, tj. sdělovat si určité informace, například nebezpečí, přání, výzvy, prosby a právě takovým sdělením se říká komunikace
Řeč je nejdůležitější prostředek lidské komunikace. Je tedy udivující, že nemá žádný vlastní řečový orgán. Je konstruována v centrální nervové soustavě. Slyšitelná je pro komplikovaný systém dechu, hrtanu, jazyka, dutiny ústní, dolní čelisti, zubů a rtů.    

Řeč má velký vliv na rozvoj osobnosti proto musíme věnovat zvláštní pozornost jak jazykovému vývoji u dětí, tak i možným jazykovým a  řečovým poruchám.

Jazyk může být definován různými způsoby. Např.:
- systém, pomocí kterého se popisují věci, akce, myšlenky a stavy
- nástroj, který lidé používají pro vyjádření svých představ reality a pro jejich následné  sdělení jiným lidem -systém významů sdílený lidmi
- soubor gramaticky správných vyjádření (tj. slova, věty apod.)
- v širším významu i další kódovací nebo dorozumívací systémy, například jazyk   hluchoněmých (znaková řeč), programovací jazyk, zvukové projevy zvířat apod.
Věda, která studuje jazyk, se nazývá lingvistika.

Jazyky se podle své příbuznosti třídí do jazykových rodin .

Dva základní faktory:
1. Intonaci - melodii ( z intonace poznáváme mnoho, co ale sluchově postižení?)
2. Mimiku a gestikulaci - viditelnou řeč

Řeč posuzujeme podle:
1. formální správnost - syntax - závaznost pravidel a uspořádání znaků a jejich spojení
2. obsahová shoda - sémantika - shoda s myšlenkou jednoho a pochopením druhého člověka
3. významový obsah - pragmatika - obrazy a zvuky v jejich významu pro vysílajícího i pro příjemce. Toto je velmi subjektivní a každý může určitý obraz chápat jinak. záleží na zkušenostech, předsudcích , osobní náladě...
4. řečový průběh - očekává se artikulační jistota a rytmický proud řeči. Chyby v jedné z těchto oblastí například nedostatečná artikulace, koktání ap. dělají řeč těžko, nebo vůbec nesrozumitelnou
     Podle výzkumu se zjistilo, že jazykové schopnosti ve druhém ročníku ZŠ poskytují spolehlivější výpověď o jejich šancích obstát v budoucnu u maturitních zkoušek než výsledky IQ testu.

Sociální význam řeči
1. pro sociální kontakt: dítě může sdělovat svá přání a potřeby, přednášet své názory. Může upevňovat žádoucí a přerušit nežádoucí sociální kontakty
2. pro uvědomění si konfliktů: dítě používá jazyk při hře, když formuluje své okamžité problémy a tím dospívá nejprve k uvědomění si konfliktů a později k jejich lepšímu řešení
3. pro diskusi: už ve věku 4 a půl let je dítě schopno zúčastnit se smysluplné věcné diskuse
4. pro sebe sama: čím méně dovede dítě používat jazyk k argumentaci ve prospěch svých vlastních potřeb, tím více se  přiklání k agresivnímu chování. Když neumí argumentovat, brzy zaútočí - otevřeně, skrytě ve skupině nebo slovně.

VÝVOJ ŘEČI

Vývoj řeči je v mnoha pohledech podobný, jako výuka cizí řeči dospělého člověka. Chápání řeči se rozvíjí mnohem dříve než její používání. Nejprve se vytvářejí mimojazykové možnosti dorozumívání : mimika , intonace, gesta, tón hlasu, teprve potom řeč v běžném slova smyslu.
Období kdy si dítě osvojuje mateřský jazyk, je možné dělit na různá vývojová stádia, která sahají až do období prenatálního (období před narozením, období vývoje plodu). Každý ve vývoji musí projít všemi stádii řeči, ale nelze přesně určit, kdy které období nastoupí. Vždy musíme počítat s tím, že může u dítěte dojít k určitému zrychlení nebo naopak zpomalení ve vývoji. Vývoj řeči je ovlivňován nejen vrozenými dispozicemi, ale zdravotním stavem a sociokulturními podmínkami, ve kterých dítě vyrůstá.

Vývojová stádia řeči

Jako jedním z prvních řečových projevů dítěte je křik, kterým zpravidla oznamuje svůj příchod na svět. Je to činnost reflekční. Tento křik slouží pouze jako průprava k budoucímu užívání hlasu při řeči, s nímž  má tento křik podobu ve způsobu dýchání.Nelze v něm hledat projev bolesti, protože novorozenci mají velmi malou čivost a ani žádný projev duševního života.
Od 2. měsíce je možné u dítěte soudit jeho náladu podle hlasových začátků. Tyto hlasové začátky jsou buď tvrdé (reakce nelíbivé podněty) nebo měkké (reakce na líbivé podněty).
 Mezi 3. – 6. měsícem se objevuje nový hlasový projev. Z dobré nálady dítě brouká. Baví se nejrůznějšími pohyby svých mluvidel. Toto broukání lze pokládat za nejnižší stupeň řeči. Na tomto vývojovém stupni však nejde ještě o tvoření hlásek, ale o tvoření jakýchsi ,,zvůčků“. Jejich jádrem je samohláskový element připomínající a nebo o.
Broukání ustává asi v té době, kdy normálně slyšící dítě začíná vlastní zvuky (vyvolané pohybem úst) kontrolovat sluchem a začíná je srovnávat se zvuky, které slyší z okolí. V dalších fázích broukání je tedy kontrola sluchem podstatná. Dítě začíná reflexně napodobovat zvuky, které slyší ze svých vlastních úst. Upevňuje si tak spojení mezi sluchem a pohybem svých mluvidel. Současně se snaží napodobit zvuky, které slyší odjinud. Daří se mu to tím snáze, čím jsou tyto zvuky bližší jeho artikulačním schopnostem.
Dříve, než dítě začne k dorozumění používat vlastního slovníku, již samo rozumí velkému množství slov. Reaguje na ně pohybem, smíchem nebo projevy nevole. Svým žvatláním se snaží napodobit slyšená slova. Jeví výraznou radost, když na jeho hlasové projevy okolí svou řečí reaguje. Už zde se začíná projevovat chuť dítěte komunikovat. Tento „apetit“ bychom měli co nejvíce udržovat a podporovat. Dítě si tak zvyká navazovat s okolím kontakty pomocí řeči. Melodie lidské řeči a ostatní muzické faktory (síla, hlasitost, rytmus), které se při mluvení uplatňují, jsou důležitým informačním činitelem – mají také sdělovací význam. Melodie řeči je první prvek, který dítě napodobí podle řeči svého okolí a který si rychle osvojí.

Okolo roku až roku a půl dítě začíná používat první slova. Tato slova bývají jednoslabičná nebo dvouslabičná a zpočátku jsou tvořena opakováním stejných slabik (mama, baba, pipi, ham apod.). Svá první slůvka dítě vyslovuje pomalu. Často se mu rozpadají na slabiky oddělené kratičkou pauzou, kterou nahrazuje ty hlásky, jež se mu nedaří vyslovit. Na konci tohoto období zná dítě asi 70 – 80 slov.
Vývoj výslovnosti: M B P A E I O U D T N J

Mezi rokem a půl a dvěma lety dítě stále aktivněji poznává svoje okolí, začíná tvořit věty ze dvou slov, které jsou ještě bez správné gramatické struktury. Při artikulaci delších slov často vynechává poslední slabiky. Ve věku okolo druhého roku života ovládá dítě 200 – 400 slov, která začínají pozvolně skloňovat a časovat, je možné pozorovat  zjevný pokrok v gramatické stavbě řečového projevu . Krátké věty přestávají být disgrafické. Koncem tohoto období, tedy asi ve dvou a půl letech tvoří i víceslovné věty.

V období dvou a půl let až tří let mluví dítě o sobě často v třetí osobě. Projevuje se u něho snaha navazovat kontakt s dospělými osobami v nejbližším období . Nezdaří-li se tento pokus, nerozumí-li mu dospělí, dítě je zjevně frustrované. Postupně začíná chápat otázky ,,kdy?“ a ,,proč?“ a stále suverénněji používá věty o více slovech. Zároveň se učí chápat komunikativní poslání řeči. Na konci tohoto období zná dítě zhruba 700 slov.                                                Vývoj výslovnosti: K G H CH V F OU AU

V období okolo tří až tří a půl roku dokáže dítě říci své jméno, jména sourozenců, zná již  více než tisíc slov a začíná tvořit všeobecnější pojmy. Dokáže již správně řadit slova ve větě, začíná tvořit souvětí. Poměrně zřídka však ještě dokáže užívat některé předložky a spojky. Zvládá: N D T L (i artikulačně) Bě Pě Mě Vě

Ve čtyř letech se čím dál tím více řeč podobá z gramatického aspektu normě. Dokáže již tvořit některé protiklady, zpaměti říká některé básníčky , jeho slovní zásoba neustále roste a dítě již umí tvořit i souvětí podřadná. Při vyslovování a také zvláště s hláskami, které jsou sluchově příbuzné, nebo se těžce vyslovují.

Mezi čtvrtým a pátým rokem by měl být řečový projev dítěte gramaticky správný a měl by již obsahovat všechny slovní druhy. Stále přesněji identifikuje barvy, často a ve větší míře začíná užívat ,,šikovnější“ ruku, zejména při úkonech vyžadující zručnost. Dítě již ovládá 1500 – 2000 slov a pomocná slůvka ten, ta, to stále více nahrazuje skutečnými názvy osob, zvířat, věcí. Pokud se týče výslovnosti, mohou ještě přetrvávat některé charakteristické nepřesnosti. Vývoj výslovnosti: Ň Ď Ť Vyvíjí se Č Š Ž.                                                            

V období pátého až šestého roku života dítě dokáže zopakovat poměrně dlouhou větu, spontánně spočítat a pojmenovat předměty a umí vytvořit skupinu předmětů. Bez problémů dokáže vyprávět kratší příběh, téměř bez pomocných otázek. V tomto období dítě již zvládá správnou výslovnost většiny hlásek. U některých dětí přetrvává nesprávná výslovnost, většinou nezvládají sykavky (c, s, z, č, š,ž) a vibranty ) (r,ř). V období zahájení školní docházky by dítě mělo používat při komunikaci okolo tří tisíc slov, chápat i plnit složitější výrazy.                                                                                                                                                 Vývoj výslovnosti: C S Z R Ř kombinace ČŠŽ a CSZ



Použitá literatura:

Pečesová, J.: Vývoj dětské řeči v předškolním věku. KPÚ 1987
Svoboda,M.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Portál 2001
Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Praha 1997
Čížková, J.: Přehled vývojové psychologie. Olomouc 1999
Kutálková, D.: Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha 2005
Langmaier, J.: Vývojová psychologie. H&H 1998

ŘEČ (jazyk), Sociální význam řeči, VÝVOJ ŘEČI, Vývojová stádia řeči

 Obsah

Obsah 1
1. ŘEČ (jazyk) 2
1.1. Řeč 2
1.2. Sociální význam řeči 4
2. VÝVOJ ŘEČI 4
2.1. Vývojová stádia řeči 5
3. Bibliografie 7



1. ŘEČ (jazyk)

1.1. Řeč
Sociálně žijící bytosti, lidé a některé druhy zvířat, mají potřebu dorozumívat se, tj. sdělovat si určité informace, například nebezpečí, přání, výzvy, prosby a právě takovým sdělením se říká komunikace
Řeč je nejdůležitější prostředek lidské komunikace. Je tedy udivující, že nemá žádný vlastní řečový orgán. Je konstruována v centrální nervové soustavě. Slyšitelná je pro komplikovaný systém dechu, hrtanu, jazyka, dutiny ústní, dolní čelisti, zubů a rtů.    
Řeč má velký vliv na rozvoj osobnosti proto musíme věnovat zvláštní pozornost jak jazykovému vývoji u dětí, tak i možným jazykovým a  řečovým poruchám.
Jazyk může být definován různými způsoby. Např.:
- systém, pomocí kterého se popisují věci, akce, myšlenky a stavy  
- nástroj, který lidé používají pro vyjádření svých představ reality a pro jejich následné  sdělení jiným lidem -systém významů sdílený lidmi
- soubor gramaticky správných vyjádření (tj. slova, věty apod.)
- v širším významu i další kódovací nebo dorozumívací systémy, například jazyk   hluchoněmých (znaková řeč), programovací jazyk, zvukové projevy zvířat apod.
Věda, která studuje jazyk, se nazývá lingvistika.
Jazyky se podle své příbuznosti třídí do jazykových rodin .
   
