Rozlišujeme logický a fyzický pohled na data

Rozlišujeme logický a fyzický pohled na data. Logický pohled je založen na aparátu nazvaném databázový model. V tomto pohledu rozlišujeme 4 modely:
1. Hierarchický model – vztahy mezi entitami jsou vyjádřeny implicitně, a to pozicí (nadřízenosti) ve stromu entit. Má-li entita ei vztah k několika jiným entitám f1,…,fk, je entita ei uzlem stromu, z něhož vychází k následníků představujících uzly entit f1,…,fk. Tento model se výborně hodí k implementaci takových údajů, které mají již samy ze své podstaty hierarchickou povahu – např. systém klasifikace živočichů a rostlin. Všichni uživatelé počítačů se s principem hierarchického modelu setkávají při práci se souborovým systémem-všechny běžně používané operační systémy ukládají soubory do adresářů, které tvoří adresářový strom. Nadřízené a podřízené adresáře a soubory tedy tvoří heirarchickou strukturu. Údaje o jednotlivých souborech můžeme chápat jako entity, které jsou svázány s entitami představujícími adresáře. Strom entit modeluje typ vztahu 1:N, pro model obecného vztahu M:N je potřebné vybudovat více stromů, v nichž se tytéž entity vyskytují na více místech. Tím vzniká poměrně značná redundance a snižuje se rychlost zpracování dotazů. Základní výhodou hierarchického systému je rychlé nalezení entit, které jsou podřízeny dané entitě. Naopak nalezení entity, která je dané entitě nadřízena, znamená sekvenční (a tudíž neefektivní) procházení celého stromu. Z toho důvodu jsou operace děleny na tzv. vhodné dotazy a nevhodné dotazy. Situaci můžeme demonstrovat na souborovém systému: zjištění, které soubory jsou obsaženy v adresáři X je velmi efektivní – jedná se o vhodný dotaz, naopak zjištění, ve kterém adresáři leži soubor Y znamená procházení všech adresářů, v nichž se nachází soubor se jménem Y. Existuje-li předpoklad, že aplikace bude potřebovat vysoké procento vhodných dotazů, je hierarchický model velmi efektivní. Pro řešení nevhodných dotazů se někdy přistupuje k náhradním způsobům, například pro efektivní vyhledání pozice souboru na disku si některé systémy budují pomocnou vyhledávací tabulku, v níž jsou pozice jednotlivých souborů explicitně zaznamenány a v níž je hledání podstatně rychlejší.