Modulární programování

7. 2 Modulární programování
Modulová jednotka obsahuje předdeklarované konstanty, proměnné, datové typy, procedury a funkce. Veškeré prvky deklarované v modulové jednotce se mohou využívat v aplikačním programu, aniž by byly součástí zdrojového textu aplikace. Překladač Pascalu přenese příslušný kód z modulové jednotky do aplikačního programu v okamžiku, kdy se sestavuje spustitelný modul aplikace.
V aplikačním programu uvádí seznam modulových jednotek klauzule uses. Modulové jednotky uvedené v seznamu překladač prohledává při překladu a sestavení programu. Jednotlivé modulové jednotky se v seznamu oddělují čárkami, seznam se musí ukončit středníkem. Do seznamu jednotek se uvádějí jednotky standardní i vlastní. Každá jednotka v seznamu je uvedena svým jménem o maximální délce 8 znaků, které musí být totožné se jménem diskového souboru, neuvádí se rozšíření jména souboru. Při překladu aplikace pro operační systém DOS mají soubory s modulovými jednotkami rozšíření TPU. Při překladu se seznam modulových jednotek prohledává zleva doprava.

V programu můžeme využívat standardní jednotky, které jsou součástí dodávky Pascalu (System, DOS, CRT, Graph, Strings, Printer, …) nebo vlastní jednotky, které si může každý vytvořit sám. Se všemi překládanými programy se propojuje standardní jednotka System a nemusí se uvádět v seznamu jednotek za klauzulí uses.
Každý má možnost vytvořit si svou vlastní jednotku. Jednotka je rozdělena na tři části, na část propojovací (interface), implementační (implementation) a inicializační. Když program používá nějakou modulovou jednotku, má k dispozici všechny deklarace uvedené v propojovací části jednotky, jako kdyby byly definovány uvnitř vlastního programu.