Dva základní faktory:
1. Intonaci - melodii ( z intonace poznáváme mnoho, co ale sluchově postižení?)
2. Mimiku a gestikulaci - viditelnou řeč

Řeč posuzujeme podle:
1. formální správnost - syntax - závaznost pravidel a uspořádání znaků a jejich spojení
2. obsahová shoda - sémantika - shoda s myšlenkou jednoho a pochopením druhého člověka
3. významový obsah - pragmatika - obrazy a zvuky v jejich významu pro vysílajícího i pro příjemce. Toto je velmi subjektivní a každý může určitý obraz chápat jinak. záleží na zkušenostech, předsudcích , osobní náladě...
4. řečový průběh - očekává se artikulační jistota a rytmický proud řeči. Chyby v jedné z těchto oblastí například nedostatečná artikulace, koktání ap. dělají řeč těžko, nebo vůbec nesrozumitelnou
     Podle výzkumu se zjistilo, že jazykové schopnosti ve druhém ročníku ZŠ poskytují spolehlivější výpověď o jejich šancích obstát v budoucnu u maturitních zkoušek než výsledky IQ testu.

       

1.2. Sociální význam řeči
1. pro sociální kontakt: dítě může sdělovat svá přání a potřeby, přednášet své názory. Může upevňovat žádoucí a přerušit nežádoucí sociální kontakty
2. pro uvědomění si konfliktů: dítě používá jazyk při hře, když formuluje své okamžité problémy a tím dospívá nejprve k uvědomění si konfliktů a později k jejich lepšímu řešení
3. pro diskusi: už ve věku 4 a půl let je dítě schopno zúčastnit se smysluplné věcné diskuse
4. pro sebe sama: čím méně dovede dítě používat jazyk k argumentaci ve prospěch svých vlastních potřeb, tím více se  přiklání k agresivnímu chování. Když neumí argumentovat, brzy zaútočí - otevřeně, skrytě ve skupině nebo slovně.


2. VÝVOJ ŘEČI

Vývoj řeči je v mnoha pohledech podobný, jako výuka cizí řeči dospělého člověka. Chápání řeči se rozvíjí mnohem dříve než její používání. Nejprve se vytvářejí mimojazykové možnosti dorozumívání : mimika , intonace, gesta, tón hlasu, teprve potom řeč v běžném slova smyslu.
Období kdy si dítě osvojuje mateřský jazyk, je možné dělit na různá vývojová stádia, která sahají až do období prenatálního (období před narozením, období vývoje plodu). Každý ve vývoji musí projít všemi stádii řeči, ale nelze přesně určit, kdy které období nastoupí. Vždy musíme počítat s tím, že může u dítěte dojít k určitému zrychlení nebo naopak zpomalení ve vývoji. Vývoj řeči je ovlivňován nejen vrozenými dispozicemi, ale zdravotním stavem a sociokulturními podmínkami, ve kterých dítě vyrůstá.

2.1. Vývojová stádia řeči

Jako jedním z prvních řečových projevů dítěte je křik, kterým zpravidla oznamuje svůj příchod na svět. Je to činnost reflekční. Tento křik slouží pouze jako průprava k budoucímu užívání hlasu při řeči, s nímž  má tento křik podobu ve způsobu dýchání. Nelze v něm hledat projev bolesti, protože novorozenci mají velmi malou čivost a ani žádný projev duševního života.
Od 2. měsíce je možné u dítěte soudit jeho náladu podle hlasových začátků. Tyto hlasové začátky jsou buď tvrdé (reakce nelíbivé podněty) nebo měkké (reakce na líbivé podněty).
 Mezi 3. – 6. měsícem se objevuje nový hlasový projev. Z dobré nálady dítě brouká. Baví se nejrůznějšími pohyby svých mluvidel. Toto broukání lze pokládat za nejnižší stupeň řeči. Na tomto vývojovém stupni však nejde ještě o tvoření hlásek, ale o tvoření jakýchsi ,,zvůčků“. Jejich jádrem je samohláskový element připomínající a nebo o.
Broukání ustává asi v té době, kdy normálně slyšící dítě začíná vlastní zvuky (vyvolané pohybem úst) kontrolovat sluchem a začíná je srovnávat se zvuky, které slyší z okolí. V dalších fázích broukání je tedy kontrola sluchem podstatná. Dítě začíná reflexně napodobovat zvuky, které slyší ze svých vlastních úst. Upevňuje si tak spojení mezi sluchem a pohybem svých mluvidel. Současně se snaží napodobit zvuky, které slyší odjinud. Daří se mu to tím snáze, čím jsou tyto zvuky bližší jeho artikulačním schopnostem.
Dříve, než dítě začne k dorozumění používat vlastního slovníku, již samo rozumí velkému množství slov. Reaguje na ně pohybem, smíchem nebo projevy nevole. Svým žvatláním se snaží napodobit slyšená slova. Jeví výraznou radost, když na jeho hlasové projevy okolí svou řečí reaguje. Už zde se začíná projevovat chuť dítěte komunikovat. Tento „apetit“ bychom měli co nejvíce udržovat a podporovat. Dítě si tak zvyká navazovat s okolím kontakty pomocí řeči. Melodie lidské řeči a ostatní muzické faktory (síla, hlasitost, rytmus), které se při mluvení uplatňují, jsou důležitým informačním činitelem – mají také sdělovací význam. Melodie řeči je první prvek, který dítě napodobí podle řeči svého okolí a který si rychle osvojí.

Okolo roku až roku a půl dítě začíná používat první slova. Tato slova bývají jednoslabičná nebo dvouslabičná a zpočátku jsou tvořena opakováním stejných slabik (mama, baba, pipi, ham apod.). Svá první slůvka dítě vyslovuje pomalu. Často se mu rozpadají na slabiky oddělené kratičkou pauzou, kterou nahrazuje ty hlásky, jež se mu nedaří vyslovit. Na konci tohoto období zná dítě asi 70 – 80 slov.
Vývoj výslovnosti: M B P A E I O U D T N J

Mezi rokem a půl a dvěma lety dítě stále aktivněji poznává svoje okolí, začíná tvořit věty ze dvou slov, které jsou ještě bez správné gramatické struktury. Při artikulaci delších slov často vynechává poslední slabiky. Ve věku okolo druhého roku života ovládá dítě 200 – 400 slov, která začínají pozvolně skloňovat a časovat, je možné pozorovat  zjevný pokrok v gramatické stavbě řečového projevu . Krátké věty přestávají být disgrafické. Koncem tohoto období, tedy asi ve dvou a půl letech tvoří i víceslovné věty.

V období dvou a půl let až tří let mluví dítě o sobě často v třetí osobě. Projevuje se u něho snaha navazovat kontakt s dospělými osobami v nejbližším období . Nezdaří-li se tento pokus, nerozumí-li mu dospělí, dítě je zjevně frustrované. Postupně začíná chápat otázky ,,kdy?“ a ,,proč?“ a stále suverénněji používá věty o více slovech. Zároveň se učí chápat komunikativní poslání řeči. Na konci tohoto období zná dítě zhruba 700 slov.                                                Vývoj výslovnosti: K G H CH V F OU AU

V období okolo tří až tří a půl roku dokáže dítě říci své jméno, jména sourozenců, zná již  více než tisíc slov a začíná tvořit všeobecnější pojmy. Dokáže již správně řadit slova ve větě, začíná tvořit souvětí. Poměrně zřídka však ještě dokáže užívat některé předložky a spojky. Zvládá: N D T L (i artikulačně) Bě Pě Mě Vě

Ve čtyř letech se čím dál tím více řeč podobá z gramatického aspektu normě. Dokáže již tvořit některé protiklady, zpaměti říká některé básníčky , jeho slovní zásoba neustále roste a dítě již umí tvořit i souvětí podřadná. Při vyslovování a také zvláště s hláskami, které jsou sluchově příbuzné, nebo se těžce vyslovují.

Mezi čtvrtým a pátým rokem by měl být řečový projev dítěte gramaticky správný a měl by již obsahovat všechny slovní druhy. Stále přesněji identifikuje barvy, často a ve větší míře začíná užívat ,,šikovnější“ ruku, zejména při úkonech vyžadující zručnost. Dítě již ovládá 1500 – 2000 slov a pomocná slůvka ten, ta, to stále více nahrazuje skutečnými názvy osob, zvířat, věcí. Pokud se týče výslovnosti, mohou ještě přetrvávat některé charakteristické nepřesnosti. Vývoj výslovnosti: Ň Ď Ť Vyvíjí se Č Š Ž.                                                              

V období pátého až šestého roku života dítě dokáže zopakovat poměrně dlouhou větu, spontánně spočítat a pojmenovat předměty a umí vytvořit skupinu předmětů. Bez problémů dokáže vyprávět kratší příběh, téměř bez pomocných otázek. V tomto období dítě již zvládá správnou výslovnost většiny hlásek. U některých dětí přetrvává nesprávná výslovnost, většinou nezvládají sykavky (c, s, z, č, š,ž) a vibranty ) (r,ř). V období zahájení školní docházky by dítě mělo používat při komunikaci okolo tří tisíc slov, chápat i plnit složitější výrazy.                                                                                                                                                 Vývoj výslovnosti: C S Z R Ř kombinace ČŠŽ a CSZ

3. Bibliografie

1. Nakonečný, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997.
2. Čížková, Jitka. Přehled vývojové psychologie. Praha : Univerzita Palackého, 1997.
3. Kutálková, Dana. Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha : Grada, 2005.
4. Dobromysl. [Online] http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=543.
5. Moje rodina. [Online] http://www.rodinaaja.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=51&Itemid=56.
6. Wikipedia otevřená encyklopedie. [Online] http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98e%C4%8D.

ČLOVĚK a OBČANSKÝ ŽIVOT - Distanční studijní opora

Obor:
Občasnká výchova, Základy společenských věd.
Klíčová slova:
Občanský život, státní symboly, ústava ČR.
Anotace:
Občan České republiky, kdy se jim člověk stane, výhody a povinnosti z toho plynoucí. Co patří mezi symboly České republiky, jejich popis a obrázky. Co je to Ústava České republiky, kolik má hlav a jejich obsah. Co je to preambule. Sdružování občanů, spolky a vše s tím spjaté.



Obsah
 1 Člověk a občanský život 7
 1.1 Občan státu 7
 1.2 Ústava ČR 8
 1.3 Státní symboly 11
 1.4 Sdružování občanů 13

Úvodem
Studijní opora je určena studentům sedmých a osmých tříd, předmět občanská výchova. Tato opora je zaměřena na základy státovědy. Její náplň je: Občan České republiky, kdy se jim člověk stane, výhody a povinnosti z toho plynoucí. Co patří mezi symboly České republiky, jejich popis a obrázky. Co je to Ústava České republiky, kolik má hlav a jejich obsah. Co je to preambule. Sdružování občanů, spolky a vše s tím spjaté.

Rychlý náhled studijní opory
Občanství znamená příslušnost k politické skupině (původně to byla příslušnost k městu, dnes se jedná obvykle o příslušnost ke státu). Tato příslušnost je spojena s nějakými právy. Ten, kdo je držitelem těchto práv, je občan. Každý občan má své povinnosti a práva, od osmnácti let má každý občan právo volební. Občan může mít i více občanství. Pokud nemám občanství dané země, musím zažádat u některých států o vízum v případě cestovaní.Občanství je často zaměňováno se státní příslušností. Je ale možné mít určitou státní příslušnost bez možnosti vykonávat svá občanská práva, je také možné vykonávat občanská práva bez přidělení státní příslušnosti.Státní občanství České republiky vzniklo dne 1. ledna 1969 vznikem československé federace. Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zaniklo československé státní občanství. Státní občanství České republiky a možnost jeho nabývání a pozbývání se řídí zákonem o nabývání a pozbývání státního občanství. Tento zákon nabyl platnost 1. ledna 1993.Při posuzování státního občanství České republiky se postupuje podle zákonů platných v době kdy tato skutečnost nastala. Při posuzování státního občanství České republiky musíme brát v potaz též dvoustrané mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu státnímu občanství. Tyto smlouvy byly uzavřeny s bývalým SSSR, Polskem, Maďarskem, NDR, Bulharskem, Mongolskem a poslední je smlouva o naturalizaci s USA.Občanství České republiky se uděluje na principu ius sanguinis, což znamená pokrevně po rodičích skutečnost, že místo narození je Česká republika, k nabytí občanství neopravňuje automaticky. Dvojí občanství je vyloučeno až na výjimky (mohou je mít mj. děti jejichž rodiče mají občanství dvou různých států, pokud druhý stát dvojí občanství umožňuje, nebo též občan České republiky, který uzavřel manželství s cizincem, může podle §17 zmíněného zákona, nabýt státní občanství manžela, ale jen za předpokladu, že manželství pořád trvá). Ústava České republiky je spolu s Listinou základních práv a svobod nejvyšším právním předpisem České republiky. Ústava nabyla účinnosti dne 1. ledna 1993 a nahradila Ústavu České a Slovenské Federativní Republiky a ústavní zákon o československé federaci. Státní symboly jsou předměty, které si stát ústavou určil jako své oficiální nezaměnitelné označení. Symboly vycházejí z tradic státu a stát reprezentují.


