23. Zánik závazků, celkový přehled ve vazbě na občanskoprávní úpravu

Závazkový vztah zaniká v důsledku určité právní skutečnosti; ta může vyplývat:
 ze zákona
 ze smlouvy uzavřené smluvními orgány
 z rozhodnutí příslušného orgánu, např. soudu
Zánik závazků upravuje OZ obecně § 559 – 587, ObchZ § 324 – 364, § 292/5. Oba zákoníky obsahují take speciální úpravu zániku závazků u jednotlivých smluvních typů.

Podle toho na základě jakých skutečností dochází k zániku závazku, rozeznává OZ i ObchZ zánik závazku na základě:
 jednostranného právního úkonu (např. splnění závazku, odstoupení od smlouvy, výpověď, jednostranné započtení pohledávek, uložení do úřední úschovy)
 dvoustranného právního úkonu (např. prominutí dluhu, narovnání, vzdání se práva, započtení pohledávek dvoustranným právním úkonem)
 právní události (např. uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele, nemožnost plnění)
 právní skutečnosti (např. prodlení u fixní smlouvy, neuplatnění práva)
 jiné skutečnosti
ObchZ obsahuje samostatnou úpravu zániku závazku jeho splněním, v případě nesplněného závazku odstoupením od smlouvy, dodatečnou nemožností plnění, zaplacením odstupného, zmařením účelu smlouvy, započtením pohledávky.