– články do novin o ženské emancipaci a sociálně zaměřené články. Článek „Selská politika“ – napsán v roce 1848. Povinná oslava ústavy a vyhrožování policií, když nikdo nebude jásat.
Povídky – vytvořila v nich typ dobrého člověka, který pochází z lidového prostředí, je nesobecký, pomáhá lidem a prosazuje dobro.
„Karla“ – do Stráže nedaleko Domažlic se vrátila vdova Markyta se svou malou dcerou Karlou. Muž Markyty zahynul v cizině na „domácí nemoc“ a tak se obě vrátily samy. Útočiště našly na statku u Milotů. Nikdo neměl zdání že Karla je ve skutečnosti chlapec. Matka chtěla touto lstí syna ochránit před vojnou, která lidem pouze ničila život. Nemohla ale zabránit synově lásce k rychtářově dceři Haně, družce již od mládí a pravda vyšla najevo.
„Divá bára“ – „obrazy venkovského života“. Jejich prostřednictví spisovatelka ukazuje bídu, starosti, nešvary, ale i lásku prostých lidí. „Divá Bára“ bylo jméno pro neohroženou mladou dívku z vesničky Vestec. Po matčině smrti žila pouze s otcem – obecním pastýřem. Mezi její přátele patřila farářovic Eliška a kostelníkův Jozífek. Ostatní lidé se Báře vyhýbali, báli se jí nebo ji nenáviděli. Spoustu času strávila na pastvě se psem Lišajem, kde poprvé spatřila mladého myslivce. Zalíbil se mu Bářin vzhled a vzal si ji za ženu. Bára byla krásná, ale měla i spoustu dobrých vlastností – nebála se práce, uměla zacházet se zvířaty a dokázala pomáhat lidem.
„Chýše pod horami“ – milostný příběh chlapce z Prahy a slovenské dívky.
„Pan učitel“ – v dřívějších dobách se na venkově děti málo vzdělávaly. Bylo to tím že musely pomáhat s prací nebo jim bránil nedostatek peněz a strach před učitelem. Ve Chvalíně ale vládla zcela odlišná situace. Děti učitele ctily a zbožňovaly. Učení jim zpříjemňoval vycházkami, při práci zábavně vyprávěl a radil. Stal se pro ně skutečným vzorem. Když dospěly a on zestárl, stále se řídily jeho radami a vesnice vzkvétala. Pan učitel ale neunesl smrt své milované ženy, chřadl a v kruhu přátel zemřel. Nad jeho smrtí se rmoutili všichni obyvatelé Chvalína.
„Dobrý člověk“ – po cestách od Náchoda k Vídni od nepaměti jezdíval forman Hájek, syn Jiřík se rozhodl pokračovat v otcových stopách. Všude kam přijel, si jej lidé oblíbili pro jeho dobrou povahu. Rád s nimi promlouval a v hostinci vždy nechal utržit. Na své vozy bral po cestách chlapce a děvčata trmácející se hlady do Vídně za službou. Celou dobu je živil, a dokonce jim i pomohl najít práci. Tak jednou potkal i Madlenku Zálezskou, do níž se zamiloval a která se později stala jeho ženou.
Žádné komentáře:
Okomentovat