Člověk a občanský život
Rychlý náhled kapitoly
V této kapitole se budeme zabývat tím, kdo se může stát občanem státu a kdo ne. Jaké výhody z toho plynou a co od nás stát očekává. Co je to ústava ČR. Jaké mámé statní symboly a jak vypadají. Sdružování občanů.
Cíle kapitoly
Po prostudování této kapitoly budete umět:
Kdo je občanem státu, výhody spojené s českým státním občanstvím, povinnosti spojené s českým státním občanstvím.
Ústava ČR
Státní symboly
Sdružování občanů

Klíčová slova kapitoly

Občan státu
Jak se člověk stane občanem státu?
Poučení najdeme v základním zákonu státu - v ústavě (konstituci).
Ústava
Čl. 12
1.Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
2.Nikdo nemůže proti své vůli zbaven státního občanství.
Občanem našeho státu se stává člověk narozením, když je alespoň jeden z rodičů občanem České republiky. Státní občanství je právním vztahem občana k danému státu. Z tohoto vztahu vyplývají práva občana a jeho povinnosti vůči ostatním lidem a vůči celku.
Výhody spojené s českým státním občanstvím:
1)    stát se stará o bezpečnost svých občanů
2)    stát pomáhá řešit jejich sociální problémy
3)    stát zajišťuje zdravotní péči občanů
4)    stát zabezpečuje vzdělání občanů
5)    stát chrání jejich životní prostředí
6)    stát chrání jejich majetek, podnikatelské a jiné oprávněné zájmy

Za to stát požaduje:
1)    aby občané plnili své povinnosti vůči státu (např. dodržovali zákony, přispí­vali do státní pokladny svými daněmi a poplatky)
2)    vykonávali vojenskou službu apod.
Občanem České republiky se může stát cizinec tehdy, když:
1)    má nepřetržitý trvalý pobyt alespoň 5 let na našem území a byl propuštěn ze státního svazku cizího státu
2)    nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin
prokáže znalost českého jazyk
Ústava ČR
Ústava České republiky

Ústava České republiky platná od 1.1.1993 je složena z preambule, 113 článků členěných do 8 hlav; součástí ústavního pořádku je i Listina základních práv a svobod. I když pomineme Listinu, kterou jsme podrobně probírali v loňském roce, zůstává velké množství dalšího textu. Proto jsme vypsali jen obsah některých článků.

PREAMBULE čili úvodní část je slavnostním prohláše­ním o přijetí ústavy: „My, občané České republiky v Če­chách, na Moravě a ve Slezsku,... prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky..."
HLAVA PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
ČI. 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
První hlava dále hovoří o tom, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, sta­noví Prahu za hlavní město republiky a naše státní symboly (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu) i další záležitosti.
HLAVA DRUHÁ - MOC ZÁKONODÁRNÁ
Zákonodárná moc náleží Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami - Posla­neckou sněmovnou a Senátem.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců volených na 4 roky, Senát má 81 se­nátorů volených na 6 let, přičemž každé dva roky se volí a tudíž vyměňuje tře­tina senátorů.
Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl 18 let, do Posla­necké sněmovny může být zvolen občan ČR starší 21 let a do Senátu starší 40 let.
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců či senátorů.
Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, se postoupí Senátu, jenž jej schválí, zamítne či vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jestliže Se­nát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu a návrh je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců (tedy nestačí již jenom nadpoloviční většina přítomných poslanců).
HLAVA TŘETÍ - MOC VÝKONNÁ PREZIDENT REPUBLIKY
Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí Parlament (obě komory) na dobu pěti let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Prezident jmenuje předsedu a členy vlády, soudce, podepisuje zákony (může Par­lamentu vrátit přijatý zákon), odvolává vládu, odpouští a zmírňuje soudní tresty a může udělovat amnestii. Zastupuje stát navenek, je vrchním velitelem ozbroje­ných sil a jmenuje generály, vyhlašuje volby do Parlamentu a plní další úkoly.
VLÁDA
Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Státní zastupitelství (dříve prokuratura) zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.
HLAVA ČTVRTÁ - MOC SOUDNÍ
Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. ÚSTAVNÍ SOUD
Ústavní soud ochraňuje ústavnost. Skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let a rozhoduje o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, o ústavních stížnostech proti státu a dalších záležitostech. SOUDY
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.
HLAVA PÁTÁ - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
Tento úřad vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění stát­ního rozpočtu.
HLAVA ŠESTÁ - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ČNB
ČNB je ústřední bankou státu. Hlavním cílem činnosti této banky je péče o stabilitu měny.
HLAVA SEDMÁ - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
Česká republika se člení na obce, které jsou základ­ními územními samosprávnými celky. Obec je samo­statně spravována zastupitelstvem. Členové zastupi­telstev jsou voleni na dobu čtyř let. Zastupitelstva mo­hou vydávat vyhlášky v mezích své působnosti.

HLAVA OSMÁ - PŘECHODNÁ A ZAVERECNA
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
     
PRO ZÁJEMCE 1
Jak podat návrh na státní vyznamenání
Návrh na udělení státního vyznamenání může podat občan, skupina občanů či organizace přímo prezidentu republiky. Návrhy je možné zasílat prezidentu republiky na adresu:
Kancelář prezidenta republiky
Praha 1 - Hrad, 11908.
Elektronická podání je možné zasílat na e-mailovou adresu: posta@hrad.cz.
Případně lze návrh podat osobně na hlavní podatelně Pražského hradu (Kancelář prezidenta republiky, Praha 1 - Hrad, 11908, vstup ze 3. nádvoří).
V návrhu odůvodněte, proč by daná osoba měla být vyznamenána. Zašlete veškeré dokumenty, které by mohly Váš návrh podpořit: životopis, funkce, výčet činností či zásluh dané osoby, publikační přehled, atp. Pokud je Vám znám, připojte také kontakt na navrhovanou osobu, v případě návrhu „in memoriam“ kontakt na příbuzné. Rovněž si zkontrolujte, zda Vámi navrhovaná osoba již nebyla v minulosti vyznamenána. Prezident republiky dává přednost udělení vyznamenání nové osobnosti před kumulací vyznamenání.
Prezident republiky se každým návrhem zabývá a pečlivě jej posuzuje.

Státní symboly
Státní symboly České republiky
Českých státních symbolů, je celkově 7:

1)    Velký státní znak
2)     Malý státní znak
3)    Státní barvy (trikolora)
4)    Státní vlajka
5)    Vlajka prezidenta republiky
6)    Státní pečeť
7)    Státní hymna – Kde domov můj?

1)   Velký státní znak
Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem se zlatou korunou a červenou zbrojí.

2)   Malý státní znak
Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou.

3)   Státní barvy
Státní barvy jsou bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí.

4)   Státní vlajka
Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.

5)   Vlajka prezidenta republiky
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

6)   Státní pečeť
Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis "ČESKÁ REPUBLIKA".
Pečetidlo státní pečeti uchovává president republiky.


7)   Státní hymna
Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj". Poprvé zazněla ve hře Fidlovačka.
Ostatní symboly, které nejsou zakotveny v ústavě:
1)   České korunovační klenoty – především Svatováclavská koruna
Svatováclavská koruna je historickým symbolem Českého státu. Byla zhotovena pro korunovaci českého krále Karla IV., která se konala  1.září 1347. Pro její vytvoření bylo zřejmě použito kamenů z původní přemyslovské koruny. Koruna nikdy nebyla ve vlastnictví krále, byla mu pouze svěřena. Koruna bývala umístěna na lebce sv. Václava. Nyní je uložena v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
2)   Národní strom – Lípa srdčitá
Sdružování občanů
SDRUŽOVÁNÍ OBČANŮ

Listina základních práv a svobod zaručuje právo občanů svobodně se sdružovat ve spolcích, společ­nostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat politické strany.
Formy sdružování občanů:
•      Spolky (např. spolek na ochranu zvířat, filatelistický spolek) sdružují občany se společnými zájmy.
•      Společnosti (např. Logopedická společnost Miloše Sováka, Společnost Národního muzea) často rozvíjejí odkaz vynikajících osobností politických, vědeckých, kulturních, nebo mohou být zaměřeny k dosažení určitého cíle.
•      Komory (Lékařská komora) jsou profesionálními sdruženími (obdobou středověkých cechů), které hlídají vysokou profesionální úroveň i morálku svých členů.
•      Odbory (např. Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství") chrání zájmy zaměstnanců (tj. odpovídající platy, pracovní dobu apod.) před jejich zaměstnavateli, mezi něž patří i stát.
•      Humanitární organizace (např. Mezinárodní Červený kříž, Výbor dobré vůle - nadace Olgy Havlové) vznikají jako pomoc lidem v nouzi (organizují dodávky humanitární pomoci do válčících zemí či zemí po­stižených přírodní katastrofou atd.j.
•      Církve a náboženské společnosti jsou sdružením lidí vyznávajících určitou víru. V České republice existuje celá řada církví a náboženských společností, např. Apoštolská církev, Bratrská jednota bap­tistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev batrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí, Jednota bratrská, Pra­voslavná církev, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Slezská církev evangelická augsbur­ského vyznání, Starokatolická církev, Ústředí muslimských náboženských obcí aj.
• Politické strany v České republice, např. ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, Strana zelených, jsou sdruženími občanů, kteří mají podobný názor na řízení společnosti. Jejich cílem je získat podíl na moci ve státě.

Nejvyšší formou občanské pospolitosti je stát se společným územím, měnou, obranou a ústavou...


Shrnutí kapitoly

Víme, že občanství znamená příslušnost k politické skupině (původně to byla příslušnost k městu, dnes se jedná obvykle o příslušnost ke státu). Tato příslušnost je spojena s nějakými právy. Ten, kdo je držitelem těchto práv, je občan. Každý občan má své povinnosti a práva, od osmnácti let má každý občan právo volební. Občan může mít i více občanství. Pokud nemám občanství dané země, musím zažádat u některých států o vízum v případě cestovaní. Občanství je často zaměňováno se státní příslušností. Je ale možné mít určitou státní příslušnost bez možnosti vykonávat svá občanská práva, je také možné vykonávat občanská práva bez přidělení státní příslušnosti. Dálé známe, že Ústava České republiky je spolu s Listinou základním práv a svobod nejvyšším právním předpisem České republiky. Byla přijata Českou národní radou dne 16.12. 1992 a byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb. (v částce 1/1993 Sb.). Ústava nabyla účinnosti dne 1.1. 1993. A také, že státními znaky České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.


                   OTÁZKY
1. Vyjmenuj všechny státní symboly České republiky.
2. Uveď hlavní město České republiky.
3. Kolik je senátorů?
4. Na jakou dobu se volí poslanci?
5. Kdo vyhlašuje amnestii?
6. Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil?
7. Jaké druhy soudů existují v ČR?
8. Jaký je minimální počet hlasů nutný k tomu, aby byl přijat zákon v poslanecké sněmovně, jestliže byl jeho návrh zamítnut senátem?
9. Jaký je hlavní úkol ČNB?
10. Kdo zastupuje stát navenek?





ODPOVĚDI
1. Malý znak, Velký znak, Hymna, Trikolora, Státní pečeť, Vlajka, Vlajka prezidenta republiky.
2. Praha
3. 81
4. 4 roky
5. Prezident
6. Ministr obrany
7.  Nejvyšší správní soud, vrchní soud, krajský soud, okresní soud, ústavní soud, Nejvyšší soud.
8. Nadpoloviční věršina hlasů
9. Řídí sílu měny, kurzy měn...
10. Ministr zahraničí


Shrnutí studijní opory
Milí studenti, naučili jste se základy státovědy...

Seznam použité literatury
[1] NOVÁK, E., NOVÁKOVÁ, K., Prorok minulosti. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994, 135s. ISBN 80-206-0434-0.
[2] LOMINADZE, D., Cyclotron waves in plasma. 1st ed. Oxford: Pergamon Press, 1981, 68p. ISBN 0-08-021680-3.
[3] FOUČKOVÁ, M. K., Reinkarnace a hlubinná terapie. In WHITTON, J. L., FISHER, J. Život mezi životy. Brno: Bollingenská věž, 1992, s. 9-14. ISBN 80-7040-200-1.
[4] Zpravodaj Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1991. Praha: Press-KO a Retrans. ISSN 0862-90005.
[5] NOVÁK, J., Transformace moravskoslezského regionu. In Průmyslová krajina 2004. Karviná: SU OPF, 2004, s. 20-30. ISBN 80-7248-231-9.
[6] Vzory statistických výkazů. Praha: ČSÚ, 2002, Url: http://dw.czso.cz/pls/vykazy/pdf1.

Občanská výchova pro 9 ročník, Valenta Milan, Albra 1998. ISBN 978-80-7361-041-8

Občan státu - Jak se člověk stane občanem státu?

Poučení najdeme v základním zákonu státu - v ústavě (konstituci).

ÚSTAVA
Čl. 12
1. Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
2. Nikdo nemůže proti své vůli zbaven státního občanství.

Občanem našeho státu se stává člověk narozením, když je alespoň jeden z rodičů občanem České republiky. Státní občanství je právním vztahem občana k danému státu. Z tohoto vztahu vyplývají práva občana a jeho povinnosti vůči ostatním lidem a vůči celku.

