Hospodářské dějiny Evropy a jejich české konsekvence
(logicky vyplývající dopady)
Pádem západořímské říše (476 n.l.) po starověku nastupuje v Evropě středověk.
Základní chronologie:
I. Starověk – charakteristické jsou společenské prvobytně pospolné, resp. prvobytně otrokářské vztahy, ve střední Evropě se udržely i dlouho po té
II. Středověk (zhruba od r. 500 až do 1640 n.l., ovšem přežívání feudálních společenských vztahů regionálně až do 19. století)
- raný – do 11. století, kdy převažovalo naturální hospodářství, vlastnictví jen k exploatované půdě a stále ještě množství zejména zalesněných ploch, jen formálně patřící zeměpánovi, fakticky dosud volných teprve postupně vzniká feudální struktura společnosti - šlechta (vévoda, kníže, král, císař) jako urozený stav a neurozené vrstvy poddanské, vzniklé se znevolňovaných svobodných rolníků (sedláků)
- vrcholný – zhruba do 14 století
- pozdní – 15. století je obdobím vzniku nové vrstvy ve feudální společnosti – měšťanstva a počátkem rozvoje manufakturní výroby
Žádné komentáře:
Okomentovat