Řeč
Sociálně žijící bytosti, lidé a některé druhy zvířat, mají potřebu dorozumívat se, tj. sdělovat si určité informace, například nebezpečí, přání, výzvy, prosby a právě takovým sdělením se říká komunikace
Řeč je nejdůležitější prostředek lidské komunikace. Je tedy udivující, že nemá žádný vlastní řečový orgán. Je konstruována v centrální nervové soustavě. Slyšitelná je pro komplikovaný systém dechu, hrtanu, jazyka, dutiny ústní, dolní čelisti, zubů a rtů.
Řeč má velký vliv na rozvoj osobnosti proto musíme věnovat zvláštní pozornost jak jazykovému vývoji u dětí, tak i možným jazykovým a řečovým poruchám.
Jazyk může být definován různými způsoby. Např.:
- systém, pomocí kterého se popisují věci, akce, myšlenky a stavy
- nástroj, který lidé používají pro vyjádření svých představ reality a pro jejich následné sdělení jiným lidem -systém významů sdílený lidmi
- soubor gramaticky správných vyjádření (tj. slova, věty apod.)
- v širším významu i další kódovací nebo dorozumívací systémy, například jazyk hluchoněmých (znaková řeč), programovací jazyk, zvukové projevy zvířat apod.
Věda, která studuje jazyk, se nazývá lingvistika.
Jazyky se podle své příbuznosti třídí do jazykových rodin .
Dva základní faktory:
1. Intonaci - melodii ( z intonace poznáváme mnoho, co ale sluchově postižení?)
2. Mimiku a gestikulaci - viditelnou řeč
Řeč posuzujeme podle:
1. formální správnost - syntax - závaznost pravidel a uspořádání znaků a jejich spojení
2. obsahová shoda - sémantika - shoda s myšlenkou jednoho a pochopením druhého člověka
3. významový obsah - pragmatika - obrazy a zvuky v jejich významu pro vysílajícího i pro příjemce. Toto je velmi subjektivní a každý může určitý obraz chápat jinak. záleží na zkušenostech, předsudcích , osobní náladě...
4. řečový průběh - očekává se artikulační jistota a rytmický proud řeči. Chyby v jedné z těchto oblastí například nedostatečná artikulace, koktání ap. dělají řeč těžko, nebo vůbec nesrozumitelnou
Podle výzkumu se zjistilo, že jazykové schopnosti ve druhém ročníku ZŠ poskytují spolehlivější výpověď o jejich šancích obstát v budoucnu u maturitních zkoušek než výsledky IQ testu.
Sociální význam řeči
1. pro sociální kontakt: dítě může sdělovat svá přání a potřeby, přednášet své názory. Může upevňovat žádoucí a přerušit nežádoucí sociální kontakty
2. pro uvědomění si konfliktů: dítě používá jazyk při hře, když formuluje své okamžité problémy a tím dospívá nejprve k uvědomění si konfliktů a později k jejich lepšímu řešení
3. pro diskusi: už ve věku 4 a půl let je dítě schopno zúčastnit se smysluplné věcné diskuse
4. pro sebe sama: čím méně dovede dítě používat jazyk k argumentaci ve prospěch svých vlastních potřeb, tím více se přiklání k agresivnímu chování. Když neumí argumentovat, brzy zaútočí - otevřeně, skrytě ve skupině nebo slovně.
VÝVOJ ŘEČI
Vývoj řeči je v mnoha pohledech podobný, jako výuka cizí řeči dospělého člověka. Chápání řeči se rozvíjí mnohem dříve než její používání. Nejprve se vytvářejí mimojazykové možnosti dorozumívání : mimika , intonace, gesta, tón hlasu, teprve potom řeč v běžném slova smyslu.
Období kdy si dítě osvojuje mateřský jazyk, je možné dělit na různá vývojová stádia, která sahají až do období prenatálního (období před narozením, období vývoje plodu). Každý ve vývoji musí projít všemi stádii řeči, ale nelze přesně určit, kdy které období nastoupí. Vždy musíme počítat s tím, že může u dítěte dojít k určitému zrychlení nebo naopak zpomalení ve vývoji. Vývoj řeči je ovlivňován nejen vrozenými dispozicemi, ale zdravotním stavem a sociokulturními podmínkami, ve kterých dítě vyrůstá.
Vývojová stádia řeči
Jako jedním z prvních řečových projevů dítěte je křik, kterým zpravidla oznamuje svůj příchod na svět. Je to činnost reflekční. Tento křik slouží pouze jako průprava k budoucímu užívání hlasu při řeči, s nímž má tento křik podobu ve způsobu dýchání.Nelze v něm hledat projev bolesti, protože novorozenci mají velmi malou čivost a ani žádný projev duševního života.
Od 2. měsíce je možné u dítěte soudit jeho náladu podle hlasových začátků. Tyto hlasové začátky jsou buď tvrdé (reakce nelíbivé podněty) nebo měkké (reakce na líbivé podněty).
Mezi 3. – 6. měsícem se objevuje nový hlasový projev. Z dobré nálady dítě brouká. Baví se nejrůznějšími pohyby svých mluvidel. Toto broukání lze pokládat za nejnižší stupeň řeči. Na tomto vývojovém stupni však nejde ještě o tvoření hlásek, ale o tvoření jakýchsi ,,zvůčků“. Jejich jádrem je samohláskový element připomínající a nebo o.