Výhody spojené s českým státním občanstvím:
1) stát se stará o bezpečnost svých občanů
2) stát pomáhá řešit jejich sociální problémy
3) stát zajišťuje zdravotní péči občanů
4) stát zabezpečuje vzdělání občanů
5) stát chrání jejich životní prostředí
6) stát chrání jejich majetek, podnikatelské a jiné oprávněné zájmy

Za to stát požaduje:
1) aby občané plnili své povinnosti vůči státu (např. dodržovali zákony, přispí¬vali do státní pokladny svými daněmi a poplatky)
2) vykonávali vojenskou službu apod.
Občanem České republiky se může stát cizinec tehdy, když:
1) má nepřetržitý trvalý pobyt alespoň 5 let na našem území a byl propuštěn ze státního svazku cizího státu
2) nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin
3) prokáže znalost českého jazyk

Státní symboly České republiky

Českých státních symbolů, je celkově 7:

1) Velký státní znak
2) Malý státní znak
3) Státní barvy (trikolora)
4) Státní vlajka
5) Vlajka prezidenta republiky
6) Státní pečeť
7) Státní hymna – Kde domov můj?


1) Velký státní znak
Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem se zlatou korunou a červenou zbrojí.
2) Malý státní znak
Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou.
3) Státní barvy
Státní barvy jsou bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí.



4) Státní vlajka
Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.
5) Vlajka prezidenta republiky
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.
6) Státní pečeť
Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis "ČESKÁ REPUBLIKA".
Pečetidlo státní pečeti uchovává president republiky.
7) Státní hymna
Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj". Poprvé zazněla ve hře Fidlovačka.






Ostatní symboly, které nejsou zakotveny v ústavě:
1) České korunovační klenoty – především Svatováclavská koruna
Svatováclavská koruna je historickým symbolem Českého státu. Byla zhotovena pro korunovaci českého krále Karla IV., která se konala  1.září 1347. Pro její vytvoření bylo zřejmě použito kamenů z původní přemyslovské koruny. Koruna nikdy nebyla ve vlastnictví krále, byla mu pouze svěřena. Koruna bývala umístěna na lebce sv. Václava. Nyní je uložena v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
2) Národní strom – Lípa srdčitá

OBČANSKÁ SPOLEČNOST, SDRUŽOVÁNÍ OBČANŮ, OBEC, STÁT

Vůbec mi to neslo. Skláněl jsem se nad prázdnou stránkou, nervózně okusoval konec tužky, ale nemyslel jsem ani na úkol, dokonce ani na babičku, myslel jsem jen na to, jak mi to vůbec nejde. A to zbývalo ještě plno úkolů z období, kdy jsem se kvůli té smutné události doma nemohl na nic soustředit. Jestli vám není jasné, o čem mluvím, tak o téhle učebnici, kterou sepisuji s panem učitelem Valentou. Máme to tak domluvené, že já něco napíšu na zadaný námět a on to pak rozšíří, upraví a doplní komentářem.
Do toho zazněl zvonek. Dvakrát krátce, jednou dlouze - signál domluvený s Ilonou. No to je pěkné, brblal jsem si cestou ke dveřím, přišla mě vyzvednout do dramaťáckého kroužku a já s úkolem ani nehnul.
„Čau, tak co, jdeme?" usmívala se ve dveřích v tom bílém svetříku, co jí tak moc sluší. „Člověče, nemůžu," zavrtěl jsem hlavou a vysvětloval situaci.
Ilona jen mávla rukou: „Teda, ty s tím naděláš! Tak víš co, sepíšem to spolu! Stejně jsem ti chtěla navrhnout, že bys to měl kvůli větší nestrannosti psávat se mnou," řekla a hrnula se dovnitř.
Docela mi to vyrazilo dech: „Co myslíš tím kvůli větší nestrannosti?!"
„Víš, my, ženy, vidíme některé věci jinak než vy, muži. Řekla bych skutečněji a ne tak, jak o nich píšete s Valentou. A také z ničeho neděláme vědu, třeba jako teď zrovna ty. Tak mi ukaž zadání úkolu, ať s tím hneme."
Úplně vyvedený z míry jsem Iloně předložil poznámky napsané učitelem:
SDRUŽOVÁNÍ OBČANŮ
Listina základních práv a svobod zaručuje právo občanů svobodně se sdružovat ve spolcích, společ¬nostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat politické strany.
Formy sdružování občanů:
• Spolky (např. spolek na ochranu zvířat, filatelistický spolek) sdružují občany se společnými zájmy.
• Společnosti (např. Logopedická společnost Miloše Sováka, Společnost Národního muzea) často rozvíjejí odkaz vynikajících osobností politických, vědeckých, kulturních, nebo mohou být zaměřeny k dosažení určitého cíle.
• Komory (Lékařská komora) jsou profesionálními sdruženími (obdobou středověkých cechů), které hlídají vysokou profesionální úroveň i morálku svých členů.
• Odbory (např. Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství") chrání zájmy zaměstnanců (tj. odpovídající platy, pracovní dobu apod.) před jejich zaměstnavateli, mezi něž patří i stát.
• Humanitární organizace (např. Mezinárodní Červený kříž, Výbor dobré vůle - nadace Olgy Havlové) vznikají jako pomoc lidem v nouzi (organizují dodávky humanitární pomoci do válčících zemí či zemí po¬stižených přírodní katastrofou atd.j.
• Církve a náboženské společnosti jsou sdružením lidí vyznávajících určitou víru. V České republice existuje celá řada církví a náboženských společností, např. Apoštolská církev, Bratrská jednota bap¬tistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev batrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí, Jednota bratrská, Pra¬voslavná církev, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Slezská církev evangelická augsbur¬ského vyznání, Starokatolická církev, Ústředí muslimských náboženských obcí aj.
• Politické strany v České republice, např. ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, Strana zelených, jsou sdruženími občanů, kteří mají podobný názor na řízení společnosti. Jejich cílem je získat podíl na moci ve státě.
Nejvyšší formou občanské pospolitosti je stát se společným územím, měnou, obranou a ústavou...
Ilona dočetla poznámky a zakroutila hlavou: „Vždyť je to jasné, čemu prosím tě nerozumíš?"
Snažil jsem se jí vysvětlit, že vím, že je to jasné a že všemu rozumím, ale že jde o nějaký ten nápad, ze kterého by vznikla nová kapitola učebnice o ústavě, státu a sdružování občanů.
„Aha...," poznamenala Ilona a posadila se do křesla. Okamžik mlčela, vraštila obočí a pak kývla hlavou: „Je to jasné, třebas taková ústava...".
„Moment," přerušil jsem ji a sáhl po bloku. Těšil jsem se na spásný nápad, ale Ilona se-od¬mlčela a svraštila jen o něco víc obočí.
„Už to mám!" prohlásila vítězoslavně nakonec: „Chtělo by to nějaký nápad!"
„Hm...," protáhl jsem uznale a sklapl blok.
„No samo, jdeme za bráchou, ten má plno nápadů. Před chvílí zrovna přijel ze školy, je sám doma a nudí se."
Teprve na příkladu Hrocha (tj. Ilonina bratra Jirky) jsem názorně pochopil, co Ilona myslela tím, když říkala, že ženy vidí některé věci jinak než muži.
Když jsme dorazili ke Kopeckým, spatřil jsem Hrocha zavaleného prací. Na dveřích pokoje měl napsáno červenou křídou: Nerušit! Pracuji!!! Nezvané hosty střílím okamžitě, pozvané po dvou minutách!!!!

„Ahoj Valdo, rád tě vidím, aleještě raději tě uvidím z druhé strany těchhle dveří. Čau a zase se někdy ukaž...," zahučel výstražně, jen jsme nakoukli do jeho pokoje a téměř nezvedl oči od počítače. Z čehož se dalo celkem jasně usoudit, že nemá času nazbyt. Ale Ilona byla jiného názoru: „Hele bratře, máme malý problém a potřebovali bychom některý z tvých šílených nápadů, bude to jen chvilka a hned zase půjdeme...," snažila se vlísat do jeho pozornosti, ale zdálo se, že marně. Hroch jen na okamžik zvedl oči od klávesnice a zavrčel: „Drahá příbuzná, do zítřka musím dopsat seriál repor¬táží (už jsem se zmínil o tom, že Hroch studuje novina¬řinu), i kdybych měl někoho uškrtit těmahle rukama a můžeš hádat, kdo to asi bude!"
Nutno poznamenat, že to s Ilonou ani nehnulo, klidně mluvila dál a přitom se vydala na pochod místností: „...jde o takový malý nápad s ústavou, vlastně ani ne s ústavou jako vůbec se sdružováním občanů, nebo teda s ústavou taky, to jo, ale... no, jak bych to nejlépe vy¬světlila, abys to pochopil i ty... a jejda, tady ti asi něco vypadlo!" připochodovala Ilona k připojení počítače do sítě, a když Hroch na její řeči nereagoval, vytrhla šňůru ze zásuvky.
Hroch ještě chvíli nechápavě civěl na ztemnělou obra¬zovku, než mu došlo, co se stalo. Pak zařval něco, co bo¬hužel nejde zaznamenat do učebnice, vyskočil a vrhl se k Honě, která vyděšeně vypískla a snažila se spasit útěkem. Pozdě. Hroch ji povalil u dveří na koberec a začal ji nelítostně lechtat po celém těle (mimochodem - nedávno se mi podařilo zjistit, že je fakt děsně lechtivá). Ilona nepříčetně pištěla a prosila o slitování a když to nepomohlo, zahryzla se mu do lýtka, což byla velká paráda a mě přitom napadlo, že být mladší sestrou staršího bratra (a zvláště Hrocha) je mnohem větší legrace než přijít na svět jako mladší bratr starší sestry, což byl můj případ. Sourozenecké kočko¬vání zatím dospělo ke konci. Námahou zrudlý Hroch se svalil na koberec, Ilona si na něj sedla a před obličej mu nastavila můj blok s poznámkami od učitele.
„Hele, lidi, teď mě nic nenapadá, fakticky musím nejdříve dokončit ty reportáže, ale tuhle čtu v zadání úkolu Ústava - struktura a obsah, takže...," řekl Hroch a s hroším zafuněním vstal

z koberce, aby v knihovně nalistoval jakousi složku: „Takže si vezměte Ústavu České republiky a zpracujte její obsah, třeba vás přitom něco napadne a když ne. tak já potom přijdu za vámi a uvidí se."
Což se také stalo. Vzali jsme si ústavu do kuchyně, vypsali její obsah, na nic jsme přitom ne¬přišli, zato když pak přišel Hroch, tak se vidělo. Přinesl totiž ty svoje reportáže a my jsme zjis¬tili, že... ale o tom až příště. Všechno má svůj čas, a tak si nejdříve připomeneme ústavní zákon:

Ústava České republiky platná od 1.1.1993 je složena z preambule, 113 článků členěných do 8 hlav; součástí ústavního pořádku je i Listina základních práv a svobod. I když pomineme Listinu, kterou jsme podrobně probírali v loňském roce, zůstává velké množství dalšího textu. Proto jsme vypsali jen obsah některých článků.

PREAMBULE čili úvodní část je slavnostním prohláše¬ním o přijetí ústavy: „My, občané České republiky v Če¬chách, na Moravě a ve Slezsku,... prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky..."
HLAVA PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
ČI. 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

První hlava dále hovoří o tom, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, sta¬noví Prahu za hlavní město republiky a naše státní symboly (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu) i další záležitosti.
HLAVA DRUHÁ - MOC ZÁKONODÁRNÁ
Zákonodárná moc náleží Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami - Posla¬neckou sněmovnou a Senátem.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců volených na 4 roky, Senát má 81 se¬nátorů volených na 6 let, přičemž každé dva roky se volí a tudíž vyměňuje tře¬tina senátorů.
Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl 18 let, do Posla¬necké sněmovny může být zvolen občan ČR starší 21 let a do Senátu starší 40 let.
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců či senátorů.

Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, se postoupí Senátu, jenž jej schválí, zamítne či vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jestliže Se¬nát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu a návrh je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců (tedy nestačí již jenom nadpoloviční většina přítomných poslanců).
HLAVA TŘETÍ - MOC VÝKONNÁ PREZIDENT REPUBLIKY
Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí Parlament (obě komory) na dobu pěti let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Prezident jmenuje předsedu a členy vlády, soudce, podepisuje zákony (může Par¬lamentu vrátit přijatý zákon), odvolává vládu, odpouští a zmírňuje soudní tresty a může udělovat amnestii. Zastupuje stát navenek, je vrchním velitelem ozbroje¬ných sil a jmenuje generály, vyhlašuje volby do Parlamentu a plní další úkoly.

VLÁDA
Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Státní zastupitelství (dříve prokuratura) zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.
HLAVA ČTVRTÁ - MOC SOUDNÍ Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. ÚSTAVNÍ SOUD
Ústavní soud ochraňuje ústavnost. Skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let a rozhoduje o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, o ústavních stížnostech proti státu a dalších záležitostech. SOUDY

Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.
HLAVA PÁTÁ - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

Tento úřad vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění stát¬ního rozpočtu.

