Součástí definice

referenčních portfolií jsou na jedné straně povolené odchylky od této neutrální strategie umožňující reálné investice a na straně druhé další omezení alimity, jež zajišťují zejména dostatečnou likviditu rezerv (například je stanoven minimální objem investic do vládních pokladničních poukázek, které představují nejlikvidnější investice na kapitálovém trhu) . S takto stanovenými referenčními portfolii se v rámci měření rizik srovnávají reálná portfolia. Složení referenčních portfolií je pravidelně revidováno, poslední revize proběhla v případě USD v srpnu roku 1998, v případě EUR v červnu roku 1999. Ipři řízení úrokového rizika je prvním krokem snaha o soulad mezi úrokovými riziky aktiv a pasiv. Zbytek je nastaven tak, aby v každém klouzavém tříměsíčním období byl úrokový výnos z devizových rezerv minimálně nula. Nastavení vychází ze studií historických dat a z chování investic během simulovaných scénářů vývojů úrokových sazeb (z takzvané scénářové analýzy) .