Počítač – chápeme jej jako stroj na zpracování informací

Počítač – chápeme jej jako stroj na zpracování informací, je tvořen technickým vybavení a programovým vybavením.
Hardware – základní deska s procesorem, vnitřní (operační) paměti a podpůrné obvody, přídavné části – vstupní, výstupní zařízení, vnější paměti,
Software – veškeré programové vybavení počítače, operační systém – jen programy nezbytné pro oživení počítače, spojovací článek mezi holým počítačem a ostatními programy. OS – vrstva BIOS – správa periferií (obsahuje drivery, mají vytvořit rozhraní mezi jednotlivými periferiemi a umožnit jednotnou komunikaci s nimi), - vrstva správce úloh – nezávislá na konfiguraci technických prostředků, hlavním úkolem je výkoná činnost, - aplikační software.
Operační paměť – obsahuje program podle kterého procesor zpracovává informace, ROM, RAM, při vypnutí počítače se obsah operační paměti zničí.
Procesor – je deska osazená integrovanými obvody, je elektrotechnická součástka s mnoha vývody, řídí práci počítače. Mikroprocesor – je synchronní stroj řízený řadičem, 3 části – I/O jednotka, řadič, ALU. I/O jednotka – spojuje mikroprocesor se zbytkem počítače, převádí data a instrukce do registrů řadiče a ALU. Obsahuje také cache a obvody, které synchronizují rychlost procesoru s pomalejší externí pamětí. Spojení se zbytkem počítače je pomocí adresové a datové sběrnice. Množství bitů, které přenáší datová sběrnice určuje rychlost přenosu informací.
ALU – provádí všechna rozhodování. Bere instrukce dekódované řadičem a buď je přímo provádí, nebo spouští příslušný mikrokód. Také modifikuje údaje obsažené v registrech.
FPU – moderní mikroprocesory mají více ALU – 2 základní typy – celočíselná jednotka a FPU. FPU – provádí vyšší matematické operace s vyšší přesností.
Registry – provádění operací na datech v operační paměti je pomalé. Proto využíváme registry – rychlé paměťové buňky přímo v mikroprocesoru. Některé registry používáme pro data, jiné pro adresaci, jiné pro informace o stavu.
Časování – mikroprocesor nereaguje na příchozí data okamžitě. Jinak by některé signály zpracovával v nestabilním tvaru. Proto zavádíme systémové hodiny, které vysílají pravidelné napěťové pulsy. Při jejich přijetí provádí mikroprocesor instrukce. Některé instrukce jsou prováděny po dobu jednoho cyklu, některé trvají více cyklů. Hodinová frekvence je vyjádřena v Mhz, ale nemusí přesně vyjadřovat rychlost procesoru.
Instrukce – současné mikroprocesory nepoužívají samostatné signály na řízení operací. Každý příkaz je kódován jako soustava signálů – ta je nazvána instrukce a říká mikroprocesoru, že má vykonat specifickou operaci.