HLAVA ŠESTÁ - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ČNB je ústřední bankou státu. Hlavním cílem činnosti této banky je péče o stabilitu měny.
HLAVA OSMA ■ USTANOVENÍ

HLAVA SEDMÁ - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA Česká republika se člení na obce, které jsou základ¬ními územními samosprávnými celky. Obec je samo¬statně spravována zastupitelstvem. Členové zastupi¬telstev jsou voleni na dobu čtyř let. Zastupitelstva mo¬hou vydávat vyhlášky v mezích své působnosti.
PŘECHODNÁ A ZAVERECNA
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
0 w


Vzhledem k rozsahu kapitoly se v komentáři zaměřím pouze na krátkou poznámku k nejdůležitější (z hlediska fungování demokracie) formě občanského sdružování v rámci státu - politickým stranám.
Strany, které v parlamentních volbách získají více než 5 % voličských hlasů, se dostávají do posla¬necké sněmovny parlamentu. Platí pravidlo, čím více hlasů získají, tím více svých zástupců (poslan¬ců) mají ve sněmovně. Vítězná strana většinou nemívá v poslanecké sněmovně početní převahu, kte¬rá je nutná k prosazení zákonů. Proto musí ke spolupráci přizvat poslance jiných politických stran, které mají podobný program.
Strana s největším počtem získaných hlasů zpravidla dostane za úkol sestavit novou vládu (před¬sedou vlády bývá předseda této vítězné strany). Pokud tato strana přizve do vlády zástupce politic¬kých stran s podobným programem, vytvoří s nimi tzv. koaliční vládu. Výjimkou ve světě i u nás ne¬bývají ani menšinové vlády, kdy strana pověřená sestavením vlády nemá v poslanecké sněmovně početní převahu a k prosazení zákonů musí získat podporu některé z dalších parlamentních stran.
Podle programu lze politické strany rozdělit zhruba na strany křesťanské, liberální, sociálně demokra¬tické, nacionalistické, popř. jiné.
Strany, které mají své členy ve vládě, se nazývají koaliční strany, ostatní parlamentní strany většinou tvoří tzv. opozici.


1. Označ neexistující církevní společnosti:

APOŠTOLSKÁ CÍRKEV] Q CfRKEv,   MLADOKATOLICKÁ
FEDERACE ŽIDOVSKÝCH M£ST~)Q C/RKE^ SPoLXČNQST ŽLUTÝCH KklŠQVNťKÓ \
ČESKA' CI'RKEV HUSITSKXÍ C*) CÍRKEV WVENTISTÓ SEDMÉHO ONB
CT^^oyéRhjX CÍRKEV \C*2?^ZW4 CÍRKEV A^6SPC/^K£Wo VYZNÍÍNÍ
(^)BUDDHtSTtCKX Ci^KEv] Q VEĎŇ&TA BRATRSKÁ


2. Zjisti:
- název politických stran označených v kapitole jen počátečními písmeny,
- které z nich tvoří vládní koalici a které opozici,
- názvy jiných politických stran registrovaných v republice.

3. Vyjmenuj co možná největší počet občanských sdružení (spolků, společností...), jež se vysky¬tují v místě tvého bydliště. Jakým způsobem ses dozvěděl(a) o jejich existenci (z tisku, míst¬ního vysílání, z nástěnky...)?
4. Opakování z minulých ročníků
Popiš typy států z hlediska jejich státního zřízení a formy vlády.
5. Sestroj žebříček úspěšnosti českých politických stran podle toho, jak se umístily (tj. kolik pro¬cent hlasů získaly) v posledních volbách.
6. „Ústavoznalectví"
aneb hodnotící test pro každého z vás...
Za každou správnou odpověď si připočítej počet bodů uvedený v závorce za otázkou: 'a) Vyjmenuj všechny státní symboly České republiky. (3 body)
b) Uveď hlavní město České republiky. (1 bod)
c) Jmenuj všechny komory parlamentu. (2 body)
d) Kolik je senátorů? (1 bod)
e) Na jakou dobu se volí poslanci? (2 body)
f) Kdo může být zvolen senátorem? (3 body)
g) Kdo se podílí na výkonné moci? (2 body)
h) Kdo zastupuje stát navenek? (1 bod)
ch) Kdo vyhlašuje amnestii? (1 bod)

i) Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil? (2 body) j) Jaké druhy soudů existují v ČR? (3 body)
k) Jaký je minimální počet hlasů nutný k tomu, aby byl přijat zákon v poslanecké sněmovně,
jestliže byl jeho návrh zamítnut senátem? (5 bodů) 1) Jaký je hlavní úkol ČNB? (1 bod)

Vyhodnocení:



Gratulujeme. Jsi skutečný znalec Ústavy ČR. Do budoucna ti do¬poručujeme zvolit si právnická studia, abys byl připraven, až při¬jde tvůj čas, nastoupit na místo jednoho z 15 vyvolených (tedy jme¬novaných) soudců Ústavního soudu.




Průměrný výsledek čili zla¬tá střední cesta.
Podprůměrný výsledek (stříbrná střední cesta?)


NÓÓ...UČ se více! V podstatě jsou dvě cesty, jak obstát se ctí s tímto počtem
bodů. Buď změnit svou státní příslušnost (doporučujeme státy, které nemají vlastní ústavu, např. jihoafrický státe¬ček Buami-Chlamst), nebo se pokusit zrušit Ústavu České republiky.





Pokus se zjistit český výraz slova opozice.

1. Co znamená být občanem státu

,My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.


Občanem je příslušník státu.

Víte, jak se stáváte občany státu? Poučení najdete v základním zákonu státu - v ústave (konstituci).

ÚSTAVA -fijÉrejREFUBiiry
Cl 12
1. Nabývání á pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
2. Nikdo nemůžewt proti Spvůli zbaven .státního oWanství. •.


Občanem našeho státu se stává člověk narozením, když je alespoň jeden z rodičů občanem České re publiky. Státní občanství je právním vztahem občana k danému státu. Z tohoto vztahu vyplývají práv; občana a jeho povinnosti vůči ostatním lidem a vůči celku.

V současné době, kdy se i naše země stala útočištěm mnohým cizincům, vznikají často následující situace
Rusové, operní pěvec a klavíristka, získali povo-   i leník trvalému pobytu v České republice. Zde se jim narodil syn Igor.
• Jaké bude mít jejich syn občanství?
Dočasně u nás pracuje ukrajinský dělník. Nemá právo trvalého pobytu, ale oženil se s českou stát¬ní občankou. Narodila se jim dcera Světlana.
• Jaké bude mít občanství jejich dcera?

Způsoby nabývání státního občanství se v někte¬rých případech stávají předmětem spekulace, chtě-jí-li cizinci u nás získat výhody, které plynou z na¬šeho státního občanství.
• Vysvětlete uvedené výhody spojené s českým státním občanstvím:
■/ stát se stará o bezpečnost svých občanů, ■/ stát pomáhá řešit jejich sociální problémy, ■/ stát zajišťuje zdravotní péči občanů,
V stát zabezpečuje vzdělání občanů, •/ stát chrání jejich životní prostředí, ■/ stát chrání jejich majetek, podnikatelské
a jiné oprávněné zájmy.

Za to stát požaduje, aby občané plnili své povinnosti vůči státu, například dodržovali zákony, přispí¬vali do státní pokladny svými daněmi a poplatky, vykonávali vojenskou službu apod.
Občanem České republiky se může stát cizinec tehdy, když:
■/ má nepřetržitý trvalý pobyt alespoň 5 let na našem území a byl propuštěn ze státního svazku cizího státu, ■/ nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin, ■/ prokáže znalost českého jazyka.

SDRUŽOVÁNÍ OBČANŮ

Listina základních práv a svobod zaručuje právo občanů svobodně se sdružovat ve spolcích, společ¬nostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat politické strany.
Formy sdružování občanů:
• Spolky (např. spolek na ochranu zvířat, filatelistický spolek) sdružují občany se společnými zájmy.
• Společnosti (např. Logopedická společnost Miloše Sováka, Společnost Národního muzea) často rozvíjejí odkaz vynikajících osobností politických, vědeckých, kulturních, nebo mohou být zaměřeny k dosažení určitého cíle.
• Komory (Lékařská komora) jsou profesionálními sdruženími (obdobou středověkých cechů), které hlídají vysokou profesionální úroveň i morálku svých členů.
• Odbory (např. Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství") chrání zájmy zaměstnanců (tj. odpovídající platy, pracovní dobu apod.) před jejich zaměstnavateli, mezi něž patří i stát.
• Humanitární organizace (např. Mezinárodní Červený kříž, Výbor dobré vůle - nadace Olgy Havlové) vznikají jako pomoc lidem v nouzi (organizují dodávky humanitární pomoci do válčících zemí či zemí po¬stižených přírodní katastrofou atd.j.
• Církve a náboženské společnosti jsou sdružením lidí vyznávajících určitou víru. V České republice existuje celá řada církví a náboženských společností, např. Apoštolská církev, Bratrská jednota bap¬tistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev batrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí, Jednota bratrská, Pra¬voslavná církev, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Slezská církev evangelická augsbur¬ského vyznání, Starokatolická církev, Ústředí muslimských náboženských obcí aj.
• Politické strany v České republice, např. ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, Strana zelených, jsou sdruženími občanů, kteří mají podobný názor na řízení společnosti. Jejich cílem je získat podíl na moci ve státě.

Nejvyšší formou občanské pospolitosti je stát se společným územím, měnou, obranou a ústavou...

Ústava České republiky

Ústava České republiky platná od 1.1.1993 je složena z preambule, 113 článků členěných do 8 hlav; součástí ústavního pořádku je i Listina základních práv a svobod. I když pomineme Listinu, kterou jsme podrobně probírali v loňském roce, zůstává velké množství dalšího textu. Proto jsme vypsali jen obsah některých článků.

PREAMBULE čili úvodní část je slavnostním prohláše¬ním o přijetí ústavy: „My, občané České republiky v Če¬chách, na Moravě a ve Slezsku,... prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky..."

HLAVA PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
ČI. 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
První hlava dále hovoří o tom, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, sta¬noví Prahu za hlavní město republiky a naše státní symboly (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu) i další záležitosti.
HLAVA DRUHÁ - MOC ZÁKONODÁRNÁ
Zákonodárná moc náleží Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami - Posla¬neckou sněmovnou a Senátem.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců volených na 4 roky, Senát má 81 se¬nátorů volených na 6 let, přičemž každé dva roky se volí a tudíž vyměňuje tře¬tina senátorů.
Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl 18 let, do Posla¬necké sněmovny může být zvolen občan ČR starší 21 let a do Senátu starší 40 let.
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců či senátorů.
Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, se postoupí Senátu, jenž jej schválí, zamítne či vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jestliže Se¬nát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu a návrh je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců (tedy nestačí již jenom nadpoloviční většina přítomných poslanců).
HLAVA TŘETÍ - MOC VÝKONNÁ PREZIDENT REPUBLIKY
Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí Parlament (obě komory) na dobu pěti let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Prezident jmenuje předsedu a členy vlády, soudce, podepisuje zákony (může Par¬lamentu vrátit přijatý zákon), odvolává vládu, odpouští a zmírňuje soudní tresty a může udělovat amnestii. Zastupuje stát navenek, je vrchním velitelem ozbroje¬ných sil a jmenuje generály, vyhlašuje volby do Parlamentu a plní další úkoly.

VLÁDA
Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Státní zastupitelství (dříve prokuratura) zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.
HLAVA ČTVRTÁ - MOC SOUDNÍ
Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. ÚSTAVNÍ SOUD
Ústavní soud ochraňuje ústavnost. Skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let a rozhoduje o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, o ústavních stížnostech proti státu a dalších záležitostech. SOUDY
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.
HLAVA PÁTÁ - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
Tento úřad vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění stát¬ního rozpočtu.
HLAVA ŠESTÁ - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ČNB
ČNB je ústřední bankou státu. Hlavním cílem činnosti této banky je péče o stabilitu měny.
HLAVA SEDMÁ - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
Česká republika se člení na obce, které jsou základ¬ními územními samosprávnými celky. Obec je samo¬statně spravována zastupitelstvem. Členové zastupi¬telstev jsou voleni na dobu čtyř let. Zastupitelstva mo¬hou vydávat vyhlášky v mezích své působnosti.

HLAVA OSMÁ - PŘECHODNÁ A ZAVERECNA
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Občanské sdružování v rámci státu - politické strany

Strany, které v parlamentních volbách získají více než 5 % voličských hlasů, se dostávají do posla¬necké sněmovny parlamentu. Platí pravidlo, čím více hlasů získají, tím více svých zástupců (poslanců) mají ve sněmovně. Vítězná strana většinou nemívá v poslanecké sněmovně početní převahu, která je nutná k prosazení zákonů. Proto musí ke spolupráci přizvat poslance jiných politických stran, které mají podobný program.

Strana s největším počtem získaných hlasů zpravidla dostane za úkol sestavit novou vládu (před¬sedou vlády bývá předseda této vítězné strany). Pokud tato strana přizve do vlády zástupce politických stran s podobným programem, vytvoří s nimi tzv. koaliční vládu. Výjimkou ve světě i u nás nebývají ani menšinové vlády, kdy strana pověřená sestavením vlády nemá v poslanecké sněmovně početní převahu a k prosazení zákonů musí získat podporu některé z dalších parlamentních stran.

