SOCHAŘSTVÍ – ITÁLIE
Druhy, techniky a náměty opět přejaty z renesance.
Dekorativní sochařství - dynamismus
Figurální sochařství - opustilo ren. ideál harmonické, tvarově vyrovnané krásy; lidská duše, vypjaté duševní stavy, nevázaná radost, tichá meditace, extatická vize, mystický rozkoš, zoufalství z bědnosti, dratsické scény z mytologie, ošklivá těla (odpuzují svou sešlostí)
socha – rozpoutaný živel, roucha jsou vydutá a mají vichrem rozevláté záhyby, nebo oděv lne k tělu, takže jeho tvary ještě více zdůrazňuje
Lorenzo Bernini – působil v Římě, David (rotační pohyb, svaly napjaté k prasknutí, zuby zaťaté do rtu); Apollo a Dafne (zázračná proměna ženy ve strom, psych. nesouzvuk mezi žádostivostí Apolla a zoufalstvím Dafne, dynamismus, iracionalismus, nadsázka, nadpřirozenost); Únos Proserpiny (prototyp barok. únosu); Vidění sv. Terezie (mystická extáze, iluzionismus); vytvořil také dvě fontány, dále iluzionistické podobizny kardinála Scipia Borghese, jezdecká socha císaře Konstantina Velikého ve Vatikánu, navrhl vých křídlo Louvru (návrh zamítnut)
- nestatutární malířské pojetí kompozice
- vrtákem zpracovává detaily - vrtaná technika
MALÍŘSTVÍ – ITÁLIE
Rozbilo ucelenou ren. formu, porušilo ren. zákony rovnováhy a harmonie, vneslo do obraz. kompozice nezvyklý pohyb, ruch a napětí, používalo silných dramatických efektů světelných, aby diváka ochromilo a získalo.
Duševní hnutí, nadsázka a přepínání, divadelní efektnost.
Nástěnná malba
- navázala na arch. a sochařství
- nejen dekorovala arch. - i otvírala do nebeského prostoru
- malíři si postupně začali všímat působení přírodního osvětlení a ovzduší na barevnosti předmětů v prostoru - dospěli až k světlé atmosférické malbě rokoka
- závěsný obraz – všechny námětové druhy, samosat. mal. obor
Žádné komentáře:
Okomentovat