Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

58. Mezinárodní konference – pojem, funkce, procedura, způsob usnášení

nezastupitelné místo v mnohostranné diplomacii a při sjednávání mnohostranných smluv, dříve název kongres

shromáždění zástupců jednotlivých států, zmocněných projednat a vyřešit určité otázky společného zájmu

v 19. století – velká M shromáždění států projednávající důležité M otázky - kongres
v současnosti se kongres používá jen u shromáždění některých MO (př. Světový poštovní kongres), nebo u nevládních MO (vědecké asociace, lékaři…)
dnes shromáždění zástupců států – mezinárodní konference, vedle toho po 2. sv. válce také označení porada nebo schůzka, pojmenování dle místa konání, předmětu jednání a roku uspořádání – názvy ale nemají žádný právní význam
podle předmětu:
• politické (politické a bezpečnostní otázky a ke sjednání příslušných M smluv)
• hospodářské (různé hospodářské otázky, sjednávání dohod o hospodářské spolupráci pomoci
• diplomatické (za účelem sjednání M smlouvy o speciálních právních otázkách, př. Ženevská konference o mořském právu)
• mírové (sjednání mírových smluv s poraženými státy, Pařížská mírová konference z r. 1919)

svolávání MK
obecné MP – žádná speciální pravidla, ale ustálená praxe
z iniciativy jednoho nebo více států nebo MO (velký počet VS OSN), výjimečně MNO, příp. vlivného jednotlivce
zpravidla předchází diplomatická jednání – o vhodnosti konání MK, o předmětu jednání, o době a místě
doba konání stanovena podle naléhavosti a připravenosti otázek, podle vnitrostátních a zahraničních potřeb účastníků…
místo konaní ovlivněno důvody politickými, technickými a organizačními, často území neutrálních států
právotvorné konference, které mají pozměnit nebo doplnit starší úmluvu, se svolávaly do místa sjednání původní úmluvy
mírové konference – v minulosti na území poraženého státu, neutrální země nebo na území jedné z vítězných mocností (př. Pařížská mírová konference)
často konání na území státu, který konferenci svolal nebo nějak k ní významně přispěl
právo účasti na MK – každý stát, který má na předmětu jednání oprávněný zájem, projeví-
-li pozvaný stát vůli účastnit se - rovnoprávný účastník
ke konání MK na území určitého státu potřeba jeho souhlas
hostitel MK – povinnost poskytnout delegacím všemožnou pomoc

jednání na MK
nemá specifická pravidla, praxe státu – rozhodující vůle účastnících se států
jednací řád MK – schvalují účastníci po zahájení
stát – zastoupen delegáty – vybavení plnými mocemi nebo reprezentativní orgány státu
vedoucí delegace, delegát s právem hlasovat, delegát jen s právem jednat jménem státu, pozorovatelé (zástupci státu, jejichž zájem na projednávané otázce není tak intenzivní)
věcné výbory – značná část práce na MK a další pomocné orgány, výbory a komise – ¬
- připravují jednotlivé otázky pro jednání pléna
pomocné orgány pro otázky procedurální povahy:
• řídící (generální) výbor: připravuje pořad jednání, rozděluje otázky mezi výbory, koordinuje, organizačně řídí průběh MK
• verifikační výbor: prověřuje plné moci delegátů - informuje plénum
• redakční výbor: dává konečnou podobu usnesením (obsah předtím schválen delegáty)
plénum MK na první schůzi volí předsedu a místopředsedy
předseda – vykládá jednací řád MK, činí rozhodnutí o postupu jednání – hlasováním může být rozhodnutí zrušeno

ve výboru zastoupeni buď všichni účastníci nebo jen někteří, volbu členů provádí plénum, má vlastního předsedu, zpravodaje (zprávy plénu), případně i místopředsedy
sekretariát – pomocný technický orgán MK, stará se o věcné a technické potřeby MK a delegátů
způsob projednávání otázek – určuje sama MK – osvědčená parlamentní praxe (obecná a speciální debata, metoda dvojího čtení), inspirace VS OSN
o obecných aspektech – zpravidla nejdříve v plénu, speciální debata – nejdříve ve výborech

usnášení MK
hlasování (nejdříve po skončení rozpravy o tom, zda existuje dostatečná podpora, může i po částech)

zásada svrchované rovnosti – 1 stát - 1 hlas, původně pro platné usnesení souhlas všech účastníků (zásada jednomyslnosti – právo veta každého účastníka) – dnes metoda konsensu (nepřítomnost námitky jako překážky schválení) – př. pro bezpečnostní otázky, ale nevhodné pro usnášení odborných, technických a právních otázek – zásada většinového usnášení – není porušením zásady svrchované rovnosti (státy s takovým způsobem hlasování souhlasily v jednacím řádu ) – meritorní otázky – dvoutřetinová většina, procedurální –
- prostá, výbory a podvýbory – vždy prostá
plenární schůze – zpravidla veřejná, výboru uzavřená
protokoly o průběhu jednání – účastníci schvalují jen neformálně, doslovné u pléna, stručné u výborů

závěrečný akt – shrnuje výsledky MK, podává resumé jejího celého jednání, vypočítává na konferenci přijaté smlouvy, prohlášení, výzvy i jiná usnesení konference nezachycená ve zvláštním dokumentu

Žádné komentáře:

Okomentovat