Podle programu lze politické strany rozdělit zhruba na strany křesťanské, liberální, sociálně demokratické, nacionalistické, popř. jiné.

Strany, které mají své členy ve vládě, se nazývají koaliční strany, ostatní parlamentní strany většinou tvoří tzv. opozici.

Co znamená být občanem státu

Občanem je příslušník státu.

Víte, jak se stáváte občany státu? Poučení najdete v základním zákonu státu - v ústave (konstituci).

ÚSTAVA
Cl 12
1. Nabývání á pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
2. Nikdo nemůžewt proti Spvůli zbaven .státního oWanství. •.


Občanem našeho státu se stává člověk narozením, když je alespoň jeden z rodičů občanem České re publiky. Státní občanství je právním vztahem občana k danému státu. Z tohoto vztahu vyplývají práv; občana a jeho povinnosti vůči ostatním lidem a vůči celku.
V současné době, kdy se i naše země stala útočištěm mnohým cizincům, vznikají často následující situace
Rusové, operní pěvec a klavíristka, získali povo-   i leník trvalému pobytu v České republice. Zde se jim narodil syn Igor.
• Jaké bude mít jejich syn občanství?
Dočasně u nás pracuje ukrajinský dělník. Nemá právo trvalého pobytu, ale oženil se s českou stát¬ní občankou. Narodila se jim dcera Světlana.
• Jaké bude mít občanství jejich dcera?

Způsoby nabývání státního občanství se v někte¬rých případech stávají předmětem spekulace, chtě-jí-li cizinci u nás získat výhody, které plynou z na¬šeho státního občanství.
• Vysvětlete uvedené výhody spojené s českým státním občanstvím:
■/ stát se stará o bezpečnost svých občanů, ■/ stát pomáhá řešit jejich sociální problémy, ■/ stát zajišťuje zdravotní péči občanů,
V stát zabezpečuje vzdělání občanů, •/ stát chrání jejich životní prostředí, ■/ stát chrání jejich majetek, podnikatelské
a jiné oprávněné zájmy.

Za to stát požaduje, aby občané plnili své povinnosti vůči státu, například dodržovali zákony, přispí¬vali do státní pokladny svými daněmi a poplatky, vykonávali vojenskou službu apod.
Občanem České republiky se může stát cizinec tehdy, když:
■/ má nepřetržitý trvalý pobyt alespoň 5 let na našem území a byl propuštěn ze státního svazku cizího státu, ■/ nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin, ■/ prokáže znalost českého jazyka.

ŠUMAVA - NÁRODNÍ PARKY SVĚTA

Člověk je nedílnou součástí přírody, po tisíciletí se к ní však choval macešsky a bezohledně ji ničil . Škody napáchané na přírodním prostředí se úměrně zvyšovaly hlavně s rozmachem průmyslu . Dnes už si mnoho lidí uvědomuje , že přírodu musíme chránit. V České republice je ochrana životního prostředí zakotvena v řadě zákonů, včetně zákona o ochraně přírody . Zvláště cenná přírodní území jsou dnes chráněna přísnými předpisy, které se snaží omezit jakoukoli činnost, jež může přírodě škodit . Bohužel však v mnoha případech přišla ochranná opatření později anebo nepomohla - četné druhy rostlin a živočichů z naší přírody již vymizely . Navíc stále nedokážeme plně zabránit negativním vlivům současné civilizace , a to ani na chráněných územích.
První přírodní rezervace na našem území - ŽOFÍNSKÝ PRALES a HOJNÁ VODA v NOVOHRADSKÝCH HORÁCH - byly ustaveny již roku 1838 jako druhé nejstarší v Evropě . Dnes je jich na území ČR několik desítek .
К našim nejstarším naučným stezkám patří například MEDNÍK V POSÁZAVÍ , kde roste unikátní rostlina kandík psí zub a můžeme se tu setkat i se vzácným mlokem skvrnitým . Kandík psí zub je trvalá , 35 cm vysoká liliovitá rostlina , kvetoucí brzy zjara . U nás roste na jediném místě - na vrchu Medník . Z mnoha naučných stezek na okraji Prahy uveďme alespoň Prokopské údolí a Trojskou kotlinu . Horním Povltavím prochází Medvědí stezka, pod Slapskou přehradou Svatojánské proudy, v okolí Písku Cesta drahokamů nebo Krajem Alše, známé je i Božídarské rašeliniště . A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.



- 1 -
ŠUMAVA
  Národní park Šumava byl vyhlášen vládním nařízením č. 163/1991 Sb. v roce 1991. Jeho rozloha činí 69 030 ha a je největším národním parkem nejen v České republice, ale i v celé střední Evropě.
Zahrnuje nejkrásnější a nejcennější partie Šumavy. Rozkládá se podél státní hranice s Německem a Rakouskem od Železné Rudy po Zvonkovou u Lipenské přehradní nádrže. Jeho předpolím je Chráněná krajinná oblast Šumava, která byla vyhlášena v roce 1963 a na bavorské straně sousedí s Národním parkem Bavorský les, který po rozšíření v roce 1996 má mít rozlohu 23 000ha.
Tato tři území tvoří jednotný, v Evropě jedinečný přírodní celek, který UNESCO vyhlásilo v r. 1990 za biosférickou rezervaci a tvoří takzvanou Zelenou střechu Evropy.
NP Šumava se rozkládá v nadmořské výšce mezi 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) a 1378 m (vrchol Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy). Nejvyšší horou Šumavy a Bavorského lesa je Velký Javor – 1456m n. m..
Šumavské klima je velmi drsné - průměrná roční teplota je od 3,5 - do 6,5 stupňů C, srážkově bohaté - průměrné roční srážky od 800 mm do 1600 mm.
  Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy, je tvořena rulami a svory. Je to lesnaté pohoří s rozsáhlými náhorními plochami - pláněmi s pomístně vystupujícími vrcholy a hlubokými údolími (údolí Křemelné, údolí Vydry). Činností ledovců, v době ledové, vznikla ledovcová jezera a kary. Na české straně je pět těchto jezer, z nichž dvě největší - Černé a Čertovo jsou v Chráněné krajinné oblasti Šumavy v Královském hvozdu a další Plešné jezero, Prášilské jezero a jezero Laka na území NP. Na bavorské straně se pak nacházejí tři - pod Velkým Javorem Velké a Malé javorské jezero a pod Roklanem Roklanské jezero. Všechna tato jezera jsou pro návštěvníky přístupná a jsou hojně navštěvovaná.
  Pro Šumavu jsou charakteristické náhorní roviny - pláně. Jsou to ploché územní celky zčásti bezlesé, nacházející se v nadmořské výšce od 800 m (Kochánovské pláně) po 1250 m (Modravské pláně). Na těchto šumavských pláních se nacházejí nejcenější území - rašeliniště vrchovištního typu, kterým se říká slatě. Na některých z nich jsou zachovalá rašelinná jezírka. Pro veřejnost je přístupná Tříjezerní slať nad Srním, Jezerní slať u Horské Kvildy a Chalupská slať u Svinné Lady. Největší komplex slatí na Šumavě - Modravské slatě o rozloze 3615 ha je pro veřejnost zatím nepřístupný, protože se jedná o jedinečné přírodní útvary, které jsou nejvíce zranitelné přítomností člověka. V údolí Vltavy, jižně od Volar, se rozkládá největší údolní rašeliniště - Mrtvý luh v nadmořské výšce 740 m. Návštěvník Šumavy může toto údolní rašeliniště shlédnout pouze při splouvání Vltavy od Soumarského mostu.




- 2 -
Turistům nabízí Šumava mnoho nových míst к poznání, rekreujícím se návštěvníkům, hledající oddech po práci, nabízí Šumava nepřeberné množství aktivní relaxace.
Šumava se rozkládá na území dlouhém 120 km, maximální šířka dosahuje až 45 km . Začíná na severu Všerubským průsmykem, na jihu pak končí Vyšebrodským průsmykem. Geomorfologicky se dělí na oblast Železnoradská , Plání ( s Povydřím ) , Trojmezenskou hornatinu a Boubín , Lipenskou oblast s Želnavskou hornatinou . Spolu s Bavorským lesem historicky patří к českému masívu . Horotvorné přeměny zemského povrchu před miliardou let vyzvedly na tomto území horstvo podobné Alpám. V dalších dobách bylo přirozenou erozí horstvo upravováno , současná podoba Šumavy se začala utvářet až v třetihorách v období před 2,5 milionu až 8 tisíci lety v době ledové. Při ústupu ledovců pak vznikala kamenná moře a pod karovými stěnami jezera . Novodobé dějiny centrální Šumavy nejsou tak bohaté jako dějiny podhůří a vnitrozemí . Pravěk připomíná pouze nejvýše položené laténské hradiště Obří hrad z 2. pol. prvního tisíciletí př. n. 1. Hradiště leží nad Losenicí v blízkosti osady Popelná na vrchu Valy ( 1010 m ) a je dosud dobře patrné . Faktický zážitek osídlování vlastní Šumavy sahá až do našeho tisíciletí a souvisí zejména s dobou rozvoje obchodu a s ním spojeným větším pohybem obyvatelstva . Šumavou byly postupně proklestěny stezky , vedené většinou místy dnešních hraničních přechodů . Stezky měly svá pojmenování ( nejznámější Zlatá stezka ), často z různých důvodů měnily svůj směr . U cest postupně vznikaly objekty určené nejprve pro přenocování a střežení těchto cest , později se některá střediska rozrůstala a byla povýšena na královská města . Ve městech se většinou vybíralo mýto, vařilo pivo, rozvíjela řemesla, služby a zábavné podniky. Některá města obdržela plná královská práva trhu . Šumava se stala zajímavou i svým nerostným bohatstvím, především zlatem, které se zde na četných rýžovištích nejprve rýžovalo a později těžilo zejména v okolí Kašperských Hor, dále hnědelem obsahujícím železo, křemenem a stříbrem . К symbióze nerostného bohatství se dřevem došlo ve sklárnách (14. - 20. stol.), kde se dřeva používalo jednak jako paliva pro vytápění pecí, jednak při výrobě potaše . Poté, kdy se ve světě začal používat pro vytápění pecí generátorový plyn, postupně téměř všechny sklárny na Šumavě zanikly . Dalším zdrojem obživy obyvatel a energie byly voda a dřevo . Voda poháněla četné hamry, mlýny, pily ( katry ) a později elektrárny některé řeky a kanály sloužily к plavení dřeva . Dřeva se používalo jednak jako paliva, jednak jako stavebního materiálu a v četných šumavských papírnách jako suroviny pro výrobu papíru . Život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý . Vzhledem ke kratšímu vegetačnímu období bylo velice složité i zemědělství . Některé práce měli pouze sezónní charakter, lidé často hledali obživu v cizině. Při výčtu pracovních příležitostí není možno nevzpomenout ani pašeráctví.
Šumavě, jako hraničním horám, byl vždy přikládán velký strážní význam . V minulosti zde vzniklo osm královackých rychet pro ochranu hranic. Za třicetileté války tu bylo vybudováno opevnění, jehož zbytky je možné spatřit u Strážného a u Dobré v jižní části Šumavy . Zbytky dalšího, nechvalně známého opevnění z doby nedávno minulé oddělujícího kapitalistickou a socialistickou Evropou v podobě železné opony, lze najít téměř všude.