Broukání ustává asi v té době, kdy normálně slyšící dítě začíná vlastní zvuky (vyvolané pohybem úst) kontrolovat sluchem a začíná je srovnávat se zvuky, které slyší z okolí. V dalších fázích broukání je tedy kontrola sluchem podstatná. Dítě začíná reflexně napodobovat zvuky, které slyší ze svých vlastních úst. Upevňuje si tak spojení mezi sluchem a pohybem svých mluvidel. Současně se snaží napodobit zvuky, které slyší odjinud. Daří se mu to tím snáze, čím jsou tyto zvuky bližší jeho artikulačním schopnostem.
Dříve, než dítě začne k dorozumění používat vlastního slovníku, již samo rozumí velkému množství slov. Reaguje na ně pohybem, smíchem nebo projevy nevole. Svým žvatláním se snaží napodobit slyšená slova. Jeví výraznou radost, když na jeho hlasové projevy okolí svou řečí reaguje. Už zde se začíná projevovat chuť dítěte komunikovat. Tento „apetit“ bychom měli co nejvíce udržovat a podporovat. Dítě si tak zvyká navazovat s okolím kontakty pomocí řeči. Melodie lidské řeči a ostatní muzické faktory (síla, hlasitost, rytmus), které se při mluvení uplatňují, jsou důležitým informačním činitelem – mají také sdělovací význam. Melodie řeči je první prvek, který dítě napodobí podle řeči svého okolí a který si rychle osvojí.
Okolo roku až roku a půl dítě začíná používat první slova. Tato slova bývají jednoslabičná nebo dvouslabičná a zpočátku jsou tvořena opakováním stejných slabik (mama, baba, pipi, ham apod.). Svá první slůvka dítě vyslovuje pomalu. Často se mu rozpadají na slabiky oddělené kratičkou pauzou, kterou nahrazuje ty hlásky, jež se mu nedaří vyslovit. Na konci tohoto období zná dítě asi 70 – 80 slov.
Vývoj výslovnosti: M B P A E I O U D T N J
Mezi rokem a půl a dvěma lety dítě stále aktivněji poznává svoje okolí, začíná tvořit věty ze dvou slov, které jsou ještě bez správné gramatické struktury. Při artikulaci delších slov často vynechává poslední slabiky. Ve věku okolo druhého roku života ovládá dítě 200 – 400 slov, která začínají pozvolně skloňovat a časovat, je možné pozorovat zjevný pokrok v gramatické stavbě řečového projevu . Krátké věty přestávají být disgrafické. Koncem tohoto období, tedy asi ve dvou a půl letech tvoří i víceslovné věty.
V období dvou a půl let až tří let mluví dítě o sobě často v třetí osobě. Projevuje se u něho snaha navazovat kontakt s dospělými osobami v nejbližším období . Nezdaří-li se tento pokus, nerozumí-li mu dospělí, dítě je zjevně frustrované. Postupně začíná chápat otázky ,,kdy?“ a ,,proč?“ a stále suverénněji používá věty o více slovech. Zároveň se učí chápat komunikativní poslání řeči. Na konci tohoto období zná dítě zhruba 700 slov. Vývoj výslovnosti: K G H CH V F OU AU
V období okolo tří až tří a půl roku dokáže dítě říci své jméno, jména sourozenců, zná již více než tisíc slov a začíná tvořit všeobecnější pojmy. Dokáže již správně řadit slova ve větě, začíná tvořit souvětí. Poměrně zřídka však ještě dokáže užívat některé předložky a spojky. Zvládá: N D T L (i artikulačně) Bě Pě Mě Vě
Ve čtyř letech se čím dál tím více řeč podobá z gramatického aspektu normě. Dokáže již tvořit některé protiklady, zpaměti říká některé básníčky , jeho slovní zásoba neustále roste a dítě již umí tvořit i souvětí podřadná. Při vyslovování a také zvláště s hláskami, které jsou sluchově příbuzné, nebo se těžce vyslovují.
Mezi čtvrtým a pátým rokem by měl být řečový projev dítěte gramaticky správný a měl by již obsahovat všechny slovní druhy. Stále přesněji identifikuje barvy, často a ve větší míře začíná užívat ,,šikovnější“ ruku, zejména při úkonech vyžadující zručnost. Dítě již ovládá 1500 – 2000 slov a pomocná slůvka ten, ta, to stále více nahrazuje skutečnými názvy osob, zvířat, věcí. Pokud se týče výslovnosti, mohou ještě přetrvávat některé charakteristické nepřesnosti. Vývoj výslovnosti: Ň Ď Ť Vyvíjí se Č Š Ž.
V období pátého až šestého roku života dítě dokáže zopakovat poměrně dlouhou větu, spontánně spočítat a pojmenovat předměty a umí vytvořit skupinu předmětů. Bez problémů dokáže vyprávět kratší příběh, téměř bez pomocných otázek. V tomto období dítě již zvládá správnou výslovnost většiny hlásek. U některých dětí přetrvává nesprávná výslovnost, většinou nezvládají sykavky (c, s, z, č, š,ž) a vibranty ) (r,ř). V období zahájení školní docházky by dítě mělo používat při komunikaci okolo tří tisíc slov, chápat i plnit složitější výrazy. Vývoj výslovnosti: C S Z R Ř kombinace ČŠŽ a CSZ
Použitá literatura:
Pečesová, J.: Vývoj dětské řeči v předškolním věku. KPÚ 1987
Svoboda,M.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Portál 2001
Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Praha 1997
Čížková, J.: Přehled vývojové psychologie. Olomouc 1999
Kutálková, D.: Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha 2005
Langmaier, J.: Vývojová psychologie. H&H 1998