- 3 -
Národní park byl na Šumavě vyhlášen v roce 1991, má rozlohu 690 km2 . Chráněna krajinná oblast Šumava, která byla zřízena v roce 1963, má rozlohu navíc 945 km2 . V roce 1990 dostala Šumava od UNESCA statut biosférické rezervace . National park Bayerisher Wald byl vyhlášen již v roce 1971 . Bavorský les a Šumava společně s přilehlým tvoří jeden z nejrozsáhlejších lesních komplexů střední Evropy ( 2000 km2 ) . V rámci národního parku Šumava jsou vzácné lokality zahrnuty do klidových území. Z hlediska ochrany přírody jsou navíc rozděleny do tří ochranných zón . V první zóně se nacházejí nejvzácnější lokality, často nepřístupné návštěvníkům . Jde zejména o největší zásobárny vody ve střední Evropě - šumavské slatě, prameniště řady řek spadajících Dunajem do povodí Černého, Vltavou i Otavou do Severního moře . Národní park je rovněž specifický i složením fauny a flory, zajímavý je například výskyt několika druhů sov, ohroženého rysa, který se na Šumavě pomalu zabydluje, vzácných tetřevů atd. Z přírodního bohatství kromě celé řady vzácné květeny je zajímavý zejména výskyt horských klimaxových smrčin ve vyšších oblastech .
Oblast Šumavy vykazuje relativně nízké průměrné roční teploty a velmi vysoký úhrn srážek . Hodnoty, naměřené ve vysokých polohách, dokonce výrazně překonají údaje ze srovnatelných nadmořských výšek Alp . К nejstudenějším a nejdeštivějším místům patří Březník u Modravý . Ve všech vyšších polohách jsou proto v zimě vhodné podmínky i pro lyžování . Oblast Železnorudská a Plání se stala díky pravidelným naježděným lyžařským stopám patrně nejlepším místem pro lyžařskou turistiku v Čechách.
Nejstarší správy o turistice na Šumavě pocházejí z druhé poloviny 18. Století a popisují výlety к Černému a Čertovu jezeru. К velké propagaci a rozšíření zájmu o Šumavu svými díly přispěli spisovatelé Adalbert Stifter a Karel Klostermann . Vznikající turistické spolky již od konce 19. století v Čechách i v Německu měli za úkol zprostředkovávat letní pobyty a propagovat krásy Šumavy . Klub českých turistů začal se stavbami rozhleden a turistických chat . К prvním patřila od roku 1900 rozhledna na Svatoboru u Sušice, turistické chaty -U Pramene Vltavy, Mattušova chata na Pancíři, Juránkova chata na Jezerní hoře, chata v Lenoře, na Modravě, v Prášilech i na mnoha jiných místech . Chaty a atraktivní místa postupem času spojila velmi dobrá síť turistických značek, která zůstala z velké části zachována v původní podobě . Po rozpoutání 2. Světové války přišel úpadek, chaty začaly sloužit jiným účelům . Uzavřením hraničního pásma v 50. letech se přerušilo mnoho značených cest a velká část chat byla zrušena . Turistika byla omezena jen na vybrané oblasti.
Otevření hraničního pásma a nových hraničních přechodů přineslo celkové oživení a rozšíření turistických možností . V Prášilech byla postavena nová turistická ubytovna KČT . Mnoho nových turistických značek umožňuje poznat ta nejhezčí a nejodlehlejší místa kdysi hojně obydleného kraje . I já jsem jedno takové místo navštívila . Jmenuje se Klet' a chtěla bych o něm něco napsat.
Ve Zlaté Koruně se nachází bývalý cisterciácký klášter, který založil roku 1263 král Přemysl Otakar II. Sloužil na ochranu před pronikáním Vítkovců od jihu . Vydali jsme se ze Zlaté Koruny po červené značce a obešli ohyb Vltavy . Vystoupli jsme do Plešovic a mírně

- 4 -
zvlněným terénem jsme došli podél Vltavy do Třísova a poté až na Dívčí Kámen . Gotický hrad, který zde byl založen již v roce 1349, byl obydlen téměř 200 let. Od roku 1541 je uváděn jako pustý a chátral až do dnešní doby . Zřícenina je jednou z největších v Čechách . Na ploše 210 x 45 m se zde zachovaly části zdiva horního a dolního hradu, brány parkánu a základy věže . Jsou odtud pěkné výhledy do údolí Vltavy . Zátoka u řeky byla však obydlena již dříve - poslední výzkumy dokazují nejstarší osídlení již z pozdní doby kamenné .
Cele okolí hradu je chráněnou lokalitou . Z Dívčího Kamene jsme pokračovali dále po žluté značce a mírně stoupali proti proudu Křemžského potoka . Pohodlná cesta kouzelným údolím nás zavedla do obce Holubov . Zde jsme odbočili ze žluté značky a pokračovali dále po zelené . Došli jsme do Krasetína a dále až к dolní stanici sedačkové lanovky na Klet'.
Pro další výstup můžete použít lanovku , nebo dále pokračovat po zelené . Ta překonává na 3,5 km délky převýšení 425 m . Značka nejdříve prudce stoupá podél lanovky, pak se napojí na cestu a pozvolna se zvedá až ke žluté značce . Od rozcestí U Tunelu nás poslední závěrečné stoupání zavedlo až na vrchol Kleti. Rozhledna Císaře Františka Josefa , která je nejstarší v Čechách , byla postavena již v roce 1825 , skýtá krásné výhledy do okolí. Za příznivého počasí jsou vidět Alpy . Televizní vysílač dosahuje výšky 172 m .
Z vrcholu jsme sestoupili po červené značce . Obešli jsme skalní věže , kde jsme našli i cvičné horolezecké terény , a přišli ke hvězdárně , která byla postavena v letech 1957 - 58 . Její pracovníci se zabývají výzkumem komet a planetek . Pokračovali jsme dále smíšeným lesem a došli na cestu Marie Terezie , kterou připomíná kamenný pomník . Přes samoty Kokotín jsme se vrátili do Zlaté Koruny .
Celá túra je vřazena do CHKO Blanský les se sídlem ve Vyšném u Českého Krumlova . CHKO byla vyhlášena v roce 1989 na území 212 ha, podobně jako národní park Šumava je členěna do zón dle stupně ochrany přírody a zahrnuje 11 přírodních rezervací a památek . Díky podloží a povětrnostním podmínkám zde najdeme mnoho vzácných rostlin .
Blanský les vytváří podkovu začínající Kletí a končící na vrcholku Kluku ( 740 m ) , který je řídce porostlý smrky . Jedná se o převážně lesnatý komplex doplněný rázovitými vesnicemi a již výše zmíněnými zříceninami hradů Dívčí Kámen , Kuklov a klášterem ve Zlaté Koruně . Ve výčtu zajímavostí není možno vynechat staré keltské město z doby laténské v blízkosti Třísova o rozloze 22 ha .
Dobře chránit přírodu vyžaduje co nejlépe ji znát. Jedním z příjemných způsobu, jak se o přírodě naší vlasti hodně dovědět, je vydat se po naučných stezkách. Vedou terénem chráněných území a kromě přírodních zajímavostí si často všímají i historických pozoruhodností . Po naučných stezkách nás vedou značky a tabule s důležitými informacemi o území, kterým procházejí, a s obrázky význačných rostlin a živočichů žijících v okolí stezky .




- 5 -
Čerpala jsem z této literatury :   Turistický průvodce Šumava, Miloslav Martan
                                                         www.sumava.cz

                                                                 
Doufám, že lidé si dají říct . Nebudou ničit tu krásu kolem nás a my nebudeme muset zřizovat další chráněné krajinné oblasti . Člověk si od chvíle , kdy se stal nejúspěšnějším druhem na Zemi , začal přetvářet planetu podle svých představ , čímž samozřejmě ovlivnil a dosud ovlivňuje život jejích zvířecích obyvatel. Po celá staletí jsme bezstarostně káceli stromy , zanášeli přírodu odpadky , vypouštěli do atmosféry jedovaté plyny , chytali a zabíjeli volně žijící zvířata a z moří a oceánů lovili obrovská množství ryb , aniž bychom si lámali hlavu s tím , jaké důsledky toto počínání přináší pro celou planetu . Teprve nedávno jsme si pomalu začali uvědomovat, že budeme-li všechny tyto činnosti praktikovat ve stejné míře jako doposud , bude to zanedlouho znamenat zkázu pro Zemi i pro její obyvatele - včetně nás samotných .
Chceme-li dnes tuto , ke zkáze vedoucí cestu opustit , musíme nejprve změnit svůj postoj к životnímu prostředí naší Země а к jejím zvířecím spoluobyvatelům .

Co je to rasismus?

Rasismus je způsob lidského myšlení a jednání, který najdeme všude ve světě, kde se potkávají lidé dvou  a více ras. Lidská plemena si nejsou rovna, zpravidla se upřednostňují vlastní rasy. Jelikož lidé žijí různě rozprostřeni po celé planetě, má to za vliv, jejich kulturu, životní podmínky, barvu pleti… Díky odlišnosti lidských ras, které dělíme na tři základní: bílou, černou a žlutou, vznikl rasismus (teorie o lidských rasách).

Chování rasisty?

Rasisticky motivované jednání může mít jemné, skryté podoby, podoby společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může však nabýt až násilných forem majících za následek smrt. Rasismus vychází z předpokladu o fyzické a duševní nerovnosti a nerovnosti lidských plemen a o rozhodujícím vlivu rasových odlišností na dějiny a kulturu lidské společnosti. Všem rasovým teoriím je vlastní představa o prapůvodním rozdělení na vyšší a nižší rasy.Vyšší rasy mají být tvůrčí a nositeli civilizace, mají být povolány k vládnutí, Kdežto rasy nižší, neschopné kulturní tvořivosti se stávají objektem vykořisťování a útlaku. Představy o přirozené nerovnosti lidí vznikaly již v otrokářské společnosti, kde sloužily k odstraňování nadvlády otrokářů nad otroky.
Rasismus má mnoho podob a odstínů. Především je třeba dělat rozdíly mezi rasismem teoretickým a praktickým. Pokud jde o rasismus praktický, můžeme rozlišovat mezi rasismem formálním, z moci zákona, se kterým se bylo možno setkat v nacistickém Německu a neformálním, vyplývajícím z postojů některých lidí vůči jedincům s odlišnými rasovými znaky. Po 1. Světové válce získal v Německu popularitu ,, nordický mýtus” o převaze tzv. nordické rasy nad všemi ostatními. V době nacistické diktatury se stal rasismus součástí oficiální ideologie německého fašismu a byl využíván k ospravedlňování expanzivní politiky a vyhlazování miliónů příslušníků různých národů. Rasová opatření uplatňoval i japonský militarismus, do určité míry italský fašismus a jiné reakční režimy. Historická zkušenost prokázala, že sociální, ekonomický a kulturní vývoj není určován rasovým složením obyvatelstva, ale povahou společenského řádu. Soudobý rasismus stejně jako jeho dřívější formy popírá rovnocennost lidských ras a jeho cílem je totální potlačení jiných národů. Rasové teorie se staly ideovým zdrojem a základem nacismu a fašismu. Antroporasové teorie se dnes netěší přílišné přízni, neboť jsou obvykle dávány do souvislosti se zločiny Němců za 2. Světové války. Šíření těchto nauk může vést ve společnosti k probuzení rasistických postojů a ke zvýšenému výskytu rasových konfliktů. Může také vést ke zhoršení mezinárodních vztahů a mezinárodní spolupráce.

Jaká jsou rasistická hnutí?
Za reprezentanty bílého rasismu bývají nejčastěji označovány punkové a skinheadi. Za název hnutí punk mohou vlastně hudební kritici, kteří tímto slovem ( mizerný, nesmyslný ) označovali rock, provozovaný v New Yorku v polovině 60. Let. Právě z příznivců této hudby se vytvořil celý proud, který se později rozšířil v Anglii a koncem 70. Let se objevil také ve východoevropských zemích. Přestože má toto hnutí největší slávu za sebou, stále imponuje jisté části mládeže svými ideami, jako je individualismus, anarchismus, odmítání autorit, propagování volné lásky, fetování. Vyčleňují se z organizované společnosti svým vzhledem – různě vyčesané a nabarvené vlasy, kožené kalhoty a bunda, spousta cvočků, řetězů. Tradiční anarchistický punk se nikdy nechoval násilnicky, pouze tzv. nacipunks přijímají prvky rasismu a sblížili se s skinheady, kteří jsou vůdčí silou v rasistických konfliktech a často se účastní společných akcí. Skini se odlišují tvrdým, agresivním chováním, sklonem k určité organizovanosti, odporem k alkoholu a drogám, uznávají však pivo – český vlastenecký nápoj. Jejich ideologie má blízko k fašismu, jakkoli se od slovně distancují. Často dokáží skandovat současně ,, cikáni do plynu” a ,, nejsme žádní fašisti”. Také v tomto hnutí existují různá křídla, lišící se radikálností názorů. Prakticky všichni odmítají přistěhovalectví a za největší zlo považují právě Romy. Imponují jim spanilé jízdy husitů na nepřátelská území. Považují se za jakousi pořádkovou policii, která vlastně chrání společnost před romskou kriminalitou a cizími mafiemi. Živnou půdou tohoto hnutí je mládež ulice. Nejčastěji nezaměstnaná, nevyučená, nedostudovaná. Nejagresivnější z nich vyrážejí do ulic maskovaní. Je to paradoxní, že právě v době obnovy demokracie u nás vykrystalizovalo takové hnutí, v některých odchylkách přímo hrůzostrašné. Každé násilí vyvolává odvetu, rasismus jakbysmet. Logicky je tu tedy rasismus zvaný černý – rasismus romského etnika zaměřený vůči převládajícímu bílému obyvatelstvu. Zatímco skinheadi propagují pocit nadřazenosti nad barevnými, představitelé černého rasismu se čas od času nechávají slyšet :,, Teď nás utiskujete, ale za dvacet, třicet let tu budeme pány my".”Je to vlastně vyjádření pocitů bezmocnosti, názorů, že se Romové nemohou vyrovnat bílým obyvatelům, konkurovat jim normální cestou. Volí tedy nejrůznější výpady, majetkovou újmu, ale i znásilnění bílé ženy. Taková je skutečnost.

Jaké jsou trestné činy?
Jen v hlavním městě páchají Romové 80% loupeží a více než 95% kapesních krádeží..
Přestože podíl Romů v počtu obyvatel České republiky tvoří pět procent, na celkové kriminalitě se podílejí více než 17% a u loupeží dokonce 47%. A jedná se takřka výhradně o trestnou činnost proti bílým.
Výpady vyvolávají odvetu. Alespoň jeden příklad – týká se skupiny skinů z Kladna, která se vydala na trestnou výpravu. Během jediného dne se jim podařily hned tři zásahy. Nejdříve pronásledovali romskou rodinu s dítětem v kočárku, poté napadli další ženu romské národnosti a jejich pochod skončil v Kladně – Kročehlavech, kde pronásledovali tři romské mladíky s výkřiky typu ,, vašema lebkama vydláždíme Václavák”, je zahnali do dvora. Jenomže tam narazili na odpor – pronásledovaným přišli na pomoc další Romové a vyrazili do protiútoku.

Rasismus tu je, ať se nám to líbí nebo ne. A zřejmě se budeme muset smířit se SARTROVÝM výrokem, že se ho nikdy nepodaří plně likvidovat, lze ho jen udržet v únosných mezích. Cesty jsou teoreticky známy, jen se málo daří po nich vykročit. Není to naše specifikum, stačí podívat se přímo za hranice nebo třeba za oceán. Odtamtud se dívají zase na nás. V současné době se každý ohrazuje dodržováním lidských práv a svobod. Zaslouží si to každý ? Dodržuje každý svoje povinnosti ? Potom se nemusí ohrazovat dodržováním lidských práv.

Výrazně pozitivní úlohu v boji proti rasismu má OSN, která na 20. Zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1965 přijala Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace.

Nejsem rasista. Touto větou sám sebe ohodnotí asi téměř každý. Ale v zápětí dodá něco v tom smyslu, že Romové především kradou a že by se tím mělo něco udělat. Je to rasismus, nebo jen pocit ohrožení, projev pudu sebezáchrany ?

Jsem velmi rád, že jste se této přednášky zúčastnili a doufám, že se tu opět v takto velkém počtu uvidíme příště.

R A S I S M U S
Lidé žijí na různých místech naší planety v různých životních podmínkách. Ty měly vliv na barvu pleti i na kulturní rozvoj. Rozeznáváme tři základní lidské rasy – bílá, žlutá a černá. Na základě odlišnosti lidských ras vznikla teorie o lidských rasách. – rasismus.
Co je to rasismus ? Je to způsob myšlení a jednání, který se vyskytuje téměř všude ve světě, kde se setkávají příslušníci dvou nebo více lidských plemen. Vychází z předpokladu, že lidská plemena nejsou stejně hodnotná, přičemž se zpravidla zdůrazňují přednosti vlastní rasy. Rasisticky motivované jednání může mít jemné, skryté podoby, podoby společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může však nabýt až násilných forem majících za následek smrt. Rasismus vychází z předpokladu o fyzické a duševní nerovnosti a nerovnosti lidských plemen a o rozhodujícím vlivu rasových odlišností na dějiny a kulturu lidské společnosti. Všem rasovým teoriím je vlastní představa o prapůvodním rozdělení na vyšší a nižší rasy.Vyšší rasy mají být tvůrčí a nositeli civilizace, mají být povolány k vládnutí, Kdežto rasy nižší, neschopné kulturní tvořivosti se stávají objektem vykořisťování a útlaku. Představy o přirozené nerovnosti lidí vznikaly již v otrokářské společnosti, kde sloužily k odstraňování nadvlády otrokářů nad otroky.
Když evropské státy vytvářeli svá koloniální impéria, měl rasismus zdůvodňovat porobu a někdy i vyhlazování původního obyvatelstva. Četné zastánce rasových teorií lze nalézt v Velké Británii, Francii, USA a Německu. Rasistické doktríny vycházejí z mylné představy, že kulturní a psychické charakteristiky celých populací národů, národností a kmenů jsou závislé na svých biologických a etnických základech, na svém rasovém původu. Tento původ je podle rasistů u každé skupiny jiný, odlišný a také různé lidské rasy prý pocházejí z různých druhů člověka.
Rasismus má mnoho podob a odstínů. Především je třeba dělat rozdíly mezi rasismem teoretickým a praktickým. Pokud jde o rasismus praktický, můžeme rozlišovat mezi rasismem formálním, z moci zákona, se kterým se bylo možno setkat v nacistickém Německu a neformálním, vyplývajícím z postojů některých lidí vůči jedincům s odlišnými rasovými znaky. Po 1. Světové válce získal v Německu popularitu ,, nordický mýtus“ o převaze tzv. nordické rasy nad všemi ostatními. V době nacistické diktatury se stal rasismus součástí oficiální ideologie německého fašismu a byl využíván k ospravedlňování expanzivní politiky a vyhlazování miliónů příslušníků různých národů. Rasová opatření uplatňoval i japonský militarismus, do určité míry italský fašismus a jiné reakční režimy. Historická zkušenost prokázala, že sociální, ekonomický a kulturní vývoj není určován rasovým složením obyvatelstva, ale povahou společenského řádu.
Soudobý rasismus stejně jako jeho dřívější formy popírá rovnocennost lidských ras a jeho cílem je totální potlačení jiných národů. Rasové teorie se staly ideovým zdrojem a základem nacismu a fašismu. Antroporasové teorie se dnes netěší přílišné přízni, neboť jsou obvykle dávány do souvislosti se zločiny Němců za 2. Světové války. Šíření těchto nauk může vést ve společnosti k probuzení rasistických postojů a ke zvýšenému výskytu rasových konfliktů. Může také vést ke zhoršení mezinárodních vztahů a mezinárodní spolupráce.
V našich podmínkách se rasismus vztahuje především na vztahy bílého obyvatelstva a Romů. Příkladem může být skupina 4 chlapců, kteří přepadli domek romské rodiny ve Žďáru nad Sázavou. Jeden z nich venku rozbíjel okna, další 3 vnikli dovnitř a Podhrázský se vrhl na Romana Berkiho, otce pěti dětí. Způsobil mu četná zranění s následkem smrti.
Začaly následovat střety mezi hnutím PUNK a SKINHEADAS na jedné straně a romskými občany na straně druhé. Začalo se hovořit o bílém a černém rasismu.
Za reprezentanty bílého rasismu bývají nejčastěji označovány punkové a skinheadi. Za název hnutí punk mohou vlastně hudební kritici, kteří tímto slovem ( mizerný, nesmyslný ) označovali rock, provozovaný v New Yorku v polovině 60. Let. Právě z příznivců této hudby se vytvořil celý proud, který se později rozšířil v Anglii a koncem 70. Let se objevil také ve východoevropských zemích.
Přestože má toto hnutí největší slávu za sebou, stále imponuje jisté části mládeže svými ideami, jako je individualismus, anarchismus, odmítání autorit, propagování volné lásky, fetování. Vyčleňují se z organizované společnosti svým vzhledem – různě vyčesané a nabarvené vlasy, kožené kalhoty a bunda, spousta cvočků, řetězců. Tradiční anarchistický punk se nikdy nechoval násilnicky, pouze tak zvaní nacipunks přijímají prvky rasismu a sblížili se s skinheady, kteří jsou vůdčí silou v rasistických konfliktech a často se účastní společných akcí.
Skini se odlišují tvrdým, agresivním chováním, sklonem k určité organizovanosti, odporem k alkoholu a drogám, uznávají však pivo – český vlastenecký nápoj. Jejich ideologie má blízko k fašismu, jakkoli se od slovně distancují. Často dokáží skandovat současně ,, cikáni do plynu“ a ,, nejsme žádní fašisti“. Také v tomto hnutí existují různá křídla, lišící se radikálností názorů. Prakticky všichni odmítají přistěhovalectví a za největší zlo považují právě Romy. Imponují jim spanilé jízdy husitů na nepřátelská území. Považují se za jakousi pořádkovou policii, která vlastně chrání společnost před romskou kriminalitou a cozími mafiemi.
Živnou půdou tohoto hnutí je mládež ulice. Nejčastěji nezaměstnaná, nevyučená, nedostudovaná. Nejagresivnější z nich vyrážejí do ulic maskovaní. Je to paradoxní, že právě v době obnovy demokracie u nás vykrystalizovalo takové hnutí, v některých odchylkách přímo hrůzostrašné. Každé násilí vyvolává odvetu, rasismus jakbysmet. Logicky je tu tedy rasismus zvaný černý – rasismus romského etnika zaměřený vůči převládajícímu bílému obyvatelstvu.
Zatímco skinheadi propagují pocit nadřazenosti nad barevnými, představitelé černého rasismu se čas od času nechávají slyšet :,, Teď nás utiskujete, ale za dvacet, třicet let tu budeme pány my".“Je to vlastně vyjádření pocitů bezmocnosti, názorů, že se Romové nemohou vyrovnat bílým obyvatelům, konkurovat jim normální cestou. Volí tedy nejrůznější výpady, majetkovou újmu, ale i znásilnění bílé ženy. Taková je skutečnost.
Jen v hlavním městě páchají Romové 80% loupeží a více než 95% kapesních krádeží..
Přestože podíl Romů v počtu obyvatel České republiky tvoří pět procent, na celkové kriminalitě se podílejí více než 17% a u loupeží dokonce 47%. A jedná se takřka výhradně o trestnou činnost proti bílým.
Není tedy divu, že značná část obyvatel, přestože se rozhodně distancuje od rasismu, strach a sympatizuje se skinheady a při některých střetech se otevřeně staví na jejich stranu. Výpady menších i větších skupin skinů proti Romům nejsou vůbec neobvyklé a skini se rozhodně nechovají mírumilovně. Někdy jen zůstanou u nezávislých hesel a výhrůžek, kdy se ohánějí baseballovými pálkami, dřevěnými holemi, noži a podobně, jindy přímo zaútočí.
Na jedné straně skinové skandují ,,cikáni do plynu“, na druhé pak Romové ,, budeme vraždit skiny“. A násilí někdy doopravdy brutální je na obou stranách. Skutečně nebezpeční jsou však tzv. módní skini – mladí lidé, kteří jeden den táhnou k anarchismu, druhý k punku, třetí ke skinheadům. Věková hranice se prudce snižuje, mladší se snaží napodobit a předčit ty zkušenější. A z původní ideologie si vzali snad právě jen rasismus. Vždyť dřív skini páchali jen tu trestnou činnost, která bezprostředně souvisela s jejich ideologií, což už dávno není pravda, stejně jako není pravdou odmítání drog a alkoholu. Prohlašují o sobě, že ochraňují bezpečnost lidí a přitom jako proní porušují zákony. Pokud je ovšem po ruce nějaký Rom, tím lépe, protože přece ,, představuje kriminální živel“.
Ale citujeme také ,,Výzvu ROI“ : ,, Bratři a sestry ! Spojte se, zanechte svárů uvnitř romské národnosti, stejně jako nevraživosti ve vztahu k národnostem jiným. Averze nejsou naší genetickou vlastností, ty jsme převzali od Gádžů!“ V obou citacích je kus pravdy, ale i rasismu.
Výpady vyvolávají odvetu. Alespoň jeden příklad – týká se skupiny skinů z Kladna, která se vydala na trestnou výpravu. Během jediného dne se jim podařily hned tři zásahy. Nejdříve pronásledovali romskou rodinu s dítětem v kočárku, poté napadli další ženu romské národnosti a jejich pochod skončil v Kladně – Kročehlavech, kde pronásledovali tři romské mladíky s výkřiky typu ,, vašema lebkama vydláždíme Václavák“, je zahnali do dvora. Jenomže tam narazili na odpor – pronásledovaným přišli na pomoc další Romové a vyrazili do protiútoku.
Že v podobných situací bývají zranění na obou stranách? Jistě. A vůbec nezáleží na tom, jestli je víc slyšet ,, černý, vylezte ven!“ nebo ,, pomsta bílým!“ Nastává nekonečný řetězec odplat, kdy už je vlastně jedno, kdo začal. Rozpoutávají se vášně.
Nejsem rasista. Touto větou sám sebe ohodnotí asi téměř každý. Ale v zápětí dodá něco v tom smyslu, že Romové především kradou a že by se tím mělo něco udělat. Je to rasismus, nebo jen pocit ohrožení, projev pudu sebezáchrany ?
A co Vietnamci ? Vždyť s Vietnamci mají v jiných zemích ty nejlepší zkušenosti – jsou pilní pracovníci, činorodí zdatní obchodníci“.
A dále je tu hanobení židovských hřbitovů a nápisy ,, zničte židy“, hákové kříže – obnovování myšlenek fašismu.
Rasismus tu je, ať se nám to líbí nebo ne. A zřejmě se budeme muset smířit se SARTROVÝM výrokem, že se ho nikdy nepodaří plně likvidovat, lze ho jen udržet v únosných mezích. Cesty jsou teoreticky známy, jen se málo daří po nich vykročit. Není to naše specifikum, stačí podívat se přímo za hranice nebo třeba za oceán. Odtamtud se dívají zase na nás. V současné době se každý ohrazuje dodržováním lidských práv a svobod. Zaslouží si to každý ? Dodržuje každý svoje povinnosti ? Potom se nemusí ohrazovat dodržováním lidských práv.
Výrazně pozitivní úlohu v boji proti rasismu má OSN, která na 20. Zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1965 přijala Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace.
21.březen ( výroční den brutálního zásahu jihoafrické policie proti demonstraci Afričanů v SHARPEVILLE v roce 1960 ) je v souladu s rozhodnutím Valného shromáždění OSN každoročně připomínán jako Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace.